Okinawská literatura


Úvodník

S listopadovým číslem se plavíme do míst, kde se v průzračných vodách toulají duše jako mořské želvy, kde řádí prasečí démoni a kde černá klepeta krabů píšou do písku příběhy staré jako ostrovy samy. Bohatá symbolika, charakteristická pro literaturu Okinawy, nejjižnější japonské prefektury, vytváří jedinečný prostor, v němž se prolíná animistická tradice s reflexí bolestivé historické zkušenosti. Kdo jsou oni „požírači duší“, kteří zlomově ovlivnili vývoj moderní okinawské literatury, již vůbec poprvé vnášíme do českého kontextu?

Světlo do jejího problematického postavení v rámci Japonska nám v úvodním rozhovoru pomůže vnést profesorka Jóko Murakami. Charakter okinawské literatury v následném eseji představí autor koncepce čísla a překladatel Marcel Koníček. V překladové části nás čeká tvorba autorů, které mimo jiné spojuje ocenění prestižní Akutagawovou cenou – Tacuhira Óšira, Eikiho Matajošiho, Šuna Medorumy –, a na tutéž cenu nominované Tami Sakijamy. Vedle toho přinášíme také průřez poezií od raného modernisty Bakua Jamanokučiho přes enigmatické verše Kijoty Masanobua a angažovanou poezii Bena Takary až po současnou básnířku Hiroko Tómu.

Číslem se jako červená nit vine hledání východiska z traumatu spojeného nejprve s japonskou nadvládou a později s druhou světovou válkou a přítomností amerických vojsk na Okinawě. Připravte se na četbu o znásilněních a nedostatečných trestech pro jejich pachatele, o duších, které mohou jejich majitelé vyplivnout, ale především o ztrátě a znovunalézání vlastní identity, která byla od sedmdesátých let 19. století téměř do současnosti utlačovaná.

Jak kdysi poznamenal sinolog a komparatista Oldřich Král, evropská próza je založená na narativitě, zatímco podstatou neevropských literatur, a tím více asijských, je lyrika. Ta, kterou přináší okinawské číslo, voní mořským vzduchem, je cítit jako jemný bílý písek mezi prsty u nohou a vykresluje děsivé i fascinující obrazy z „ostrovů protestu“. Podvratné bude ostatně i prosincové číslo – a sice o ironii v dánské literatuře.

Michaela Melichová

 

Obsah

Rozhovor
Jóko Murakami & Annamária Salanciová a Michaela Melichová
Kde ženy nosí věci na hlavě a lidé chodí bosi

Esej
Marcel Koníček
Ostrovy hlásící se o slovo

Tacuhiro Óširo — Jana Piskovská
Koktejlová párty

Eiki Matajoši — Veronika Abbasová
Prasečí odplata

Šun Medoruma — Marcel Koníček
A moře je prostorem živých i mrtvých

Tami Sakijama — Jana Grimmová
Chvění, navštívení

Baku Jamanokuči, Kijota Masanobu, Ben Takara, Hiroko Tóma — Marcel Koníček a Michaela Melichová
Toužím po závěsu obchodu s nudlemi

Reportáž
Anna Lebedová
Indiánské léto se Sylvií Germain

Glosa
Aleš Kozár
Slovinské číslo slovenského časopisu Verzia

Rozhovor k novému překladu
Layla Martínez & Kristina Hamplová
Španělsko je země masových hrobů

Esej překladatele
Robert Svoboda
Nebeská harmonie s překladatelským pánembohem

Soutěž Jiřího Levého
Christian Futscher — Zuzana Trnová
Můj táta, pták

Recenze
Klára Soukupová
Zavřené česno
(Andrej Kurkov: Šedé včely)

Vojtěch Šarše
Vzorce podle Kinshasy
(In Koli Jean Bofane: Konžská matematika)