9/2024 – Požírači duší

Úvodník

S listopadovým číslem se plavíme do míst, kde se v průzračných vodách toulají duše jako mořské želvy, kde řádí prasečí démoni a kde černá klepeta krabů píšou do písku příběhy staré jako ostrovy samy. Bohatá symbolika, charakteristická pro literaturu Okinawy, nejjižnější japonské prefektury, vytváří jedinečný prostor, v němž se prolíná animistická tradice s reflexí bolestivé historické zkušenosti. Kdo jsou oni „požírači duší“, kteří zlomově ovlivnili vývoj moderní okinawské literatury, již vůbec poprvé vnášíme do českého kontextu?

Světlo do jejího problematického postavení v rámci Japonska nám v úvodním rozhovoru pomůže vnést profesorka Jóko Murakami. Charakter okinawské literatury v následném eseji představí autor koncepce čísla a překladatel Marcel Koníček. V překladové části nás čeká tvorba autorů, které mimo jiné spojuje ocenění prestižní Akutagawovou cenou – Tacuhira Óšira, Eikiho Matajošiho, Šuna Medorumy –, a na tutéž cenu nominované Tami Sakijamy. Vedle toho přinášíme také průřez poezií od raného modernisty Bakua Jamanokučiho přes enigmatické verše Kijoty Masanobua a angažovanou poezii Bena Takary až po současnou básnířku Hiroko Tómu.

Číslem se jako červená nit vine hledání východiska z traumatu spojeného nejprve s japonskou nadvládou a později s druhou světovou válkou a přítomností amerických vojsk na Okinawě. Připravte se na četbu o znásilněních a nedostatečných trestech pro jejich pachatele, o duších, které mohou jejich majitelé vyplivnout, ale především o ztrátě a znovunalézání vlastní identity, která byla od sedmdesátých let 19. století téměř do současnosti utlačovaná.

Jak kdysi poznamenal sinolog a komparatista Oldřich Král, evropská próza je založená na narativitě, zatímco podstatou neevropských literatur, a tím více asijských, je lyrika. Ta, kterou přináší okinawské číslo, voní mořským vzduchem, je cítit jako jemný bílý písek mezi prsty u nohou a vykresluje děsivé i fascinující obrazy z „ostrovů protestu“. Podvratné bude ostatně i prosincové číslo – a sice o ironii v dánské literatuře.

Michaela Melichová