Vojtěch Šarše
Bofane, In Koli Jean. Konžská matematika.
Z francouzského originálu Mathématiques congolaises (2008) přeložil Tomáš Havel.
1. vydání. Praha: Dauphin, 2023. 342 stran.
Konžský spisovatel In Koli Jean Bofane (* 1954) je typickým představitelem druhé generace subsaharských frankofonních autorů. Vyrůstal v diktatuře – v jeho případě nechvalně známého Mobuta Sese Seka –, prošel západním (franko-belgickým) vzdělávacím systémem a píše ve francouzštině, která není jeho mateřským jazykem. Od roku 1993 žije v belgickém hlavním městě, bývalé koloniální metropoli. To vše zásadně formuje jeho tvorbu.
Bofanovy romány reflektují psychické i fyzické utrpení obyčejných Konžanů, stejně jako zkorumpované politiky a poevropštěné nejbohatší vrstvy této největší subsaharské země nebo různé podoby přítomnosti evropských kultur v zemi – především té francouzské. Mladší generace postav se vysmívají té starší, která se dosud topí v dědictví kolonialismu. Starší generace si naopak stěžuje, že mladí často mizí do evropských zemí za bohatstvím a nechávají tak svou rodnou zemi na pospas postkoloniální dekadenci.
V roce 2008 vydal Bofane první ze svých dosavadních tří románů, a sice právě Konžskou matematiku, z mnoha úhlů jedinečnou prózu. (Připomeňme, že už dříve v překladu Tomáše Havla vyšel román Congo s. r. o., 2014, č. 2020.) Ačkoli v té době již mnoho let bydlel v Bruselu, vydal román v prestižním nakladatelství Actes Sud ve Francii. Získal za něj dvě významná ocenění: Literární cenu SCAM a Velkou literární cenu černé Afriky.
Dílo je založeno na mozaice příběhů, zápletek a různorodých postav a točí se kolem mladého chudého Konžana Célia Matemony neboli Mathématika a politika bez skrupulí Gonzagua Tshilomba. Potkáváme mladé Kinshasany z nejnižších sociálních vrstev, vysoce postavené politiky, kteří pro moc udělají cokoli, či bezcitné vojáky, pro něž je násilí snad ve všech podobách každodenním šálkem kávy. Žádná z pětatřiceti postav románu přitom není nadbytečná. Skrze příběhy vyprávěné několika z nich se v rámci dějové linky dozvíme různé útržky z konžské historie, jež se vztahují k etablování koloniálních škol, fungování koloniální armády, politickým převratům či každodennímu boji o přežití s všudypřítomným hladem. Autor nejmenuje existující politické strany ani žijící politiky, avšak z popisu je možné si domyslet, o koho se jedná.
Román je specifický – troufám si tvrdit, že v rámci subsaharských frankofonních literatur téměř unikátní – veskrze pozitivní postavou bělocha, Otce Ioanidèse Lolose – dobrodince, který se považuje za Konžana původem z Řecka. V minulosti, která není přímou součástí dějové linky románu, Lolos zachránil Célia při jednom z politických převratů, kterými si Demokratická republika Kongo doopravdy prošla. Jeho literární zvláštností je i to, že se teprve po několika scénách ukáže, že nejde o rodilého Konžana.
A to není vše. Běloch tradičně v subsaharských frankofonních literaturách opanuje prostor, má schopnost ho přetvářet, měnit, upravovat nebo symbolizuje prestiž a nadřazenou kulturu. V Konžské matematice se však vedle Lolose objevuje ještě Henrik Varlet, mladý dobrodruh z Francie, který se stane obětí zkorumpovaných machinací konžské vlády a je jimi naprosto odlidštěn. Mučením se z něho stane lidská troska s uvažováním zdecimovaným na základní fyzické pochody a primární pud sebezáchovy. Toto neočekávané a zásadní převrácení hodnot nemá mnoho obdob – napadá mě snad jen román Le Regard du roi (Pohled krále) guinejského autora Camary Laye z roku 1954.
Děj se odehrává v hlavním městě DRK Kinshase, které je považováno za jeden z největších melting potů na světě. Vypravěč a postavy zmínili, popsali či navštívili čtyřicet dva míst v tomto městě (ulice, významné budovy, křižovatky, zastávky, …), všechna z nich lze dohledat a detailně kopírují skutečnou kartografii. Na první pohled by se mohlo zdát, že autor rekonstruuje opravdovou Kinshasu a melancholicky vzpomíná na rodnou zemi – nezapomeňme, jedná se o literaturu psanou v exilu. Avšak mnohem spíše jen kontextualizuje sociální problémy zasazené do konkrétního a reálného prostoru. I ostatní zmíněná místa (regiony, kraje, města, přístavy, řeky, …), kterých je vzpomenuto hned devětadvacet, mají reálný protějšek. Výrazně se tím zintenzivňuje angažovanost textu a obraz utrpení se tak zdrcujícím způsobem personifikuje v jasně představitelném prostoru.
A stejný vztah ke skutečnosti mají i zmiňovaní malíři nebo zpěváci – často významné osoby konžské postkoloniální kulturní scény – anebo vůdci či generálové spjatí s válkami či povstáními. Sám o sobě fiktivní příběh Célia, který se přidá do týmu konspirátorů ve službách prezidenta pod vedením Gonzagua a stane se vlivným a bohatým třicátníkem, je tak cele zasazen do existujících kulis. Pro čtenáře je pak jednoduché si představit, že románová zápletka – falešný státní převrat, jehož úkolem bylo zbavit se opozice – vychází z reality, a těžko se ubrání snaze ji dešifrovat. Napomáhá k tomu i fakt, že znalému čtenáři je na základě různých indicií jasné, že se hlavní dějová linka odehrává v druhé polovině prvního desetiletí 21. století.
Jak bylo zmíněno, Demokratická republika Kongo je neblahým příkladem opakujících se převratů a režimních změn. A i zde získá čtenář v poslední kapitole pocit, že se celý příběh bude opakovat: vše začalo i končí u partičky dámy, kterou Célio prohrává. Příběh se cyklí také kolem jedné specifické knihy, a to Stručného přehledu matematiky pro druhý stupeň základních škol z roku 1967, jehož autorem je Kabeya Mutombo. Tato učebnice provádí Célia jeho proměnou a v závěru příběhu se dostává do rukou o generaci mladších postav, které ji okamžitě začínají studovat. Čtenář si nemůže než představit, že jejich začínající intelektuální cesta zabředne do stejně zkorumpovaného kontextu jako cesta předchozího majitele.
Heterodiegetický vypravěč ve třetí osobě v sobě typicky pro subsaharské literatury psané ve francouzštině snoubí dvě kultury: konžskou a západní. Používá jak slovní spojení vycházející z francouzského jazyka – které překladatel převedl do českého jazykového kontextu –, tak obraty vlastní pro ngalštinu, jeden z konžských národních jazyků. Ta se objevuje v mluvě postav, ale i v popiscích vypravěče a dokresluje atmosféru příběhu a pomáhá čtenáři se vnořit do prostředí Kinshasy. Kromě překladu těchto pasáží přidal překladatel k románu sérii poznámek, které mají pomoci čtenáři zorientovat se v reálném historickém kontextu dokreslujícím hlavní dějovou linku. Poznámek by dozajista mohlo být mnohem více, ale tím by hrozilo, že se román změní v učebnici dějepisu. Sečteno podtrženo – Konžská matematika v Havlově překladu je román jedinečný, který nabízí českému čtenářstvu napínavou exkurzi do jednoho z hlavních subsaharských velkoměst.