Úvodník
Milé čtenářky, milí čtenáři,
v tomto čísle zakotvíme u galicijských břehů. Galicie je jedním z autonomních společenství Španělska, které dlouhodobě usiluje o nezávislost. Vede obtížný boj o zachování vlastní kulturní identity, jejíž výhradní nositelka, galicijština, během let ustupovala především ve městech tlaku španělštiny. Psát v galicijštině má tak silné nacionální konotace a literatura je v Galicii pevně provázaná s politikou. Zdaleka se jí však nevyčerpává, což dokládá výběr z galicijské poezie, který pro náš časopis připravila Kateřina Bártková.
Překlady z galicijštiny u nás téměř nevycházejí. V tomto čísle naleznete ukázky lyrické poezie, tedy žánru, který je v galicijské literatuře nejsilnější. Klíčovou postavou moderní galicijské literatury a kultury je básnířka Rosalía de Castro. Zaměřili jsme se proto nejen na poezii, kterou Castro jako první začala v moderní galicijštině psát, ale konkrétně na současné galicijské básnířky. Velká část z nich přitom vydává své galicijsky psané knihy v nakladatelství Chan da Pólvora, s jehož zakladatelem Antónem Lopem přinášíme rozhovor.
Číslo věnované galicijské poezii otevírají básně Pilar Pallarés. Ve svých textech Pallarés pracuje s tématy rozpadání a vykořenění. Jejich uhrančivost vychází z blízkosti hranic života a smrti, pevniny a oceánu. S podobnými tématy se setkáme také v tvorbě Lary Dopazo Ruibal. Její jazyk je vysušený, rozpraskaný, strohý jako řeč, která se snaží prorazit k člověku z vnějšího světa. V esejistickém textu Xely Arias se lze dočíst o postavení galicijské literatury a jazyka. Jako výrazu situace galicijštiny lze rozumět také poezii Any Romaní, která artikuluje pocit nebezpečí a obklíčenosti. Do historie galicijského písemnictví se vydáme s výběrem Matouše Jalušky, ve kterém si muži nasazují masky žen.
Z několika důvodů, které jsou pro naši redakci dlouhodobě důležité, začínáme od tohoto čísla v našem časopise částečně nepřechylovat cizí ženská příjmení. Učinit tento krok právě v galicijském čísle je symbolické nejen proto, že žádná ze zastoupených autorek není dosud v českých překladech zavedená, ale také proto, že jej lze chápat jako podporu osvobození v nejširším smyslu, které je pro galicijskou poezii určující.
Zkraje příštího roku nás čeká číslo věnované rumunské poezii.
Jakub Vaněk
Obsah
Kraťasy
Miroslav Tomek
Rozhovor k tématu
Antón Lopo
Galicijština se vymyká veškerým očekáváním
Esej k tématu
K. Bártková, K. Strnadová, K. Trsková
Poezie na konci světa
Téma
Pilar Pallarés / Kateřina Bártková
Mezi hlasem a dechem
Ana Romaní a Miriam Reyes / Karolína Strnadová a Kateřina Bártková
Svébytnost poezie
Xela Arias / Jan Mrva
Představy bez formy a beze slova
Rosalía de Castro / Vít Pokorný
Moje země, moje země!
Fernão Rodrigues de Calheiros, João Garcia de Guilhade, Alfons X. Učený a další / Matouš Jaluška
Masky žen a mužské tváře
María do Cebreiro a Lara Dopazo Ruibal / Klára Trsková a Karolína Strnadová
Ticho na konci země
Rozhovor se zahraničním bohemistou
Pierre Pe’er Friedmann
Kniha potřebuje štěstí na dobrého nakladatele
Esej překladatele
Jitka Jeníková
Dřina překládání z arabštiny
Soutěž Jiřího Levého
Henri Bosco / Anna Pavlíková
Chlapec a řeka
Recenze
Klára Soukupová
Třetí život
(Julian Barnes: Muž v červeném kabátě)
Kristýna Králová
Severští bohové zahynuli i nezahynuli
(Helena Kadečková: Soumrak bohů. Severské mýty a báje. Zimní vydání.)