6/2020 – Běloruští světoběžníci

Úvodník

Milé čtenářky, milí čtenáři,

v tomto čísle se podíváme na současnou literaturu země, která i přes geografickou a kulturní blízkost zůstává často stranou našeho zájmu. Země, která už přes čtvrt století trpí pod útlakem „posledního evropského diktátora“ zevnitř a mocichtivého souseda zvenčí. I přes snahy o potlačení svobodomyslných kulturních projevů a o urputnou rusifikaci ze strany nejvyšších běloruských ústavních činitelů ovšem existují spisovatelé a spisovatelky, kteří se snaží pomoci své zemi vytáhnout hlavu z písku. Odjíždějí proto často za hranice, kde vstřebávají, tvoří a bojují o trochu pozornosti. Jak povrchně k jejich snahám západní společnost někdy přistupuje, když se na veřejných čteních lidé vyptávají nikoliv na literaturu, ale na prázdné regály v obchodech či na to, jestli je Bělorusko stále součástí SSSR, se můžete dočíst v rozhovoru s básnířkou Valžynou Mortovou. S údělem cizince a bojem o vlastní identitu se ve svých pařížských esejích potýká Alherd Bacharevič, tato témata nicméně prolínají všemi texty, které si zde můžete přečíst. Na stockholmské předměstí plné předsudků o čemkoliv cizím přijíždí studovat hrdinka autobiografického románu Na zasněžený ostrov Anky Upaly. Absenci přátel sdílejících stejné dětské vzpomínky bolestivě pociťuje Dmitri Plax, dlouhodobě žijící ve Švédsku. Jaké to je, cestovat přes půl světa, aby se nakonec člověk znovu ocitl v socialistické zemi, totiž na Kubě, poznává Alena Bravová. Do další, zcela izolované diktatury promítá svá traumata z vlastní země severokorejský básník Kim Čun-ho alias Sjarhej Prylucki.

Ačkoliv texty zařazené do tohoto čísla nehýří přílišným optimismem, Bělorusku přece jen právě teď svítá naděje na změnu. Blížící se prezidentské volby vyvolaly v zemi vlnu odporu k současnému režimu a bouřlivé protesty, které Lukašenko, i přes zatýkání opozičních kandidátů, novinářů a protestujících, možná už nebude schopen přestát. Situaci současné běloruské literatury shrnuje v úvodním eseji literární teoretik Cichan Čarňakevič. Možnou cestu z její izolace vidí právě ve výše zmíněných autorech. V tom, že přestali analyzovat svou vlastní realitu a rozhodli se otevřít světu. My můžeme běloruské literatuře jen popřát, aby se svět také rozhodl otevřít jí.

Příště se můžete těšit na číslo zcela nevšední, které bude věnováno francouzskému komiksu.

Alžběta Knappová