Co štve dnešní Polky


Úvodník

Když jsem se před pár lety přestěhovala do Varšavy a začala prozkoumávat tamní kulturu a společnost zblízka, jednou z nejvíce překvapivých věcí pro mě bylo, jak moc prosakuje politikum do všech sfér veřejného i soukromého života. Napětí ve společnosti podporují zvlášť ta politická rozhodnutí, která doslova sahají na vaše těla – tedy hlavně omezování reprodukčních práv. Tak intimní provázání tělesné integrity se státním zřízením jsem do té doby vůbec neznala. A jelikož se tyto zásahy do osobní svobody dotýkají hlavně žen, stávají se ženy hybnou silou společenské revolty (říká se ostatně, že za vítězstvím současné vládní koalice v loňských parlamentních volbách, kdy byla po osmi letech poražena národněkonzervativní strana Právo a spravedlnost, stojí právě ony). Vysokou míru angažovanosti jednotlivců ve veřejném dění navíc provází silná emotivnost, vztek a vzdor. To vše se samozřejmě propisuje i do umělecké tvorby, v níž jsou silně zastoupena feministická témata široce rozkročená od sexualizovaného násilí, queeru, xenofobie až k nacionalismu a klimatické krizi.

Být v umělecké tvorbě otevřeně kritický a vyjadřovat se k problémům současnosti je v Polsku zkrátka přirozené (zatímco u nás se stále jedná o ožehavou záležitost, o čemž svědčí třeba nedávný otevřený dopis namířený proti poměrům na AVU či v Národní galerii). A tak vzniklo toto číslo, jež představuje sesterstvo autorek, které vzdorují molochu společenských nespravedlností a nebojí se podívat této bestii do očí a z plna hrdla na ni zakřičet.

Rozdílu mezi českým a polským přístupem ke vztahu mezi angažovaností a literaturou si ve svém eseji všímá a jeho kořeny analyzuje Hana Blažková a v rozhovoru ho probíráme také s Agnieszkou Szpilou. Její výsostně naštvanou, ekosexuální prózu si můžete přečíst o pár stran dále. Ostrou obžalobu společnosti tiše přikyvující sexualizovanému násilí na vás vyštěkne performerka Siksa a v autobiografickém komiksu se s tématem vyrovnává i Wanda Hagedorn. Obraz obětující se, láskyplné matky boří ve svých básních Kamila Janiak, proti transfobii svým hravým a strhujícím vyprávěním brojí Sylwia Chutnik. Kira Pietrek zase uštědřuje lakonické údery konzumnímu kapitalismu a Izabela Filipiak si ve své experimentální poezii bere na paškál genderové stereotypy zakořeněné v samých základech jazyka. Texty tohoto čísla nejsou však jen vzdorovité a vzteklé. Každá silná negativní emoce je totiž provázena solidaritou a něhou a klíčí z ní obrodný proces, konstruující vize lepšího, laskavějšího světa.

Příští číslo věnujeme klasikovi, jemuž jsme se letos ani my nechtěli vyhnout – Kafkovi. Vezmeme to k němu ale oklikou a místo samotného Kafky se zaměříme na to, jak se jeho dílo otisklo do tvorby hispanoamerického autorstva napříč celým stoletím. Teď už však vzhůru do víru naštvaných polských žen. Snad ve vás jejich texty vzbudí chuť prorazit skořápku pohodlnosti a trochu si zabouřit.

Alžběta Knappová

Obsah

Esej
Hana Blažková
Z hněvu pochází veškerá moudrost

Rozhovor
Agnieszka Szpila & Alžběta Knappová
Stávám se terénem politických bojů

Sylwia Chutnik—Agnieszka Buchtová
Proti směru jízdy

Siksa—Anna Šašková Plasová
Natalia ist sex

Wanda Hagedorn a Jacek Frąś—Kateřina Peklová
Totálně bez nostalgie

Izabela Filipiak—Michael Alexa
Madame Intuita

Kamila Janiak—Anna Gažiová
láska

Agnieszka Szpila—Barbora Kolouchová
Larvy

Kira Pietrek—Lenka Kuhar Daňhelová
Jazyk výhod

Glosa
Terezie Poněšická
Káhira, nové město české literatury?

Glosa
Vratislav Kadlec
Bílý jeřáb

Rozhovor k novému překladu
Abdulrazak Gurnah & Alena Dvořáková
Jen je tam někde v dálce svět

Esej překladatelky
Blanka Stárková
To je prostě Márquez

Soutěž Jiřího Levého
Emmanuelle Bayamack-Tam—Eliška Kaplan
Třináctá hodina

Recenze
Magda Melichová
Kořeny v nás
(Kim de l’Horizon: Kniha krve)

Recenze
Klára Witzany Hutková
Než se Kerouac vydal na cestu
(Jack Kerouac: Maggie Cassidyová)