1/2021 – England your England?

Úvodník

Milé čtenářky, milí čtenáři,

tématem tohoto čísla je fenomén brexlitu, tedy literární (v našem případě šířeji umělecky pojaté) reflexe odchodu Spojeného království z Evropské unie. Nápad na toto číslo jsem nosil v hlavě delší dobu – a myslím, že pramenil zejména z šoku, který jsem 24. června 2016 zažil při čtení ranních zpráv. Slovo šok je více než výmluvné; pro mě, tehdejšího studenta anglistiky a vyznavače britského humoru, bylo nepředstavitelné, že by se Spojené království doopravdy rozhodlo pro odchod. S odstupem času mi to však připomnělo kultovní sitcom Jistě, pane ministře, ve kterém sir Humphrey, stálý tajemník fiktivního ministerstva administrativních záležitostí, opakovaně ukazoval, že veřejné mínění je tvárné a náchylné k manipulaci. A jak píše spoluautorka koncepce Hana Pavelková v tematickém eseji, i brexit měl svého stratéga. Hranice mezi realitou a satirou se dnes stírá.

Umělecké reflexe brexitu jsou nyní, po čtyřech letech, značně rozsáhlé a liší se formou i kvalitou. Naším cílem bylo představit některá zásadní prozaická díla spolu s písňovými texty a scénářem krátkého filmu, a to navíc od autorů a autorek z různých zemí Spojeného království (i mimo ně). Můžete si tak přečíst úryvky z románů význačné skotské spisovatelky Ali Smithové a anglického prozaika Jonathana Coea a poslechnout si satirické skladby americké umělkyně Amandy Palmerové, irské komediální skupiny Foil Arms and Hog a anglického kabaretu Fascinating Aïda, jejichž šťavnaté texty přinášíme v bilingvní podobě. Scénář, jehož autorkou je Clare Dwyer Hoggová, nás pak přenese do mystické krajiny rozděleného Irska.

Jsem si vědom skutečnosti, že se jedná o téma neoddělitelně politické a že mnou vybrané texty se k brexitu stavějí kriticky, nečiní tak však prvoplánově. Nemají funkci agitační, nýbrž odhalují příčiny i důsledky současného stavu věcí. Onen prožitý šok převádějí do uměleckého vyjádření. A jistě, existují i skladby či texty probrexitovské. Jejich umělecká kvalita je však nízká, ne­-li přímo na hranici kategorie bizarností.

Brexit má a bude mít dlouhodobé důsledky pro politickou situaci v Evropě. Uchopme ho teď jinak, jako nový zdroj umělecké inspirace, zřídlo tragikomična, potravu pro smějící se bestie.

Přeji vám příjemné čtení. V příštím čísle se můžete těšit na dravý tok mezinárodního hnutí Fluxus.

Ondřej Vinš