8/2019 – Kujná řeč dopisu

Úvodník

Milé čtenářky, milí čtenáři,

téma korespondence je ohromně zajímavé, a přece opomíjené. Ačkoli v dopisech (ať už fiktivních, nebo skutečných) si spisovatelé často tříbí názory i vkus, zrají jak po lidské, tak po umělecké stránce a dávají nahlédnout do svého nitra i do literární kuchyně, pozornost je upřena spíš na hotová díla.

Ono zmíněné opomíjení vychází asi částečně z toho, že dopis je jakýsi těžko uchopitelný žánrový úhoř: téměř jakýkoli jiný žánr se může stát dopisem (vzpomeňme na román v dopisech, básně plnící formu dopisu či jsoucí součástí dopisů…) a naopak (dopis může přerůstat v esej, povídku, román). To krásně ukazuje příklad dvou děl, která inspirovala vznik tohoto čísla: románu v dopisech Nejistá sláva Joana Salese – přinášíme vám dochovanou korespondenci autora s překladatelem do francouzštiny – a knihy Xaviera Gralla Sužuje mne nepoznané, jež má podobu jakési sbírky novodobých epištol.

Jak ovšem naznačují předkládané ukázky, korespondence má více rovin: tímto slovem můžeme mínit nejen dopisování, ale rovněž vzájemný soulad. Také proto expandovaly texty spojené s překládáním Nejisté slávy do šířeji pojatého svědectví o neobyčejně silné lidské i literární propojenosti severní a jižní strany Pyrenejí. Naopak v ryze osobní rovině se tato vzájemnost odhaluje prostřednictvím Rilkových dopisů jeho poslední důvěrnici a múze.

S jistou nadsázkou by se dalo říct, že skrze kulturu a umění korespondence zrály a kultivovaly se umění, kultura i vztahy mezi lidmi obecně. Možná překvapivě se tato teze dá vztáhnout i na vědu: mimořádně zajímavá zjištění, jak skrze dopisy fungovaly celoevropské sítě učenců, povstávaly vědecké časopisy a formovala se akademická obec, se rozkrývají v rozhovoru s Vladimírem Urbánkem.

Příští číslo bude věnované literatuře spojené s Kresy, tedy s oblastmi, které patřily před druhou světovou válkou k východnímu Polsku.

Přejeme příjemné čtení a brzy napište!

Vít Pokorný