10/2022 – Dez-orient

Úvodník

Milé čtenářky, milí čtenáři,

v tomto čísle představujeme několik spisovatelek s různým vztahem k Vietnamu, a především k vietnamštině. Zaměřili jsme se přitom na ty, v jejichž tvorbě lze zaslechnout feministické akcenty, které tvoří v disentní pozici k současnému režimu ve Vietnamu nebo píší v jiném jazyce jako děti vystěhovalců. Široká paleta možností vnímání současné vietnamské poezie koncepčně vznikala mezi Prahou a Ho Či Minovým městem, kde v době přípravy čísla pobýval vietnamista Ondřej Slówik.

Mezi texty, které tvoří jakési historické podloží čísla, patří básně Vân Đài, jež jsou vůbec prvními knižně vydanými texty v latinizované vietnamštině psané ženou – v tomto případě dokonce třemi –, nebo slavná báseň Vlna Xuân Quỳnh, v níž převrátila dominantní představu o ženské pasivitě. Dalšími básnířkami, kteří tvoří ve vietnamštině, jsou disidentka Ng. AnhAnh, s níž v čísle přinášíme také rozhovor, a aktivistka Mai Khôi.

Jedinou autorkou tohoto čísla, jejíž texty dříve vyšly v českém překladu, je dokumentaristka, esejistka a básnířka Trinh T. Minh­-ha. Přinášíme ukázku z její nejnovější esejistické knihy, v níž se snaží uchopit nelidskou touhu po moci, jež stojí za válkami a rozvratem současného světa. Současnou poezii druhé generace zastupují básně Hoa Nguyen ze sbírky Tisíckrát ztrácíš svůj poklad a Thanh­-Vân Tôn­-Thât ze sbírky Dřívější země. Obě se ve svých textech dotýkají pocitů tělesné blízkosti i odcizení spjatých s vystěhovalectvím a ohledávají prostor rodové paměti.

Nejmladší texty pocházejí od vietnamsko­-amerických básnířek Kimberly Nguyen a Marque­-Lin. Ve svých básních pracují s výraznou vizualitou i účinným prolínáním aktivismu, imaginace a přesné práce s jazykem. Číslo ilustroval výtvarník a performer Minh Thang Pham, který mě také kdysi na myšlenku pátrat po současné vietnamské poezii přivedl.

Nechť máte smělou a radostnou mysl. V lednovém čísle se budeme věnovat tělesným onemocněním.

Jakub Vaněk