Olga Pavlova
Platonov, Andrej. Šťastná Moskva: román.
Z ruského originálu Sčastlivaja Moskva (2011 [1996]) přeložila Alena Machoninová.
1. vydání. Praha: Baobab, 2021. 176 stran.
Román Šťastná Moskva vznikal ve třicátých letech, ale tiskem vyšel až v posledním desetiletí 20. století. Text byl objeven v pozůstalosti na listech vytržených ze školních sešitů. Dílo začalo vznikat jako reakce na výzvu v sovětském tisku z roku 1933, v následujícím roce už měl Platonov podle nakladatelské smlouvy odevzdat celý rukopis. V době jeho vzniku probíhal aktivní zápas o realizaci pětiletých plánů a vítězství socialismu, proto i správné opěvování Moskvy jednoduše chybělo. Tuto práci „na objednávku“ autor nikdy do konce nedotáhl, termín dokončení opakovaně posouval. Jako poslední možný termín vydání se plánoval rok 1937, tehdy se v edičním plánu nakladatelství Sovětskij pisatel objevil román o nové proletářské Moskvě. K jeho realizaci však nikdy nedošlo.
Historie vzniku, psaní a publikace textu je zásadní nejen kvůli tomu, že odráží dobu třicátých let, ale zrcadlí se v samotném příběhu. Zpočátku se kniha zdá být jednou z mnoha, které oslavují změny, technickou vyspělost, zachycují stavbu metra, sportovní utkání a celkově štěstí propagandou vysněného utopicko-futuristického obrazu Moskvy. V této atmosféře se zrodí hlavní hrdinka, jejíž osud odráží novou realitu na rovině žena–město–země. Andrej Platonov dává městu a hrdince stejné rysy, proto stejnojmenná protagonistka ve víru událostí a porevolučních změn ve společnosti musí ztratit nejen své rodiče, ale i pravé jméno.
V dětském domově žila holčička Moskva Čestnovová už dva roky a právě tam dostala jméno, příjmení, a dokonce i jméno po otci, protože jméno i rané dětství si pamatovala jen velmi matně. Zdálo se jí, že otec jí říkal Oljo, ale nebyla si jistá, a tak mlčela, jako by byla bezejmenná, jako ten mrtvý člověk v noci. (9) Moskva Ivanovna Čestnovová se z obyčejného člověka z masa a krve proměňuje v parodii doby, „superhrdinku“, která se účastní schůzí, absolvuje školu vzduchoplavby, skáče s padákem, staví metro a navazuje vztahy, které v sobě nesou potenciál pro přiblížení utopického ideálu hlavního města nové sovětské říše. Moskva je krásná a má nekonečnou zásobu energie, mládí dívky se přímo pojí s novou historií země, a aby těch „zázraků“ nebylo málo, osudově přišla na svět na sklonku podzimu, kdy vypukla Říjnová revoluce. Následným přidělením nového jména se ještě více zdůrazňuje její vyvolenost, mládí a životaschopnost.
Název románu je více než výmluvný a zároveň dvojznačný. Zeměpisné označení odkazuje k městu, kde se děj převážně odehrává. Adjektivum šťastná napovídá cestu k oficiální interpretaci knihy, ale u Platonova nic nemůže být tak jednoduché. Kromě protagonistky se čtenář setká s celým kaleidoskopem funkčních postav. Megalomanské snahy nové společnosti narážejí na své limity právě skrz tyto vedlejší hrdiny. Kromě protagonistky se tu objevuje zeměměřič Viktor Božko, jehož jméno odkazuje ke slovu bůh, proto i smyslem jeho života je zkoumat, uspořádávat a měnit svět. Absurdita postavy Božka se zrcadlí v jeho zaměstnání: tento utopický snílek dostává za úkol vymyslet nový, lepší způsob fungování vah, přestože zmíněný mechanismus existuje už tisíce let. Božko také věděl, proč přístroj určený k vážení je tím nejméně nápadným a nejskromnějším předmětem: protože člověk si bedlivě prohlíží jen to, co leží na vahách – salám nebo chleba, ale toho, co je pod nimi, si nevšímá; avšak pod chlebem a salámem jsou váhy – nástroj poctivosti a spravedlnosti, prostý nuzný přístroj, co počítá a chrání posvátný majetek socialismu, co dělníkovi i kolchozníkovi odvažuje potravu s ohledem na vykonanou práci a státní rozpočet. (63)
Další dobovou postavou je chirurg Sambikin, který si za životní poslání zvolil boj se smrtí. Po operaci malého chlapce s nádorem za uchem se ponoří do zápasu o nesmrtelnost člověka a tím neprůhlednějším způsobem ztvárňuje posedlou mysl, která touží po radikální změně osudu lidstva. Nejzáhadnější postavou je rezervista Komjagin, který svou laxností do kolektivního portrétu budovatelů nové země a obecného společenského i ideologického nadšení nezapadá. Komjaginova existence se v rámci díla stává nesmyslným atavismem, představuje opak Božka, Sambikina a dalších strůjců nového života, navíc odmítá sdílet společnou víru ve šťastný život v socialismu. Rezervista nemohl odpovědět; cítil, jak ta rudoarmějská úřednice voní mýdlem, potem a jakýmsi příjemným životem, který jeho srdce, chřadnoucí o samotě a v slabém doutnajícím teple, nezná. (27)
Všechny tyto a další postavy se utkají s Moskvou a ze střetnutí vyjdou jako poražení. Hyperaktivní protagonistka Moskva Ivanovna je semele svou silou a přízrakem utopie, avšak sama se ve výsledku ocitne v antiutopickém světě. Celý nedopsaný román představuje zápas mezi touhou po dosažení utopie, každodenními selháními a odmítnutím existence ve světě, kde se přepisují všechny možné zákony včetně těch přírodních. Nevolá však po návratu ke ztracené rovnováze, pouze po troše rozumu a zpomalení, proto Šťastná Moskva hraje důležitou roli ve vývoji žánrové opozice utopie–antiutopie. Jestliže se na začátku románu ukazuje výstavba socialismu a nadšení hrdinové ve světle státní ideologie a utopických iluzí, pak následný vývoj odhaluje autorovu snahu o destrukci podobně zrůdných představ. Na začátku knihy sice vypravěč konstatuje, že za pět až šest let budeme mít dost chleba a kultury, ale prozatím se dosažení komunistických ideálů opět odkládá kvůli všeobecné bídě a rozkladu ve společnosti.
Kromě těchto nesporných literárních kvalit nelze u českého vydání nezmínit bravurní překlad Aleny Machoninové a nádherné ilustrace Juraje Horvátha, které svou obrazností propojují dobu vzniku románu a současné polygrafické možnosti. První titul edice Bam! nakladatelství Baobab nastavil laťku opravdu vysoko a doufám, že i další budoucí umělecké počiny z této řady maximálně rozšíří představu českých čtenářů o skvostných titulech světové literatury.