Úvodník
Milé čtenářstvo,
venezuelská literatura je v českém prostředí prakticky neznámá. V posledních letech nicméně vyšly romány Kniha noci Rodriga Blanca Calderóna a V Caracasu bude nejspíš stále tma Kariny Sainz Borgo, které představují svědectví o brutálním rozkladu země. V této souvislosti lze parafrázovat verše Gabriely Kizer: nad Caracasem žijí ty nejtěžší mraky na světě.
Jestliže románů z venezuelské literatury vyšlo v češtině za posledních sto let jen několik, na venezuelskou poezii nebylo téměř možné v českém jazyce narazit. O to větší může být překvapení při setkání s moderní venezuelskou poezií, kterou lze doporučit všem, koho uhranula poezie jiných latinskoamerických, ale i románských literatur. Jedná se o texty vycházející z tradice literárního modernismu, kterou svébytně přetvářejí, pohlcují (mezi několik témat, které prostupují všemi texty, patří žízeň) a proměňují.
Poděkování za tento objev patří především venezuelské básnířce a badatelce Graciele Yáñez Vicentini, která vytvořila koncepci čísla a je také autorkou tematického eseje a rozhovoru.
Naše číslo sleduje téměř sto let venezuelské poezie psané ženami. Autorka koncepce se při výběru textů inspirovala mimo jiné různými pokusy – žel stále oblíbenými i u nás – přisoudit psaní gender. Záměrně sledovala ty linie tvorby vybraných autorek, které vystihují konvenční představy o mužském psaní – abstraktnost a filosofické přesahy, analytický přístup k jazyku, náročnost stylu ad. V pěti tematicky a časově koncipovaných oddílech se seznámíme s tvorbou vždy dvou autorek a – ve většině případů – také s ukázkou ze dvou knih.
Ve větě Antonie Palacios „být tou, která zůstává potmě na nohou“, stojící v pozadí titulu tohoto čísla, lze vidět osamocenost ženy, bytosti, literatury i samotné země, která jako by přestávala být součástí toho kulturního světa, k němuž ještě texty našich autorek pevně přináleží.
V příštím čísle nás čeká québecká ekologická dystopie, v níž se setkávají identity původního i nepůvodního obyvatelstva.
Jak možná víte z říjnového čísla nebo ze sociálních sítí, časopis se v současné době nachází ve svízelné ekonomické situaci. V aktuálně probíhající kampani na platformě Donio ho můžete podpořit do konce listopadu. Za dosavadní podporu děkujeme a vážíme si jí.
Jakub Vaněk
Obsah
Kraťasy
Jitka Jeníková, Kateřina Honsová
Rozhovor k tématu
Antonio López Ortega
Vlna venezuelské poezie bude dál stoupat
Esej k tématu
Graciela Yáñez Vicentini / Anna Štádlerová
Na dosah toho, co myslí a rozpíná se
Téma
Enriqueta Arvelo Larriva a Antonia Palacios / Jana Pokojová a Dita Aguilera
Tak sama (když píši smutek)
Elizabeth Schön a Ida Gramcko / Vendula Něchajenko a Anna Štádlerová
Od přímky k ulitě, otázka ohledně původu
María Fernanda Palacios a Hanni Ossott / Katarína Ganobčíková a Barbora Simpson
Abstrakce v prostoru (první experimentální kniha)
María Clara Salas a Christiane Dimitriades / Jana Pokojová a Dita Aguilera
Přesnost v myšlení
Yolanda Pantin a Gabriela Kizer / Katarína Ganobčíková a Vendula Něchajenko
Báseň vyslovuje sama sebe
Rozhovory o edicích
Pavlína Krámská a Tomáš Řízek
Pomalost a popisnost Tchaj-wanu
Esej překladatele
Ladislav Nagy
Překladové resty z anglické klasiky
Soutěž Jiřího Levého
Tessa Hadley / Hana Ditrichová
Volná láska
Recenze
Michaela Otterová
Island bez gejzírů ani detektivka bez napětí nemusí být špatně
(Joachim B. Schmidt: Kalmann)
Vojtěch Šarše
Historie senegalských střelců trochu jinak
(David Diop: V noci je každá krev černá)