9/2020 – Mezi oceány: hlasy žen lusofonní Afriky

Úvodník

Milé čtenářky a milí čtenáři,

po delší přestávce jsme se v redakci rozhodli se zaměřit na literaturu psanou v portugalském jazyce, tentokrát tu z afrického kontinentu. Na podnět Marty Banasiak, autorky koncepce a úvodního eseje, jsme se soustředili na spisovatelky a básnířky z prostoru v kontextu mezinárodního knižního trhu dosti upozaděného. Opomenutí nebo nepovšimnutí si zde uvedených děl není zapříčiněno pouze geografickou vzdáleností a jazykovou situací. Realitou zůstává, že tvorba žen z afrických zemí je výrazně méně početná v porovnání s literaturou psanou muži, což ovšem vůbec neznamená, že by byla méně kvalitní. Ostatně posouzení úrovně předložených děl necháme na našich čtenářkách a čtenářích. Situaci v literárním ekosystému lusofonní Afriky ze svého úhlu pohledu přiblíží v rozhovoru Ana Mafalda Leiteová, luso-mosambická básnířka a profesorka Lisabonské univerzity. Dále následují samotné texty pěti autorek pocházejících z Mosambiku, Angoly, Kapverd, Guiney-Bissau a ze Svatého Tomáše a Princova ostrova. Pravděpodobně největší popularity z nich dosáhla Paulina Chizianeová se svým románem Niketche – Příběh polygamie. Tato spisovatelka má navíc velmi zajímavou minulost – patřila mezi bojovnice FRELIMO (Fronta za osvobození Mosambiku) a je také první mosambickou ženou, která vydala román.

Až se vynoříte z textů lusofonní části, nabídneme vám menší cestu po literárních světech Evropy. Představíme ukázku ze vznikajícího českého překladu sbírky ukrajinského básníka polského původu Jurije Zavadského, povídky srbské prozaičky Jasny Dimitrijevićové či texty polské novinářky a prozaičky Aleksandry Lipczakové. Na závěr na vás čeká esej od Petra Christova, který hájí kvalitní překlad nejen takzvané vysoké literatury, ale i pokleslých her pro divadlo.

Přeji vám hezké a pozorné čtení, přitom se samozřejmě těšte na poslední letošní Plav věnovaný globální literatuře.

Olga Pavlova

Toto číslo vychází za laskavé podpory Portugalského centra v Praze, Camões, I.P.