5/2021 – ¡Ay Chile!

Úvodník

Milé čtenářky, milí čtenáři,

v tematické části našeho časopisu jste se mohli s Chilany naposledy setkat před pěti lety. Úvodní text k poezii míst Enriqua Lihna a Pabla de Rokhy mluví o Chile jako o zemi básníků. Nyní držíte v rukou číslo, které s touto zavedenou představou polemizuje a přináší převážně texty prozaické. Ty ostatně převládají i v nedávno vydaných českých překladech chilské literatury (Obscenní pták noci Josého Donosa, Amulet Roberta Bolaña nebo Tanec reality Alejandra Jodorowského).

Kromě literárně druhového hlediska sehrálo při vzniku koncepce tradičně roli i to historické. Do čísla jsme zařadili avantgardní díla třicátých let, spisovatele „generace padesátých let“ i současníky, kteří bývají označováni jako „děti diktatury“. Funkci průvodce po čísle plní esej Miroslavy Filové, který dějiny chilské literatury pojímá v intencích Pazova konceptu tradice rozchodu. Jako její dědice můžeme chápat Juana Emara, který „už měl dost“ mimetického umění, antibásníka Raúla Zuritu i angažované tvůrce z Kolektivu uměleckých akcí CADA, kteří se snažili umění přiblížit k životu.

Osvědčeným nástrojem k vymezení se vůči předchozí „generaci“ je manifest, kterému je naše číslo zasvěcené. Naleznete v něm literární manifesty kreacionismu Vicenta Huidobra i apelativní texty z performancí seskupení CADA. Jejich účastníci se pokoušeli obrátit scénu, dostat umění do ulic a dát tak veřejnosti příležitost, aby společně s nimi vyjádřila svůj nesouhlas s Pinochetovou diktaturou, své UžNeVíce strachu, násilí a nesvobodě. Toto klíčové období chilských dějin reflektují i Raúl Zurita a Alia Trabuccová Zeránová, každý z vlastní perspektivy. Zatímco Zurita byl svědkem státního převratu a ve svých básních se k 11. září 1973 neustále navrací, Trabuccová Zeránová zažila diktaturu v útlém dětství a přistupuje k ní spíše jako ke kolektivnímu traumatu.

I když jsme si k uchopení chilské literatury vzali na pomoc zavedené termíny literárních druhů, žánrů a kategorie literární historie, věříme, že si k ní čtenář nalezne svou vlastní cestu. Mnohé z textů čísla navíc nesou autobiografické prvky a vychází ze specifického prožitku jednotlivce. Ostatně s autobiografií se setkáte i v příštím čísle Plavu, které bude věnováno maghrebské frankofonní literatuře.

Přeji podnětnou lekturu.

Monika Sechovcová