9/2019 – Polské kresentimenty

Úvodník

Vážené dámy a vážení pánové,

pojem Kresy označuje území na východ od Polska, která byla součástí meziválečné polské republiky. Nejedná se však jen o nějaké nudné geografické označení, Kresy mají spletitou historii a váže se k nim řada národních mýtů, které se někteří autoři snaží dekonstruovat. Jde o jakési exotické „vnější Polsko“, téměř již Nepolsko, které představuje na jedné straně ztracený ráj, na druhé „krvavé země“, místo pekelných útrap. O tomto prostoru lze vymýšlet báje a báchorky, promítat do něj vlastní sny, či naopak vytlačovat vlastní stíny. Tento polský divoký východ, plný orientální exotiky, je obydlen podivnými kmeny svérázných zvyků a drsných idiolektů – někdy šlechetnými, jindy proradnými.

Jako vždy jsme pro vás vybrali dříve nepřeložené texty, tentokrát se jedná převážně o ukázky z méně známých děl slavných autorů, jež takto ukazujeme z nových úhlů pohledu: Adama Zagajewského jako esejistu, Stanisława Lema jako autora nikoli sci-fi, ale vzpomínek na rodné město, meziválečný Lvov, a nobelistu Czesława Miłosze jako autora prozaických miniatur z Vilniusu, respektive Vilna.

Kresy ale nejsou jen místem osobních vzpomínek, důležitou roli hrají i v pohledu Poláků na vlastní historii. Ten může být i značně kritický, jak dokládají slova, za něž čerstvá nositelka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuková sklidila před pár lety kritiku konzervativní části polské veřejnosti: „Vymysleli jsme si historii Polska jako tolerantní, otevřené země, jež se ničím neprovinila vůči vlastním menšinám. Avšak dopouštěli jsme se hrozných věcí jako kolonizátoři, jako národní většina, která utlačuje menšinu, jako otrokáři a vrazi Židů.“ Kolem polské zkušenosti  s kolonialismem se točí i rozhovor Macieje Stasińského s historikem Adamem Balcerem, jenž ukazuje, jak je toto téma stále aktuální. Drsná realita Kresů se objevuje také v několika uvedených básních – zatímco Anna Frajlichová sní svůj sen o Lvově ve vynucené emigraci, Stanisław Jerzy Lec popisuje vzbouřené Podolí. Do čísla jsme zařádili také jednoho autora, Grzegorze Gaudena, který sám sice z Kresů nepochází, ale věnuje se neslavné stránce jejich historie ve své nové knize Lvov – hranice iluze.

Probádat celou problematiku Kresů by bylo nad možnosti jednoho čísla časopisu. Polské kresentimenty však nechtějí obsáhnout vše, chtějí být kresovou mokou – ochutnávkou, malou, ale silnou kávou.

Příště se začteme do čínských povídek.

Hanele Palková, Alexej Sevruk