2/2012 – Besarabesky

Úvodník

Milé čtenářky, milí čtenáři,

v redakci jsme se shodli, že nový Plav započneme malým zeměpisným okénkem. Besarábie, kterou jsme pro číslo zvolili za téma, je východní součást někdejšího moldavského knížectví, která byla v posledních staletích střídavě součástí Rumunska a ruského či sovětského impéria. Dnes leží částečně na Ukrajině, většina území se však překrývá se samostatným Moldavskem. Jelikož se zde hovoří převážně rumunsky, vybrali jsme si ji nejen proto, abychom prozkoumali novou oblast, ale také abychom se sladili s tématem letošního veletrhu Svět knihy. Tímto vás na něj srdečně zveme a těšíme se na shledání u plavího stánku.

A jaká tedy vlastně je, ta besarabská literatura? Za pomoci předního českého odborníka Jiřího Našince jsme se nakonec dobrali hned k několika závěrům. Jednak se autoři dosud nevzpamatovali ze socialistické minulosti a ve svých textech se k ní často vrací. V povídce Výbuch autora Nicolae Rusa se setkáváme s přepečlivým státním zaměstnancem, kterému prostředí usilující o dokonalý řád dokonale vyhovovalo – naopak realita, ve které žijeme dnes, jeho křivácké povaze příliš nepřeje. Dumitru Crudu zas ve svém románu Lidé z Kišiněva popisuje hrdinu smýšlení opačného, pro kterého není v ulicích noční metropole úplně bezpečno. Zvlášť zachraňuje-li pod obraz zpité manželky svých nepřátel. Texty skoro až krutě realistické (jako román Pičus Alexandra Vakulovského) i romanticky snové (Siréna Vlada Ioviţy či Telegram Vlada Zbârcioga) spojuje třeba to, že v nich hrdinové nezůstávají příliš dlouho na jednom místě. Usazeni po jejich boku v autobusech či vlacích máme kromě krajiny možnost pozorovat další specifika besarabského životního stylu a poetiky. Očima dnešní generace teenagerů (tedy bez stigmatu minulého režimu) nám Besarábii přiblíží Paula Erizanová – mladá autorka vyjadřující se přímočaře i o natolik intimním tématu, jako jsou vztahy v nejbližší rodině.

V nebeletristické části čísla se můžete těšit na rozhovor Libuše Valentové s moldavským spisovatelem Vitaliem Ciobanem, v jehož tvorbě se snoubí umělecké kvality se společenskou angažovaností. Recenze Kateřiny Součkové reflektuje dvě rumunské divadelní hry Gianiny Cărbunariové vydané u nás sice již před několika lety, ale zato vcelku trefně vystihující veškerá výše „nakousnutá“ témata.

Příště se podíváme na Apeninský poloostrov, bude to ale striktně dámská jízda – číslo totiž věnujeme italským autorkám.

Přeji hezké čtení, ať už doma v teple (jako na naší obálce), nebo třeba cestou na Svět knihy.

Karolína Macáková