3/2019 – Nově, německy, dramaticky

Úvodník

Milé čtenářky, milí čtenáři,

současné číslo Plavu je o něco méně exotické, než jsme u tohoto časopisu zvyklí. Německo i další německojazyčné země máme, co by člověk divadelním kukátkem dohodil, a prostřednictvím Pražského divadelního festivalu německého jazyka se ty nejzajímavější inscenace dostanou i k nám. Kde musí jiná čísla splácet pomyslné překladatelské dluhy, mohli jsme si zde dovolit soustředit se na autory nastupující generace – nejmladší zástupkyní je Švýcarka Katja Brunnerová, narozená roku 1991, která svou hrou Spala jsem s Bohem, již pro nás přeložila Tereza Jůzová, potvrzuje novátorskou pověst německojazyčného divadla.

To však není jen experimentální a provokativní, ale i společenskokritické. Kritika současné společnosti se přitom může odehrávat jak na metaforické rovině, jako v textu německé dramatičky Charlotte Roosové Slepice. Jestřábi, tak explicitně, jako v otevřeně politickém dramatu Strach a bída aneb Soukromý život šťastných lidí německého autora Dirka Lauckeho v překladu Terezy Semotamové. Tento text tematizuje německou tradici pravicového extremismu, mimo jiné v reakci na migrační vlnu. Té se věnuje hra rakouského dramatika Thomase Köcka v překladu Kateřiny Studené a Zuzany Augustové, s níž jsme se k současnému německojazyčnému divadlu a jeho překladům vrátily i v rozhovoru. Jedním z témat, o nichž se v něm dočtete, jsou podmínky pro začínající dramatiky. Díky jejich relativně příznivému nastavení se nové dramatice v německojazyčném prostoru nebývale daří. Festivaly, trhy her i autorská stipendia – autoři z Německa, Švýcarska a Rakouska, reprezentovaní v tomto čísle, se často proslavili právě díky nim. V rozhovoru zároveň najdete i tipy na další německojazyčné režiséry, dramatiky a texty.

Než vás příští Plav zavede až do daleké Austrálie, přijměte pozvání do pomyslného hlediště. Přejeme příjemné čtení!

Františka Zezuláková Schormová