9/2008 – Z Litvy na Madagaskar

Úvodník

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

zářijové číslo Plavu představuje v pořadí již druhé nahlédnutí do novodobé pobaltské literární tvorby: po čísle s názvem „Co jsou Lotyši?“ z prosince minulého roku tentokrát přinášíme ukázky ze současné literatury litevské.

Výsledek této sondy je poněkud paradoxní. Přestože jsme sáhli k autorům náležejícím k různým generacím a vyjadřujícím se rozličnými žánry, z jejich děl poměrně výrazně vyvstává jedno společné téma – nedávná litevská historie a stopy, které za sebou zanechala: K traumatům zažívaným během povinné vojenské služby v sovětské armádě se vrací spisovatel Sigitas Parulskis, nucené deportace na Sibiř v padesátých letech minulého století připomíná Romualdas Granauskas, bezvýchodný obraz postsovětského maloměsta ve svých povídkách vykreslují Renata Šerelytė a Juozas Aputis.

Leitmotivem čísla je – i v českém prostředí dobře známý – prožitek ohrožení národní identity tváří v tvář silově se prosazujícím velmocím i komerční západní kultuře. Tato linie v parodické podobě kulminuje v dramatu Mariuse Ivaškevičiuse, v němž jsou velkolepé vlastenecké vize na záchranu Litvy dovedeny do absurdity: národ má nalézt vzdálené útočiště, svou novou zemi zaslíbenou, na africkém kontinentě.

Přes tematickou blízkost jsou vybrané texty rozmanité tím, z jakých stylových vrstev litevštiny čerpají: od vojenského slangu bohatého na příznakové a v Pobaltí srozumitelné rusismy v případě prózy Sigitase Parulskise, přes hovorový projev staré venkovské ženy v Granauskasově povídce stylizované do formy dopisu, až po mluvu litevské intelektuální elity třicátých let 20. století zachycenou Mariusem Ivaškevičiusem.

V rámci čísla jsme se rozhodli věnovat samostatný oddíl litevské esejistice, jež patří k nejproduktivnějším žánrům současné litevské literární tvorby – mimo jiné snad právě proto, že esej nabízí obzvlášť vhodný prostor pro vyslovování v Litvě dosud živých otázek národní identity a dědictví historie.

Oproti úzu časopisu Plav připojovat k cizím ženským příjmením českou koncovku „-ová“ v tomto čísle ponecháváme jména litevských autorek i postav v původní podobě: ženský rod totiž vyjadřují již litevské přípony „-aitė“, „-ytė „-ienė“ (např. Aleksaitė, Šerelytė, Balsienė).

Říjnové číslo Plavu bude věnováno Státní ceně za překlad a vítězům Překladatelské soutěže Jiřího Levého.

Anna Čmejrková