1/2005 – Slávy dcery dnes (i zítra?)

Úvodník

Josef Šlerka

K činnosti, zvláště pak nepovinné, člověka vedou v zásadě dvě pohnutky: spokojenost a nespokojenost. V prvním případě hledíme věci zachovat tak, jak jsou. V případě druhém je přestaneme jen různě vysvětlovat a začneme je měnit. To, že vyšlo první číslo tohoto časopisu, svědčí spíše o těch pohnutkách druhých, totiž o určité nespokojenosti se současnou situací na českém literárním trhu.
V roce 1996 zmizel z pultů časopis Světová literatura a s ním i jediný celistvý kontakt se současností překladové literatury. S postupujícím časem se zdá, že prázdné místo nezaplnilo žádné z nových či starých periodik. Tak vznikla idea jít cestou svépomocnou a pokusit se alespoň částečně vrátit časopis, jehož jádrem by byly současné překlady světové literatury, doplněné případně o literárněhistorické či literárněkritické texty.
Jenže jak známo, nelze vkročit dvakrát do téže řeky, a tak nečekejte na dalších stránkách kopii starého v novém. Rozhodli jsme se totiž jít směrem k většímu důrazu na kontakt jazyků, a proto chceme vydávat překlady v bilingvním provedení, tedy spolu s originálem. Orientaci na překládání dotvrzuje i rubrika „překladatel s překladatelem“, kde budeme pravidelně přinášet rozhovory mezi překladateli. Občasnou rubriku pak budou představovat paralelní ukázky dvou různých překladů téhož textu. Konečně pak naší snahou bude věnovat prostor překladům doposud nevydaným, případně k vydání právě připravovaným.
Tématem prvního čísla jsou především texty mladých (shodou okolností) žen. Naleznete zde ukázky z textů Doroty Masłowské a Iriny Děněžkinové v překladu jejich vrstevnice Barbory Gregorové. Rozhovor s ní pak vede rusista a anglista Libor Dvořák, který je také autorem nového překladu Bulgakovova románu Mistr a Markétka. Snad tedy není divu, že jsme si za motto prvního čísla zvolili parafrázi názvu cyklu básní Jána Kollára o lásce k ženě a slovanské vlasti.
Zachováte-li nám přízeň, budete se moci v příštím čísle shledat s novými překlady staletí starých textů. Jako důkaz toho, že překládání je jednou z činností držících svět pohromadě. Nejen v prostoru, ale i v čase.