• Recenze #2024 #7 #němčina

Magda Melichová

De l’Horizon, Kim. Kniha krve.
Z německého originálu Blutbuch (2022) přeložila Jana van Luxemburg.
1. vydání. Brno: Host, 2023. 336 stran.

Začít recenzi Knihy krve je stejně obtížné, jako pokoušet se vměstnat dílo do škatulky žánru, přiřadit mu styl a vítězoslavně rozklíčovat jediné skryté poselství. Na jednu stranu můžeme tvrdit, že Kim de l’Horizon (* 1992) používá text jako způsob, jak přiblížit běžné čtenářské obci zkušenost nebinární osoby, které samotný jazyk klade do cesty překážky, nutí ji přijímat tu či onu roli a vybírat si gender.

• Recenze #2023 #9 #němčina

Michaela Otterová

Schmidt, Joachim B. Kalmann.
Z německého originálu Kalmann (2020) přeložila Marta Eich.
1. vydání. Praha: Prostor, 2023. 249 stran.

Islandskou literaturu netvoří jen rodilí Islanďané, může to být klidně původem Švýcar. Za to poznání vděčíme Joachimu B. Schmidtovi, jehož román Kalmann v překladu Marty Eich vyšel v nakladatelství Prostor. Je ovšem třeba zdůraznit, že německy píšící autor ve své knize neždímá nějakou svou nahodilou návštěvu tohoto exotického ostrova, nýbrž vychází ze zkušeností starousedlíka, který v roce 2007 dokonce získal islandské občanství.

• Recenze #2 #2023 #němčina

Matouš Jaluška

„Někdy dojde k zvláštním věcem…“ Pět středohornoněmeckých textů o strastech dvorské lásky. Ed. Jiří Starý.
Z německých vrcholněstředověkých originálů přeložil Jakub Vondra. Předmluvou uvedl Jan Hon, doslovem a obrazovou přílohou opatřil Jan Dienstbier.
1. vydání. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2022. 210 stran.

Dvorná, dvorská či vytříbená láska jako fin’amor či Minne prostupuje středověkou poezii a epiku zemí románské i germánské kulturní sféry a bývá považována za jeden ze svorníků evropské kultury. Zdá se, že by mohla tvořit základ společného jazyka starší literatury,

• Recenze #2 #2022 #němčina

Michaela Otterová

Leky, Mariana. Co je odtud vidět.
Z německého originálu Was man von hier aus sehen kann (2017) přeložila Marta Eich.
1. vydání. Praha: Prostor, 2021. 312 stran.
 

Na loňském ročníku Světa knihy byl pod názvem Co je odtud vidět uveden český překlad románu německé autorky Mariany Leky. Bohužel se mu nedostalo zaslouženého přivítání: prezentace se sice zúčastnila překladatelka Marta Eich, ale samotná autorka byla přítomna jen přes videokonferenci, což nebylo ideální, protože na horní galerii neustále doléhal ruch z přízemí. Navíc nikoho z nakladatelství nenapadlo přinést pár exemplářů k okamžitému prodeji – zřejmě podle zásady,

• Recenze #2020 #6 #němčina

Michaela Otterová

Kehlmann, Daniel. Tyll.
Z německého originálu Tyll (2017) přeložil Michael Půček.
1. vydání. Praha: Argo, 2019. 365 stran.
 

V době, kdy si nejedna útlá próza osobuje označení „román“, člověka vyloženě potěší, když mu nějaká kniha už svým objemem nabízí možnost dlouhodeché četby. Samozřejmě by bylo pošetilé tvrdit, že kvalita díla je přímo úměrná jeho délce, na druhou stranu nám tlustospis předem napoví, že se jeho autor pustil do většího a nejistějšího podniku. Daniel Kehlmann každopádně není v literatuře žádným nováčkem a jeho sázky na nejistotu mu už leckdy vyšly.