Štítek: 8 Stránka 5 z 8

8/2018 – Mexické hledání

Dnes vyšlo nové číslo Plavu, věnované literatuře moderního Mexika.

Africká, či středoafrická literatura?

Rozhovor s Adrienne Yabouzaovou

Z francouzštiny přeložil Vojtěch Šarše

Spisovatelé pocházející z bývalých francouzských kolonií v Africe se nacházejí v nesnadné situaci: píší ve francouzštině, zároveň se ovšem potýkají s národní identitou a také s přináležitostí k subsaharské části afrického kontinentu, celku složeného z mnoha etnických skupin. V drtivé většině publikují ve Francii pro evropské čtenáře knihy o realitě současné Afriky. Zároveň píší i pro čtenáře africké, k nim se však jejich díla dostávají jen obtížně. To jsou paradoxy, o kterých v následujícím rozhovoru hovoří spisovatelka Adrienne Yabouzaová, která nám kromě dalšího také vysvětlí, proč je většina příspěvků v tomto čísle psaná evropskými jazyky. 

Vojtěch Šarše: Paní Yabouzaová,

Nehlučný hukot

Klára Soukupová

Barnes, Julian. Hukot času. Z anglického originálu The Noise of Time (2016) přeložil Petr Fantys. 1. vydání. Praha: Odeon 2017. 208 stran. 

Ambivalentní „veřejná samota“ Dmitrije Šostakoviče jakožto předního skladatele sovětského režimu, jenž se zároveň despotické moci neustále vzpíral a byl střídavě zavrhován a vyzdvihován, nabízí atraktivní látku k beletristickému zpracování. Chopil se jí slavný, Man Bookerovou cenou oceněný (2011) britský autor Julian Barnes a přetvořil ji ve vyprávění o ideologickém tlaku a lidské zbabělosti.

Barnes v Hukotu času kombinuje z vnější perspektivy vedené pasáže o životě Dmitrije Šostakoviče s vnitřními monology postavy,

8/2017 – Tropy v tropech



7–8/2016 – Evropské ostrovy



Tvrdá data ze čtenářů nevydolujeme

Rozhovor s Petrem Minaříkem a Pavlem Řehoříkem

Čtenářský literární maraton, známý jako Měsíc autorského čtení, začal v Brně docela skromně před šestnácti léty. Jeho prvotním účelem prý bylo zaplnit okurkovou sezonu v tamních divadlech. Od té doby se však festival notně rozrostl. S jeho organizátory, pány z brněnského nakladatelství Větrné mlýny, jsme si popovídali o tom, co obnáší měsíc trvající literární festival v pěti městech a ve čtyřech státech. 

Alexej Sevruk: Měsíc autorského čtení se letos konal po šestnácté. Organizace takového ambiciózního festivalu bezpochyby vyžaduje hodně úsilí a energie. Co vás motivuje v tomto úsilí setrvat? Kde čerpáte potřebnou energii?

Petr Minařík: Úsilí a energii vydáváme po kapkách,

Silverstein nově vymyšlený a jen trochu vymydlený

Olga Richterová

Silverstein, Shel. Jen jestli si nevymejšlíš. Z anglického originálu A Light in the Attic (1981) přeložili Lukáš Novák, Stanislav Rubáš a Zuzana Šťastná.

1. vydání. Praha: Albatros, 2014. 167 stran. 

Nikdy nečtu recenze. Když bych bral vážně ty pozitivní, musel bych stejně tak věřit i těm, co mě nechválí.

Autorem těchto řádků je Shel Silverstein (1930–1999), lehce bohémská legenda severoamerické tvorby pro děti. Českému čtenáři mohou jeho veršované minipříběhy, často založené na nonsensu či slovních novotvarech, připomínat tvorbu Emanuela Frynty (či jeho překlady Christiana Morgensterna) – ve svobodné zemi ale jejich autor v průběhu druhé poloviny 20.

V obležení

Oleksandr Bojčenko

Z ukrajinštiny přeložil Alexej Sevruk

Od publicisty s pověstí nesmiřitelného, kousavého, ale také vtipného komentátora společenských, kulturních a politických procesů zde přetiskujeme text, který bezprostředně reflektuje jeho dojmy, nasbírané během letošního Měsíce autorského čtení. Další dva autorovy fejetony najdete v tištěném čísle. 

Třetí světová

V červenci pět středoevropských měst – Brno, Ostrava, Košice, Vratislav a Lvov – hostilo velkoryse navržený, ale poněkud horkou nití slátaný literární festival Měsíc autorského čtení. A já rád jezdím na různá zahraniční vystoupení, to nemohu popřít. Nerad tam však vystupuji. Rád vystupuji ve Lvově. V zahraničí to obvykle vyznívá jaksi mechanicky.

8/2015 – Stav nebájení



8/2014 – Frankovy děti