Štítek: 7 Stránka 7 z 10
Alexej Sevruk
Stryjkowski, Julian. Hostinec (Austeria). Z polského originálu Austeria (1966) přeložila Olga Hostovská. Odpovědný redaktor Josef Mlejnek. 1. vydání. Praha: Sefer, 2011. 232 stran.
Tak se dějí dějiny (…) a tak se ještě zcela určitě bude dít smrt. Rozhodně se tak vždycky a stejným způsobem děje všechno, co je větší a rychlejší než člověk, to, co jsem právě nazval dějinami. Je to příliš velké a příliš rychlé, než aby to šlo pochopit. Myslím, že takhle může člověka překvapit vypuknutí války. Než se ohlédneš, jsi dva dny neholený, sedíš u nějakého příkopu, držíš za nohu například malé kůzlátko,
…Rozhovor s Péterem Esterházym
Maďar Péter Esterházy je jedním ze spisovatelů, kteří existenci střední Evropy jako kulturního celku neustále zpochybňují, ale svými díly naopak zpochybňuje své pochyby. Zdá se, že o tomto tématu nemluví rád, pro tentokrát však udělal výjimku. Kromě toho se rozpovídal o svých plánech, o politické situaci v Maďarsku a o tom, jaké je to psát pod pseudonymem.
Lucia Satinská: Vycházejí vaše knihy častěji v maďarštině, nebo v překladu? Zajímáte se o zahraniční vydání svých knih?
Péter Esterházy: To je čistá matematika, překladů může být vždy více,
…Rozhovor s Igorom Otčenášom
Často počuť názor, že rozpad Československa viedol v Česku nielen k strate celkového záujmu o slovenskú kultúru, ale dokonca, že najmladšia generácia už ani nerozumie po slovensky. Znamená to, že je potrebné slovenskú literatúru prekladať? Tiež o tom, rovnako ako o (domnelej) tragédii neporozumenia a vzťahu oboch kultúr hovorí v rozhovore spisovateľ a diplomat, bývalý riaditeľ Slovenského inštitútu v Prahe Igor Otčenáš.
Lucia Satinská: Ako vnímate, aj z pohľadu toho, že ste dlho pôsobili v Česku ako riaditeľ Slovenského inštitútu v Prahe, vzťah českej a slovenskej literatúry v jej historickom kontexte,
…Obecná čeština v polském překladu románu Noční práce Jáchyma Topola
Marta Harasimowicz
Polsko-české kulturní styky mají poměrně dlouhou tradici, k významnému oživení kulturní výměny mezi oběma zeměmi však došlo až v průběhu posledních dvaceti let. Zájem polské čtenářské obce o českou literaturu přitom míval různou intenzitu: v 90. letech byla vydávána především díla nejznámějších současných českých autorů, například Milana Kundery, Václava Havla, Bohumila Hrabala či Josefa Škvoreckého. Časem byla tato bibliografie rozšířena i o autory mladší generace. Mnozí z nich na polském knižním trhu zapadli, některé si ovšem tamější publikum výrazně oblíbilo. Patří k nim Jáchym Topol, jehož prozaická tvorba byla téměř kompletně přeložena do polského jazyka.
…Michaela Hečková
Brno, Košice, Ostrava, Wrocław. Trasa, kterou díky nakladatelství Větrné mlýny a festivalu Měsíc autorského čtení letos absolvovalo rovných 62 spisovatelů. 1130 kilometrů, které spolu urazili vždy jeden polský a jeden český či slovenský spisovatel. Největší středoevropský literární festival jako by se každý rok pokoušel prolomit hranice vlastních možností. Loni se z Brna rozšířil do Ostravy, (neúspěšně) kandidující na titul Evropské hlavní město kultury pro rok 2015, letos expandoval hned do dalších dvou destinací – slovenských Košic, které jsou pro změnu nositelem titulu Evropské hlavní město kultury pro rok 2013, a polské Wrocławi, která tentýž titul získala pro rok 2016 krátce před samotným počátkem letošního festivalu.
…
Rozhovor s Tomsonem Highwayem
S dramatikem Tomsonem Highwayem o indiánských jazycích, literatuře vycházející ze země a indiánském smyslu pro humor.
Klára Kolinská: Jak vnímáte postavení indiánské literatury v kánonu kanadské literatury jako celku a v jakých podmínkách se vyvíjela? Liší se v tomto smyslu situace v anglofonní a frankofonní Kanadě?
Tomson Highway: Postavení indiánské literatury v kánonu kanadské literatury jako celku se dá definovat v tom smyslu, že naše literatura vychází ze země jako takové, a kdybychom šli v definici ještě dál, tak vychází z přírody, zatímco neindiánská literatura vychází z prostoru mimo zemi a mimo přírodu.
…Rozhovor se Smaro Kamboureliovou
S profesorkou Smaro Kamboureliovou o kanadské mozaice, kulturním kapitálu Kanady a mantře multikulturalismu.
Klára Kolinská: Jak dnes obecně vypadá situace kanadské literatury a kdo jsou její čtenáři?
Smaro Kamboureliová: Odpovědět na tuto otázku vyčerpávajícím způsobem by vyžadovalo situovat ji mimo její specifický rámec. Z jednoho hlediska samozřejmě existuje kanadská literatura (CanLit) jako instituce, jako literární tradice, která se vyvinula postupně, ale také za cenu vynaložení nemalého úsilí. „Postupně“ v tom smyslu, že vývoj všech takových tradic je pomalý proces, během něhož se tyto tradice jako takové definují a konstituují jako specifický korpus literárních děl,
…Připravila Lucie Koryntová
Pamatuji si, že jako malá čtenářka Dobrodružství Toma Sawyera jsem narážela na dráždivou poznámku pod čarou „Nepřeložitelná slovní hříčka“, z čehož jsem nabyla dojmu, že slovní hříčka stojí nejvýše v překladatelském umění – alespoň jsem nikdy nenarazila na poznámku typu „Nepřeložitelná stylová rovina“ –, a když jsem objevila rafinovaný dopis francouzské ženské autorky jejímu milenci Alfredu de Mussetovi, rozhodla jsem se jej v plavím čísle 2/2010 předložit čtenářům jako hozenou rukavici k překladu. Ačkoliv se to na první pohled nezdá, dopis v sobě nese dvě významové roviny, jednu zjevnou, jíž nelze z hlediska konvenční zdvořilostní korespondence nic vytknout,
…Z práce O českých překladech a „překladech“ Dona Quijota
Miloslav Uličný
Pouhé čtyři roky po vydání Kosterkova Dona Quijota v Družstevní práci[1] se na pultech českých knihkupectví objevuje verze Marie Luisy Kühnlové, publikovaná u I. L. Kobera.[2] Toto nakladatelství, založené Ignácem Leopoldem Koberem (1825–1866), vydalo, jak známo, vůbec první český překlad Dona Quijota v letech 1866 (1. díl v překladu Josefa Bojislava Pichla) a 1868 (2. díl v překladu Kristiána Stefana). Šedesát let po vydání 2. dílu Dona Quijota tedy vychází takzvané třetí vydání, které „přeložila prof. Marie L. Kühnlová“.
…