Štítek: 6 Stránka 9 z 10

K překladu Houellebecqových Elementárních částic

Václav Jamek

Z francouzského originálu Les particules élémentaires přeložil Alan Beguivin,

redaktorka Anežka Charvátová. 1. vyd. Praha: Garamond 2007, 300 s.

Překlad Houellebecqova prvního slavného románu, pořízený překladatelem Alanem Beguivinem, zavdal důvod k polemice přičiněním Aleše Knappa, který mu vytýká především nepřiměřeně hrubou expresivitu, zkreslující podle tohoto kritika ladění a vyznění díla. To by při mimořádné explicitnosti v líčení sexuální motivace a sexuálního chování zřejmě nemělo působit křečovitě ani vulgárně, ale přirozeněji, lehčeji a snad i „subtilněji“.

S touto kritikou v zásadě souhlasím, jde ovšem o jeden aspekt práce, týkající se hlavně rozvahy při volbě výrazových prostředků, jehož důsledkem může být zkreslení dojmu z díla;

Kratochvilné příběhy ze staré Indie

Jan Filipský

S obrazivostí, myšlenkovou hloubkou a moudrostí staré Indie se český čtenář mohl poprvé důkladněji seznámit již roku 1528, kdy pražský měšťan, humanistický nakladatel, knihtiskař a spisovatel Mikuláš Konáč z Hodiškova (asi 1480–1546) ve své tiskárně U bílého lva na Starém Městě pražském vydal staroindický bajkový soubor Paňčatantra, který přeložil z latinské verze Jana z Kapuy pod názvem Pravidlo lidského života. Tím založil bohatou tradici překladů a zpracování tzv. Bidpajových bajek, pojmenovaných podle domnělého autora Bidpaje (v poarabštělé podobě Bajdabá), moudrého rádce a filozofa, jenž prostřednictvím mravoučných historek a podobenství zasvěcuje nenadané královské syny do tajů vladařského umění.

O překládání z indických jazyků

Rozhovor Dagmar Markové a Blanky Knotkové-Čapkové

Překlad literárního díla otvírá lidem okno do života lidí v jiné části světa i jiné kulturní oblasti. Z okna obvykle nevidíme celý širý kraj. Může vést do úzké uličky, na volné prostranství, do krajiny romantické nebo jednotvárné. Z každého okna bývá pohled trochu jiný. A někdy se to okénko otvírá trochu ztuha.

Co bylo přeloženo z moderní hindské prózy?

Dagmar Marková: První byla Déobála, kterou napsal Ajódhjásinh Upádhjáj Hariaudh a v roce 1911 přeložil Vincenc Lesný. Lesný zachoval autorův styl, který se nám dnes jeví hodně starobylý. Déobála je na tehdejší Indii velmi odvážná novela o lásce dvou mladých lidí,

Kamil Veith Zvelebil

Pavel Hons

Profesor Kamil Zvelebil se nesmazatelně zapsal do dějin indologie, a to nejen té české – můžeme bez nadsázky říci i světové. Nikdy nezapomenu na svůj pobyt na dvou indických univerzitách, kde toho o České republice nikdo moc neslyšel, zato jméno Kamil Zvelebil znali všichni. Pouhé jeho vyslovení pomáhalo dostat se k cenným fondům tamních knihoven, případně dojednat si schůzku s předními vědeckými pracovníky.

Kamil Veith Zvelebil se narodil 17. 11. 1927 v Praze. Vystudoval indologii, sanskrt a anglistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; mezi jeho učitele patřil také významný indolog Vincenc Lesný. Již během studia se zajímal o tamilštinu,

6/2007 – Gramatika, poezie, Indie



Errata květnového čísla

redakce

V posledním čísle věnovaném africké literatuře jsme nedopatřením otiskli chybně křestní jméno překladatele Zdeňka Poláčka, jméno konžského spisovatele – správně je Bienvenu Sene Mongaba – a jinou znakovou sadou originál bambarské básně Předmluva – opravenou verzi Vám výměnou za chybnou prostřední dvoustranu, vrácenou redakci na dobírku, zašleme zdarma domů (oprava je také k nalezení na webu Plavu). V povídce Guvernér vypadla na s. 17 za jménem Ferlo třetí překladatelova poznámka ve znění: Severní oblast Senegalu, kde žijí převážně pastevci z kmene Fulbů. Za chyby se omlouváme.

CD básní Kita Lorence

01. W měše     0:42
02. V pytli     1:02
03. Zpráva o veliké bitvě     4:29
04. Dźiwne přeměnjenje     0:47
05. Zázračná proměna     1:05
06. Malování kraslic     2:33
07. Rozchad     0:15
08. Rozchod     0:29
09. Jezero u Gojace     2:50
10. Schöner Tag     0:28
11. Pěkný den     0:52
12. Adam a Eva jako cizí dělníci     1:03
13. Na rjanej molowanej njedźeli     1:33
14.

6/2006 – S malou lžicí déle chutná



Chybí vůdčí osobnost

Číslo ve vaší ruce nemá tradiční podobu Plavu. Od původního plánu představit čtenáři co nejvíce lužických autorů a jejich soudobých českých překladatelů redakce upustila, protože uvěřila, že platnější bude představit vám autorů méně, zato důkladněji. Jestliže tedy úvodník připomněl, co také můžete během své četby najít, tento komentář přináší opak, vždyť by bylo neslušné cokoli zamlčovat. Při zaměření na současné autory jsme z těch důležitých vynechali z prozaiků Jurije Kocha, Měrku Mětovou nebo Jěwu-Marju Čornakovou, z lyriků chybí Měrana Cušková, Timo Meškank nebo Beno Budar. Ještě více chybí ti, kteří už dnes tvořit nemohou, a zcela jsme pominuli autory píšící v dolní lužické srbštině.

Slovinsko – země básníků?

Rozhovorem s dvěma mladými překladateli ze slovinštiny, Alešem Kozárem a Hanou Mžourkovou, otevíráme číslo věnované literatuře tohoto jazyka. Především na postavení slovinské literatury a jejího překladatele u nás i na jihu se ptal Jan Chromý.

 

Jan Chromý: Začněme obligátní otázkou. Jak jste se dostali ke slovinštině a slovinské literatuře?

Aleš Kozár: Dost prozaicky. Slovinsko mě oslovilo jako krásná země s příjemnými, vstřícnými lidmi ,,té milé slovanské povahy“. Za dobu, kdy jsem na fakultě studoval češtinu, byl pro mě obor čím dál tím víc těsný. A jak se ukázalo, slovenistika byla ideální alternativa.