Štítek: 6 Stránka 2 z 10

6/2023 – _/*Identita*\_

Vychází nový Plav věnovaný genderovým identitám.

Já je někdo jiný. Édouard Louis v Praze

Martin Šplíchal

Den po skončeném Světě knihy, na němž vystoupili Serhij Žadan, Vladimir Sorokin nebo Rosa Montero, dorazila do Prahy další literární hvězda, francouzský prozaik Édouard Louis. Na pozvání nakladatelství Paseka a Francouzského institutu přijel představit svůj poslední román Jak se stát jiným (Changer: Méthode, 2021), čerstvě vydaný v překladu Sáry Vybíralové. V zaplněném sále Kina 35 nejprve 15. května bezmála dvě hodiny debatoval s politoložkou Evou Svobodovou, o den později pak s literárním kritikem Janem Bělíčkem.

Třicetiletý Louis vstoupil do literárního světa nekompromisním debutem Skoncovat s Eddym B. (2014,

Pozorujem, ako sa jazyk vyvíja

Rozhovor se Zuzanou Ďaďovou vedla Silvie Mitlenerová

Číslo otevíráme rozhovorem se slovenskou sociolingvistkou a datovou koordinátorkou Zuzanou Ďaďovou. Hovořily jsme nejen o možnostech posílit inkluzivitu písemného jazyka, ale i o tom, jak se vyrovnat s mluvenou řečí, koho se ptát, podle koho se řídit a jak nezapomínat ani na jiné podoby identity, než je ta genderová.

 

Silvie Mitlenerová: V tomto čísle Plavu dostaly překladatelky a překladatelé prostor poradit si s nebinárním jazykem po svém – součástí zadání překladů nebyl žádný odkaz na normu, obecnou ani vnitřní časopisovou.

Fetiš jménem edice bych raději nepřeceňoval

Rozhovor s Tomášem Reichelem a Nikolou Kochovou vedla Olga Pavlova

V roce 1991 vzniklo nakladatelství Host, které se zpočátku zaměřovalo především na vydávání poezie a literárněteoretických textů. Dnes patří mezi větší české hráče a snaží se na tuzemskou scénu přinášet jak různožánrové bestsellerové publikace, tak i náročnější projekty. O proměně přístupu k překladové literatuře jsme mluvili s jedním ze tří zakladatelů Tomášem Reichelem a s vedoucí překladové redakce Nikolou Kochovou.

 

Olga Pavlova: Proč nakladatelství Host po několika letech od svého založení odstoupilo od myšlenky vytvářet různé překladové edice?

Bolestný příslib

Klára Soukupová

Galgut, Damon. Slib.
Z anglického originálu
The Promise (2021) přeložil Jiří Hanuš.
1. vydání. Praha: Odeon, 2022. 287 stran.

 

Slib jihoafrického spisovatele Damona Galguta (* 1963), jenž za něj předloni získal Bookerovu cenu, je románem o truchlení, zklamání, paměti i nespravedlnosti. Příběh se koncentruje kolem rodinné farmy a událostí odehrávajících se během třiceti let. V perspektivě přelévající se mezi postavami, v tématu rozpadající se rodiny a láskyplně nenávistných vztahů mezi jejími členy, ale i v prostoru domu, na začátku zaplněného lidmi,

6/2022 – Ani finsky, ani ve Švédsku

Vychází nový Plav věnovaný literatuře švédskojazyčné menšiny ve Finsku.

Potřebuje komparatista seznamy?

Julie Koblížková Wittlichová

Každý humanitní obor čas od času zvažuje, co tvoří jeho předmět a jakým způsobem je ho možno popsat, avšak komparatistika bez takové reflexe vůbec neexistuje: její předmět není nikdy prostě „dán“ nebo „předpokládán“, vždycky je třeba jej znova definovat. Tak začíná předmluva k souboru studií z komparatistiky s názvem Mezi okrajem a centrem (eds. V. Svatoň, A. Housková, O. Král), kterou na samém konci devadesátých let vydalo Centrum komparatistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Že neustálá sebereflexe a debata nad směřováním oboru ke komparatistice zkrátka patří, potvrdilo i diskusní setkání, které k tomuto tématu připravil studentský komparatistický spolek KOS a na němž se sešli vyučující a studenti doktorského a magisterského studia.

Uvnitř menšiny je mnohem víc spisovatelů na jednoho obyvatele

Rozhovor s Janem Dlaskem vedla Silvie Mitlenerová

V eseji k tématu tohoto čísla se autoři věnují dějinám a vývoji finskošvédské literatury, v rozhovoru s Janem Dlaskem proto probíráme hlavně sociogeografickou, politickou a jazykovou situaci samotné finskošvédské menšiny. Jak se žije na jihovýchodě Botnického zálivu? Rozumí si obyvatel Stockholmu s finským Švédem z Ålandských ostrovů? A zajímají u nás někoho konkrétně finskošvédské překlady?

 

Silvie Mitlenerová: Už od samého počátku přípravy čísla mě mátlo adjektivum „finskošvédský“. Která jeho složka vlastně označuje místo bydliště a která rodný jazyk?

Jan Dlask: Snadné to skutečně není.

Jsme takový šicí kroužek

Rozhovor se Šárkou Grauovou vedla Olga Pavlova

O omezeném výběru děl přeložených z portugalštiny, o špatných a dobrých překladech a o údělu portugalistek jsme mluvili se Šárkou Grauovou, jež ve volném čase překládá a řídí edici Lusobrazilská knihovna, vydávanou nakladatelstvím Triáda.

 

Olga Pavlova: Co bylo prvním podnětem pro založení edice Lusobrazilská knihovna?

Šárka Grauová: Myšlenka založit vlastní edici se zrodila v době, kdy jsem začala učit na filozofické fakultě. Při výuce přehledu dějin portugalsky psaných literatur jsem si uvědomila, kolik podstatných děl si studenti, kteří se studiem jazyka na fakultě teprve začínají,

Rakve duší

Klára Soukupová

Platonov, Andrej. Jáma. Dužinová, Natalja. Průvodce Jámou.
Z ruských originálů
Kotlovan a Putěvoditěl po povesti A. P. Platonova „Kotlovan“ přeložil Bruno Solařík.
Praha–Podlesí: Dauphin, 2022. 357 stran.

 

Tak jako slavný Platonovův o něco starší Čevengur (1926–1929) ani Jáma nemohla v době vzniku (1930) v Sovětském svazu vyjít. V češtině se tato novela objevila ve stejném roce, kdy byla poprvé publikována v SSSR knižně (1988), a to v převodu Anny Novákové v časopise Sovětská literatura.