Štítek: 5 Stránka 9 z 9

Vzpomínky na Afriku

Kateřina Kolářová

Africká dramatika – před pár lety by to možná leckdo považoval za absurdní spojení. Navykli jsme si předpokládat, že africký kontinent není zemí s literární, natožpak dramatickou tradicí. Civilizovaný Evropan obyčejně žije s představami pomalovaných domorodců křepčících kolem ohně. Africké divadlo skutečně využívá i tyto okázalé rysy, třebaže častokrát jde jen o vyprázdněnou podívanou pro turisty. Divadlo ve smyslu dramatického textu je na černém kontinentu stále poměrně nová záležitost existující několik desítek let. Afričtí dramatici se v celosvětovém kontextu prosazují od osmdesátých let minulého století. Pro „unavený“ západ tito autoři často představují senzaci a oživení. Jsou noví, neotřelí,

Setkání s Afrikou…Jedna kultura rozezvučí druhou…

Pokud bychom chtěli stručně shrnout, co zásadního se u nás v posledních letech událo ve spojení s africkou kulturou, není možné opomenout – vedle titulů představených v čísle již dříve – vydání série knih v nakladatelství BB art. V roce 2003 (u příležitosti veletrhu Svět knihy věnovanému v tom roce právě Africe) vyšly následující tituly: Zrnko pšenice od Ngũgĩ wa Thiong’o, Svět se rozpadá od Chinuy Achebeho, Aké: Léta dětství od Wole Soyinky (všechny tři tituly přeložil z angličtiny Vladimír Klíma), Ptačí skála: příběh ze starého Zimbabwe; Statečný zachránce od Meshacka Asare (z angličtiny Blažena Kukulišová), Náměsíčná země Mia Couto (z angličtiny Lada Weisová) a Tak dlouhý dopis Mariama Bâ (z francouzštiny Věra Šťovíčková-Heroldová).

5/2006 – Indie: nemizící řeka tradice



Umění překladu

Překladatelská soutěž Jiřího Levého má u nás již několikaletou tradici. Každoročně se nad soutěžními texty schází odborná porota z řad překladatelů, aby vybrala nejlepší přeložené texty. Pro bližší seznámení s fungováním soutěže i poroty vám přinášíme rozhovor s jejím současným předsedou, Ladislavem Šenkyříkem. Rozhovor vede překladatelka Zuzana Šťastná.

 

Zuzana Šťastná: Soutěž Jiřího Levého existuje od roku 1992. Měla nějaké předchůdce v předlistopadové době?

Ladislav Šenkyřík: Ano, Svaz překladatelů, odnož Svazu spisovatelů, měl jakýsi Aktiv mladých, který organizoval soutěž na obdobném principu. Za názvy a strukturu těch orgánů neručím, stály mimo zorné pole mých zájmů.

Errata čtvrtého čísla

– překlad Temného obrazu od Philipa K. Dicka, který vyšel v nakladatelství Argo, není zbrusu nový, jak tvrdí úvodník, nýbrž zrevidovaná verze překladu Roberta Tschorna, vydaného v r. 1998 nakladatelstvím Talpress; – překlad Asimovovy Nadace u nás poprvé vyšel v r. 1991, nikoliv v r. 1990, jak je uvedeno v komentáři Viktora Janiše „Když před konzulátem Nadace stojí Mobs Riot“; – v medailonku Isaaka Asimova jsme uvedli, že jeho prvním románem byl Nightfall, ačkoliv ho Asimov napsal původně jako povídku a až později ho přepracoval spolu s Robertem Silverbergem na román. Asimovův první román je Pebble in the Sky (česky Oblázek na obloze),

Lze se překládání naučit?

Libor Dvořák

Zejména v dobách -ismu četná tehdejší média, ale i proslulí umělci tíhnuli k poněkud účelovému tvrzení, že za každým úspěchem v jakékoli tvůrčí činnosti nutně stojí příslovečných deset procent talentu a devadesát procent dřiny. Na tomhle výroku je jistě hodně pravdy – z nadaného houslisty, který by necvičil několik hodin denně, by se zajisté nestal ani David Oistrach, ani Václav Hudeček – troufám si ale tvrdit, že bez nějaké té alespoň základní Boží jiskry by jakákoli dřina byla marná a čím je jiskra jasnější a výraznější, tím méně dřiny v práci samotné postačí a k tím zářivějším výsledkům ona případná profesní píle vede.

5/2005 – Pod dvojím nebem



Deset let na skřipci

Richard Podaný

„Myšlenka anticeny jest tak jednoduchá jako Kolumbovo vejce“, pravil by asi Švejkův spoluvězeň na policejním ředitelství. Nicméně protože jsem nějakou dobu zastupoval Obec překladatelů v evropském sdružení CEATL, můžu prohlásit, že (aspoň pokud vím) nikdo jiný v Evropě tu prostou myšlenku nepojal a anticeny za překlad neuděluje. Takže: proč a jak to vlastně celé vzniklo?

PROČ, to je vcelku jasné každému, kdo zažil v knižní branži počátek let devadesátých. Místo stovek vydaných titulů tisíce, stovky a stovky nových nakladatelů včetně těch, co to moc neuměli, a ve zpěněné brázdě za jejich zádí též stovky „překladatelů“,