Štítek: 3 Stránka 8 z 10

3/2011 – Eidgenossenschaft Svizzera



Sto let od narození spisovatele Maxe Frische

Tomáš Kimla

4. dubna si světová literární veřejnost připomíná výročí narození jednoho z nejvýznamnějších spisovatelů švýcarské literární scény, Maxe Frische. Rok 2011 je v tomto ohledu výrazně symbolický, neboť od narození tohoto slavného švýcarského literáta uplynulo právě sto let. 

Jméno Maxe Frische je v dějinách literatury spojováno především s fenoménem demytologizace švýcarské národní historie, přesněji pak s termínem tzv. „Vergangenheitsbewältigung“, kterým se v německojazyčném prostoru označuje proces vyrovnávání se s událostmi obou světových válek a s následky obou konfliktů pro vývoj poválečné Evropy. V tomto ohledu vytyčil literární odkaz Maxe Frische zásadní mezník ve vývoji švýcarské literatury. K demytologizaci legendární švýcarské nestrannosti a neutrality přispěly výraznou měrou Frischovy zápisky z jeho aktivní vojenské služby z 2.

Literární Švýcarsko dál zůstává živoucím organismem

Rozhovor s Irenou Šebestovou

Rozhovor o literárních velikánech i nástupu mladé generace, o zvláštním fenoménu švýcarské ženské literatury a také o nedávném vzniku oboru „švýcarská literatura“ na některých tamních univerzitách.
 

Tereza Hřibová: Ve švýcarském literárním prostoru se míchají čtyři úřední jazyky a široká řada různých dialektů – lze přesto najít nějaký spojující nebo charakteristický prvek, pokud jím není jazyk?

Irena Šebestová: Literatury jednotlivých jazykových oblastí se autonomně vyvíjejí v každém ze čtyř regionů, a tím pádem zůstává literární Švýcarsko jako celek i nadále živoucím organismem, který svou jedinečností vyvolává rostoucí zájem evropské literární vědy.

Volil jsem cestu, ne její cíl…

Rozhovor s Jaroslavem Vejvodou

Spisovatel Jaroslav Vejvoda mluví o životě a psaní v exilu, švýcarské multikulturnosti, kterou srovnává s xenofobními postoji v krajanských spolcích. A také o tom, že bez osobní svobody není možné tvořit – ať už je doba jakákoli.
 

Tereza Hřibová: Proč jste si jako místo pro život v emigraci vybral právě Švýcarsko, Curych a tedy také němčinu?

Jaroslav Vejvoda: Švýcaři hovoří nejen čtyřmi zemskými jazyky: německy, francouzsky, italsky, rétorománsky (pořadí dle počtu mluvících), ale také mnoha dialekty. „Politický národ“ Švýcarů ztotožnil bez nálepky multikulturnosti národnost s občanstvím a vícejazyčnost je podstatou jejich kultury.

Překlad má vypadat tak, jak by knihu napsal autor, kdyby psal česky

Rozhovor s Helenou Stachovou

Helena Stachová, od roku 1999 držitelka Komandérského kříže Řádu za zásluhy o Polskou republiku, letos oslaví šedesát let své překladatelské činnosti. Dosavadní seznam jejích překladů čítá úctyhodných dvě stě jedenáct děl. O pozoruhodných okolnostech vzniku několika z nich se zmiňuje i v rozhovoru pro Plav

Silvie Mitlenerová: Pokládám překladatelům podobnou otázku často a zeptám se i vás. Překládají se české knihy do polštiny?

Helena Stachová: Dnes se překládají více než dříve a Poláci si vybírají více českých autorů. Ještě před lety, když jsem se ptala, co znají z české literatury, vzpomněli si na Čapka,

3/2010 – Malé velké příběhy Polska



Mrożek aneb Rozum beze dna

Michal Špína

Mrożek, Sławomir. Kohout, Lišák a já. Z polských originálů vybrala a přeložila Helena Stachová. 1. vydání. Praha: Agite/Fra, 2009. 156 stran. 

My, takzvaní hrdinové, jsme otroci! Používá se nás ke všemu možnému a nerozhodujeme o ničem! Vrazí nás do těch nejpitomějších fabulí a poručí nám pronášet mravní naučení, se kterými vůbec nesouhlasíme. Copak je to spravedlivé?

Kohout, Lišák a já je čtvrtým českým výborem krátkých textů Sławomira Mrożka. Výbor sestavila Helena Stachová, která překládala Mrożkovy divadelní hry již v 60. letech, než byl jejich autor režimem umlčen. Přibližně čtyřicítka promyšleně seřazených textů se žánrově pohybuje mezi povídkou,

Svět knihy 2010

Lucie Kněžourková

Letošní Svět knihy otevírá zajímavé otázky, jež si dnes klade řada literárních kritiků, vydavatelů, novinářů i samotných spisovatelů: Patří mezi ně problém digitalizace a elektronické knihy, možnosti mezikulturního dialogu a překladu nebo vztah nejmladších čtenářů ke knize a čtení. Na všechny se po svém pokusí odpovědět také čestný host letošního ročníku – Polsko. 16. ročník mezinárodního veletrhu se uskuteční od 13. do 16. května, tradičně v Průmyslovém paláci na Výstavišti.

Základ veletrhu tvoří jako vždy prezentace zajímavých spisovatelů, publikací a nakladatelství z různých států, vedle mnoha evropských zemí nebo USA rovněž z Číny, Izraele, Jižní Koreje nebo Saudské Arábie. Sérii setkání,

Proč má Belgie smysl

Rozhovor s Geertem van Istendaelem

Vlámský prozaik, básník, překladatel a esejista, autor do češtiny přeložených knih Belgický labyrint (1998) a Moje Nizozemsko (2007) Geert van Istendael (nar. 1947) hovořil s Martinou Loučkovou o jedné podivné jazykové hranici a sbližování kultur. 

Martina Loučková: Evropa v uplynulých měsících s napětím sledovala bouřlivý politický a kulturní vývoj ve vaší zemi. Co znamená Belgie pro vás osobně?

Geert van Istendael: Ten vývoj nebyl vlastně vůbec bouřlivý, vše spočívalo hlavně v ne-vývoji, ve stagnaci vztahů uvnitř Belgie. Belgie je miniaturní Evropa. Na území jednoho království tu koexistují dva oficiální jazyky,

Výběrová bibliografie překladů valonských autorů

Sestavila Lucie Koryntová

Je obtížné určit, kdo je belgický frankofonní autor. Patří sem i ten, kdo se sice narodil v Belgii, ale žije jinde? Musí autor publikovat v Belgii, aby byl belgický? A co když si autor narozený na území Belgie zvolí ke psaní jiný jazyk než mateřský? Michel de Ghelderode je vlámský dramatik píšící francouzsky. Jean-Philippe Toussaint publikuje v prestižním francouzském nakladatelství Minuit. Margueritte Yourcenarová se narodila v Bruselu, ale celý svůj život cestovala po Evropě a zemřela ve Spojených státech…
 

Adamek, André-Marcel. Květinová puška. Přeložila Ivana Tomková.