Štítek: 2021 Stránka 4 z 7

S hlavou mrtvé kočky

Klára Soukupová

Burnsová, Anna. Mlíkař.
Z anglického originálu
Milkman (2018) přeložila Ester Žantovská.
1. vydání. Praha: Argo, 2020. 412 stran.
 

Román Mlíkař, za nějž v roce 2018 severoirská autorka Anna Burnsová získala Man Bookerovu cenu, se odehrává v sedmdesátých letech v Severním Irsku ve čtvrti „odpůrců“ státu „na druhém břehu moře“. V případě protibritských separatistů se sice nejedná o žádné sektářské společenství, přesto jsou životy místních lidí determinovány rodinnou příslušností, jménem či vztahem k náboženství. Smrt v přestřelce nebo při výbuchu se bere jako běžná věc,

5/2021 – ¡Ay Chile!

S novým Plavem se podíváme do Chile a zaměříme se na manifesty, a to manifesty politické i umělecké. ¡Ay Chile!

Rok katastrof a bilancování: 2020 u protinožců

Magdalena Císlerová

Dějiny jsou většinou psány jaksi nepozorovaně – málokdy si člověk uvědomí, že to, co právě prožívá, do nich jednou vstoupí. Události loňského roku ale v tomto ohledu nechaly málokoho na pochybách. Do roku 2020 se Austrálie probudila v plamenech. Ty vystřídaly rozsáhlé záplavy. Následovala pandemie. Toto všechno za běhu zpracovat a vidět v širším kontextu není snadné.

Obvykle se zpracováním historických traumat může pomoct literatura, která běh dějin přetavuje a leckdy kreativně přepisuje do čtivých příběhů, jež nutí k zamyšlení a uvádí události do nových souvislostí. V Austrálii je dávná i nedávná minulost a její vliv na přítomnost stále velkým tématem,

Básnici zostúpili z Olympu do ulíc

Miroslava Filová

Co pojí chilskou avantgardní poezii s uměleckými akcemi kolektivu CADA? Jsou Vicente Huidobro a Raúl Zurita dědici stejné tradice rozchodu a konceptu antibásnictví? A jak svou snahu o renovaci umění manifestují? Tyto otázky si ve svém eseji pokládá hispanistka Miroslava Filová. Svou pozornost zaměřuje na pokusy seskupení CADA obrátit scénu, dostat poezii do ulic a spojit tak „revoluci slova s revolucí idejí“.
 

V deň coup d’état, ktorý sa v Chile odohral 11. septembra 1973, sa mnohí s väzbami na politickú ľavicu stali terčom útoku vojenskej junty pod vedením generála Augusta Pinocheta,

Hranice chilské literatury

Rozhovor s Jorgem Zúñigou Pavlovem vedla Monika Sechovcová

Je Chile „zemí básníků“? A má vůbec smysl se o literatuře bavit v rámci pojmů národ a generace? Se spisovatelem Jorgem Zúñigou Pavlovem jsme si povídali o kosmopolitním rázu chilské literatury, o chilské básnické tradici a lidových payas nebo o tom, proč je chilská španělština ideálním jazykem k mlčení. Dotkli jsme se také inovativního potenciálu avantgardy a připomněli opomíjené chilské spisovatele a spisovatelky.
 

Monika Sechovcová: Číslo je věnované manifestům a je převážně prozaické. Chile ale bývá tradičně označováno spíše jako „země básníků“.

Chaotické čtení sotva někoho zaujme

Rozhovor s Halinou Lapiňou vedla Olga Pavlova

S matematičkou, bohemistkou a zkušenou překladatelkou z češtiny Halinou Lapiňou jsme mluvili o jejím prvním setkání s Českou republikou, studiích na Letní škole slovanských studií a také o jejím nejslavnějším překladu Babičky Boženy Němcové.
 

Olga Pavlova: Poprvé jste do České republiky, či spíše do tehdejšího Československa přijela v roce 1977. Tehdy jste Univerzitu Karlovou navštívila společně se studenty matematicko-fyzikální fakulty. Co vás potom přivedlo k české literatuře, kultuře a překladu?

Halina Lapiňa: Českou republiku jsem opravdu poprvé navštívila v rámci výměny studentů matematiky mezi Lotyšskou univerzitou a Univerzitou Karlovou.

Pasoliniho zápas o netrapnou poezii

 

Tomáš Koblížek

Pasolini, Pier Paolo. Poesie: poesie scelte = Básně: výbor z poezie.
Z italských a furlanských originálů vydaných ve svazku
Tutte le poesie (2003) přeložili Alice Flemrová a Tomáš Matras.
1. vydání. Jinočany: H&H, 2019. 175 stran.
 

Český výbor Pasoliniho básní otvírá zcela případně citát z pohřební řeči Alberta Moravii. Moravia u Pasoliniho hrobu neváhá s velkými slovy a prohlašuje, že jsme ztratili především básníka, a dodává: až toto století skončí, Pasolini jako básník, bude jedním z velmi mála lidí,

Rok 1917 jako dědičné trauma ruské společnosti

 

Olga Pavlova

Zygar, Michail. Říše musí zemřít: Zhroucení Ruska 1900–1917.
Z ruského originálu
Imperija dolžna umereť (2018) přeložil Libor Dvořák.
1. vydání. Příbram: Pistorius & Olšanská, 2020. 592 stran.
 

Tématem knihy Michaila Zygara Říše musí zemřít je jeden z pravděpodobně nejzásadnějších zlomů 20. století v dějinách Ruska – revoluce roku 1917. Publikací, které se zabývají touto problematikou, vznikl nespočet. Tento titul ovšem upoutává hlavně svou čtivostí a srozumitelným popisem zásadního okamžiku minulého století.

Michail Zygar se politickým tématům věnuje dlouhodobě a Říše musí zemřít není jeho knižní prvotinou.

4/2021 – Rukopis ruských revolucionářek

Nové číslo Plavu je opět rebelské, ale tentokrát se podíváme do Ruska začátku 20. století a položíme si otázku, jak se chovají ženy v mezních situacích.

O lásce a kapitalismu

Kateřina Bártková

Nejoblíbenější motiv popkultury: láska věčná, bolavá, nenáviděná, kýčovitá. Láska je všude, láska je lék i jed, ale to hlavní: láska je „já a ty“. To jsou východiska, které švédská komiksová autorka Liv Strömquistová tematizuje ve své, do češtiny z velké části nepřeložené, tvorbě.

Jeden z jejích prvních komiksů, nazvaný Prins Charles Känsla (Pocit prince Charlese), začíná čtyřmi okénky, na kterých jsou princ Charles s Dianou na tiskové konferenci týkající se jejich zasnoubení. Are you in love? ptá se někdo z přítomných prince. Yes, odpoví Charles v druhém okénku,