Štítek: 2020 Stránka 4 z 6

Brilka a já

Michaela Škultéty

Kolik času jsem s Brilkou, resp. románem Nino Haratischwili Osmý život strávila? Počítá se to těžko, ale dva roky života to jistě byly. Rozhodně to bylo tak dlouho, abych s postavami její ságy srostla a získala pocit, že je důvěrně znám. Staly se pro mě lidmi z masa a kostí. Ještě teď se často přistihnu při myšlence, kým z nich bych asi byla. Které postavě jsem podobná? S kterou se ztotožňuji?

A vzápětí mě napadne – v knize je osm životů. Osmý je Brilčin, zbývá tedy sedm. Šest žen a jeden jediný muž.

Prý příliš mnoho náboženství, jazzu a blues

Rozhovor s Josefem Jařabem vedla Františka Zezuláková Schormová

Rozhodnutí, s kým připravit rozhovor pro toto tematické číslo, nebylo obtížné: s amerikanistou, překladatelem, pedagogem, a především předním odborníkem na afroamerickou literaturu Josefem Jařabem jsme hovořili například o překážkách, na něž narážely snahy o vydávání afroamerické literatury v Československu před rokem 1989, o tom, co z této literatury v češtině postrádáme dodnes, nebo o současné americké poezii. Řeč ale přišla také na to, co se stane, když před univerzitní učebnu naplněnou převážně mladými Američany tmavé pleti předstoupí muž ze střední Evropy, aby je učil o „jejich“ literatuře…
 

Františka Zezuláková Schormová: Jak reflektujete svoji pozici středoevropského,

Ve „východní Evropě“ bylo oficiálně zkrátka všechno špatně

Rozhovor s Danielem Ordóñezem vedla Olga Pavlova

Se slavistou, překladatelem a novinářem Danielem Ordóñezem jsme mluvili o situaci ve španělské kultuře během Frankovy diktatury, o překladu beletrie, dětské literatury a komiksu a také o některých specifikách španělštiny.
 

Olga Pavlova: Španělština je jedním z největších světových jazyků. Jak v současnosti funguje distribuce překladů do tohoto jazyka? Zůstávají výsledné texty pouze na španělském knižním trhu, nebo putují dál do jiných zemí, kde je španělština úředním jazykem?

Daniel Ordóñez: Je to trochu komplikované. Mimo Španělsko dokáží knihy vyvést jen velká nakladatelství a řekl bych,

Autobiografie jako praktická příručka sociologie

Martin Šplíchal

Eribon, Didier. Návrat do Remeše.
Z francouzského originálu
Retour à Reims (2009) přeložil Dušan Špitálský.
1. vydání. Praha: Tranzit.cz, 2019. 172 stran.
 

Návrat domů je podle Jorgeho Luise Borgese jedním ze tří hlavních témat literatury. Platnost této teze dosvědčuje autobiografie Didiera Eribona Návrat do Remeše. V ní se po letech strávených v Paříži a v zahraničí vrací Eribon (* 1953) – už jako uznávaný francouzský sociolog – na předměstí Remeše, kde vyrůstal a žil až do dob svých vysokoškolských studií, aby navštívil matku po smrti svého otce stiženého Alzheimerovou chorobou.

Persona T. S. E.

Matouš Jaluška

Eliot, T. S. Křesťan – kritik – básník.
Z anglických originálů The Complete Prose of T. S. Eliot, sv. 1–8 (2014–2019), vybrali a přeložili Martin Hilský, Petr Onufer a Martin Pokorný.
1. vydání. Praha: Argo, 2019. 491 stran.
 

T. S. Eliot je kromě Pusté země a dalších kanonizovaných básní autorem rozsáhlého korpusu esejů, recenzí a přednášek, které se nyní dostávají k českému čtenáři i díky tomu, že baltimorská Univerzita Johnse Hopkinse loni dokončila vydávání monumentálního souboru „veškeré prózy“ tohoto spisovatele,

Kočičí zima

Zveřejňujeme ukázku z románu Kočičí zima, která se nevešla do třetího čísla letošního ročníku. Pohádkové motivy v ní se hodí k dnešnímu Mezinárodnímu dni dětí.

4/2020 – Když norské sci-fi potká cli-fi

Dnes vychází nový Plav. Ani s ním neopustíme žánr sci-fi, ale přesouváme se na drsný sever a zkoumáme, jak vypadá sci-fi v Norsku a co je cli-fi.

… a těším se do Bretaně

Michala Marková

Před šesti týdny jsem žila jiný život. Po bezmála dvaceti letech v oboru literárního překladu jsem se v průběhu loňského roku finančně dopracovala ke stavu, který bych neváhala označit za fajn: tak například před Vánoci jsem už nebulela kvůli dilematu „ještě jeden dárek pro děti, nebo pořádné jmelí?“ a přestala jsem se pravidelně budit ve čtyři ráno kvůli kombinaci tragického pracovního skluzu a nulového zůstatku na účtu.

A hlavně se mi hrou osudu a férových licenčních smluv povedlo našetřit na měsíc digitálně nomádského života v Bretani, kde jsem hodlala přeložit knížku a kam jsme se s rodinou zcela nezřízeně těšili.

Klimatické změny do velké míry definují naši dobu

Rozhovor s Thorunn Gullaksen Endresonovou

Řada současných (nejen) norských postapokalyptických a dystopických románů spadá do poměrně nedávno pojmenovaného žánru cli-fi neboli climate fiction. Tento termín označuje beletrii, která tematizuje klimatické změny spjaté s člověkem a která se díky svému silnému akcentu na životní prostředí přirozeně často ocitá v hledáčku ekokritického přístupu. Existuje v Norsku delší tradice ekologicky zaměřené literatury, nebo je to záležitost až posledních několika let? Proč je cli-fi tak často spojováno se sci-fi a mladými čtenáři? A má v knihách tohoto žánru své místo i humor?
 

Jitka Jindřišková: Co je ekokritika a o jaké texty se zajímá?

Vyhýbám se nejnovější literatuře, zvláště oceněným dílům

Rozhovor s Jamesem Morganem

S bohemistou, rusistou a začínajícím překladatelem Jamesem Morganem jsme mluvili o počátcích jeho kariéry, o významu literárních cen a jiných ocenění a také o záludnostech překladu z několika slovanských jazyků.
 

Olga Pavlova: Věnujete se několika aktivitám najednou. Kdy nacházíte čas ještě na překlad?

James Morgan: Většinu času věnuji univerzitní práci, její součástí naštěstí je překlad z angličtiny i do angličtiny, takže pravidelně cvičím. Nemám moc času na pravidelný, vydatný překlad mimo studia, ve volném čase se však někdy zabývám současnými básničkami.

OP: Mluvíte o překladu básní,