Štítek: 2016 Stránka 3 z 4

Tvrdili mi, že asijská sci-fi neexistuje

Rozhovor s Jaroslavem Olšou, jr.

Hrdinové vědeckofantastické literatury se často pouštějí do dosud neprobádaných končin – neprobádanou končinou je však pro evropského čtenáře i samotná asijská fantastika. Se současným velvyslancem na Filipínách a sběratelem asijské science fiction Jaroslavem Olšou mladším jsme hovořili krom jiného o tom, že svoje tajemství si knihy psané v exotických jazycích mnohdy podrží i poté, co si je člověk zařadí do své pražské knihovny. 

Vratislav Kadlec: Jaké jsou kořeny science fiction a obecně moderní fantastiky v Asii? Lze vysledovat nějaký kontinuální vývoj, nebo současná tvorba reaguje spíš na západní či globální kánon?

Jaroslav Olša,

Moderní asijská fantastika v češtině a slovenštině

Soupis publikovaných překladů

Sestavil a úvodní poznámkou opatřil Jaroslav Olša, jr. 

Tento soupis, který začal vznikat v 90. letech, obsahuje primárně science fiction. V případě fantasy a fantastických příběhů jsou zařazena díla moderní, vyřazena proto byla např. přepracování legend a mytologických příběhů (proto v seznamu nenajdete např. některé povídky japonského klasika Rjúnosukeho Akutagawy), naprosto byly vyřazeny horory (proto zde nenajdete tak populární a mnohokrát do češtiny a slovenštiny přeložené povídky Lafcadia Hearna ad.). Pokud ale autorovi v češtině vyšla science fiction, do soupisu zařazuji i další žánrové povídky – i z toho důvodu, že v některých případech je poměrně obtížné rozlišit, o jaký žánr se jedná,

Všechno to musí udělat nějaký konkrétní člověk

Magdalena Bystrzak

Deväť životov. Rozhovory o preklade a literárnom živote. Ed. Radoslav Passia a Gabriela Magová.

1. vydání. Bratislava: Kalligram, 2015. 280 stran. 

V kánonu slovenské překladové literatury najdeme dnes několik Shakespearů (mezi nimi devět Hamletů), což svědčí přinejmenším o tom, že překladový provoz ovlivňovali mnohdy jednotlivci spíše než literární objednávka nebo programové vyplňování kulturních mezer. Nedávno vydaná kniha Deväť životov. Rozhovory o preklade a literárnom živote představuje soubor rozhovorů s konkrétními jednotlivci – překladatelkami a překladateli – kteří fakticky stojí za slovenským kulturním provozem ve druhé polovině 20. století a kteří do slovenského kulturního prostředí navzdory politicko-kulturnímu klimatu v období normalizace zajišťovali přísun nové literatury.

Šeherezádino dědictví

Rozmach literární tvorby íránských autorek

Zuzana Kříhová

Mohou íránské autorky tvořit svobodně, či nikoliv? A bylo tomu tak vždy? Nečekáte-li schematické, jednoznačné odpovědi, můžete díky naší přední odbornici na toto téma nahlédnout do pestrého fenoménu feministického i konzervativního psaní žen žijících jak v Íránu, tak v exilu. 

Před psaním této reflexe jsem si udělala drobný průzkum mezi svými známými – neíránisty –, kolik kdo zná autorek íránského původu. Jak jsem předpokládala, následovalo úporné pátrání v paměti, sem tam někdo zavtipkoval, že snad Šeherezáda byla perského původu. Skepse ale nebyla zcela na místě, protože jakmile jsem naťukla název Persepolis,

Nikdy jsem nedovolila, aby mi cenzura mrzačila básně

Rozhovor se Sepíde Džodejríovou

Z perštiny přeložila Zuzana Kříhová

Praha již pár let poskytuje zázemí v Íránu zakázané autorce, a tudíž nedobrovolné emigrantce Sepíde Džodejríové, která správně upozorňuje, že otázky rovnosti mužů a žen zdaleka nejsou tématem jen v muslimských zemích. 

Zuzana Kříhová: Stála jste u zrodu literární ceny Choršíd – Slunce –, udělované od roku 2008 každoročně íránským autorkám za nejlepší sbírku poezie. Poté, co jste roku 2011 z Íránu emigrovala, byla cena zakázána a zrušena. Co vás přimělo iniciovat cenu určenou pouze ženským autorkám? Domníváte se, že jsou básnířky v Íránu opomíjeny čtenáři i literárními kritiky a zasluhují si tedy více pozornosti?

4/2016 – Femírán



3/2016 – Tiše, hovoří Island!



Pamatovat, reflektovat, promýšlet

Alexej Sevruk

Ulická, Ljudmila. Zelený stan. Z ruského originálu Zeljonyj šaťor (2010) přeložila Alena Machoninová. 1. vydání. Praha a Litomyšl: Paseka, 2016. 496 stran. 

V únoru tohoto roku vyšla v Česku již čtvrtá kniha přední současné ruské prozaičky Ljudmily Ulické. Tentokrát jde o román z roku 2011 Zelený stan. Na bezmála pěti stech stránkách, členěných do jednatřiceti různě dlouhých kapitol je zde zachyceno období z nedávné ruské historie, vymezené rokem 1953 (smrt Josifa Stalina) a rokem 1996 (smrt Josifa Brodského). Na první pohled je patrné, že zde máme monumentální plátno, které se při bližším ohledání rozkládá na pečlivou a promyšlenou drobnokresbu jednotlivých výjevů.

Základem úspěchu Islanďanů je to, že mají v krvi vědomí národní identity a hrdost

Rozhovor s Helenou Kadečkovou

Islandština je záludným jazykem s kryptickou idiomatikou a není snadné v ní dosáhnout úrovně rodilého mluvčího. Své dědictví si ostražitě střeží a nerada přijímá internacionalismy. Jak se vlastně liší staroislandština od moderní islandštiny? Co vám na Islandu nalijí, když si objednáte „kohoutí ocas“? Díky čemu Islanďané zvládli nedávnou finanční a hospodářskou krizi? Rozhovor s Helenou Kadečkovou vedly Kristýna Králová a Anna Jirásková. 

Kristýna Králová: Přestože je Island součástí Evropy, mnohým lidem připadá vzdálený a exotický. Stejně tak překladatelství z islandštiny u nás není zrovna běžná profese. Jak jste se k ní dostala vy?

Helena Kadečková: Dlouhý příběh zkrátím.

Tři století česko-argentinských vztahů

Josef Opatrný

Ačkoli Argentina nepatří mezi oblíbené destinace českých turistů, z tuzemských médií se o dění v této zemi dozvídáme jen okrajově a její současnost i minulost jsou pro nás španělskou vesnicí, historie česko-argentinských vztahů je překvapivě dlouhá a zejména v oblasti průmyslu a obchodu také velmi stabilní. A jak dokládá následující esej, v Argentině můžeme narazit i na relativně početnou českou menšinu. 

Latinská Amerika jako celek patří k regionům, o něž česká společnost i politické a hospodářské elity tradičně jevily pouze omezený zájem. Přesto zde však leží země, které se tomuto obecnému přístupu vymykaly a stále vymykají. Toto konstatování platí především pro Mexiko,