Štítek: 2013 Stránka 3 z 5
David Beaver
Přeložila Silvie Mitlenerová
Geoff Pullum v krátkém příspěvku o jedné z griceovských maxim správně upozorňuje na jednu věc: je náročné blogovat stručně. Což mě, jakožto blogerského zelenáče a učedníka, přivedlo k úvahám, jaká jsou vlastně pravidla Blogu.
Krása Griceových maxim spočívá v tom, že a priori působí jednoznačně. Navádí nás být natolik informativní, jak je potřeba, ale nikoli více, sdělovat pravdivá fakta podložená dostatečnými důkazy, poskytovat relevantní údaje a být (abychom to zkrátili) struční. Prostě starý dobrý selský rozum, že? Ale přinejmenším od Keenanovy studie z roku 1974 se lingvisté zabývají otázkou,
…Lidia Ginzburgová
Z ruštiny přeložili studenti překladatelského semináře ÚVES pod vedením Jany Kitzlerové
Před dvěma týdny zavolal v jednu v noci Borisu Michajloviči Euchenbaumovi [1] Mandelštam, aby mu oznámil, že:
„Objevil se básník!“
„?“
„Konstantin Vaginov!“ [2]
B. M. se nesměle zeptal: „Snad si doopravdy nemyslíte, že je lepší než Tichonov [3]?“
Mandelštam se rozesmál ďábelským smíchem a pohrdavě odpověděl: „Ještě že vás neslyší spojovatelka!“
Tady ji máme, živou historii literatury, historii literatury i s obrázky.
Pasternak trpí nouzí,
…Luděk Liška
Vladislav, Jan. Otevřený deník: 1977–1981.
Editor Jan Šulc. 1. vydání. Praha: Torst. 2012. 1005 stran.
Psát recenzi na knihu, která vyšla před rokem, by bylo, třebaže se na pultech před nedávnem objevil dotisk, trochu opozdilé a docela pošetilé. Jistě má ale smysl nad Vladislavovým deníkem přemítat, vracet se k němu a konfrontovat se s ním – proto patero následujících, snad ne úplně náhodných, zastavení.
Don Quijote s otevřeným hledím?
Troufám si tvrdit, že vydání Otevřeného deníku: 1977–1981 Jana Vladislava loni před Vánoci bylo jednou z nejzásadnějších literárních událostí posledních let: na téměř ihned vyprodanou knihu jsou ostatně v knihovnách dosud dlouhé čekací lhůty.
…Ivana Myšková
Haring, Keith. Deníky.
Z anglického originálu Journals (2010) přeložil Ladislav Nagy.
1. vydání. Zlín: Kniha Zlín, 2013. 468 stran.
Nejsem si jistá, zda vydání Haringových deníků tak, jak vyšly ve Spojených státech v roce 2010, bylo rozhodnutím šťastným. To, jak je Haring prezentován českému čtenáři, je totiž přímo v rozporu s jeho jasnou a srozumitelnou výtvarnou řečí.
Zapomeňte na deníky Gombrowiczovy, Kafkovy, Juráčkovy, Hančovy, Divišovy, Woolfové a dalších výtečných literátů. Pak teprve zvědavě přikročte k této knize. Tady autor nevyráží dech přesností svých úvah,
…
Jaroslav Otčenášek
Jergović, Miljenko. Sarajevské Marlboro. Přeložil Jiří Hrabal. Odpovědný redaktor Milan Orálek. 1. vydání. Olomouc: Periplum, 2008. 125 stran.
Literární prostředí Bosny a Hercegoviny bylo a zůstává poměrně komplikovaným, což souvisí nejen s dějinami a mnoha různými zvraty včetně poslední války (1992–1995), ale také s proměnami vnímání Bosny a Hercegoviny jako žitého prostoru. [1]
Pokud nahlédneme např. jen do 20. století, v jehož počátku koexistují v Bosně tradice židovské sefardské literatury, [2] bohatá literární tvorba bosenských Chorvatů i Srbů [3] a teprve se utvářející identita Bosenců muslimského vyznání s nadmíru bohatou tradicí turecko-arabsko-perského písemnictví, uvědomíme si, jak ve srovnání s dnešním stavem fatální proměna tento malý kousek Evropy postihla.
…Rozhovor s Bernardem a Michèle Lesfarguesovými
Na okcitánskou kulturu i na samotnou okcitánštinu existuje množství pohledů, rozdíly mezi nimi nám může objasnit odborná literatura. Pro proniknutí do tématu nicméně bývá klíčové setkání se zajímavou osobností, proto v tomto čísle přinášíme rozhovor s básníkem, překladatelem, pedagogem a editorem Bernardem Lesfarguesem a s jeho ženou Michèle.
Vít Pokorný: Na začátek bych se vás rád zeptal, co to je okcitáština. Zatímco někteří odborníci tvrdí, že množství dialektů tvoří jednu okcitánštinu, podle jiných se jedná o skupinu jazyků. Jak byste okcitánštinu definoval vy?
Bernard Lesfargues: Pro okcitanisty je okcitánština jedním jazykem podobně jako italština nebo rumunština.
…Richard Vacula
Titul následující úvahy je samozřejmě míněn jako nadsázka, má však své opodstatnění. Hned úvodem je třeba si položit otázku: jestliže je toto číslo Plavu zaměřeno na okcitánskou literaturu, bude český čtenář schopen představit si pod tímto pojmem něco konkrétního? Jsem přesvědčen, že v drtivé většině případů nikoli. O něco konkrétnější představu však získá, zjistí-li, že číslo obsahuje mj. texty provensálské nebo gaskoňské. Je tedy na místě upřesnit, co označují výrazy okcitánština a okcitánská literatura, Okcitánie a Okcitánec.
Kde leží Okcitánie?
Je nutné konstatovat, že zmíněné výrazy se nevztahují k žádné geopolitické entitě či konstituované národnosti: žádná taková totiž neexistuje ani v minulosti neexistovala.
…Tereza Černá
Gutfreund, Amir. Jídlo se nevyhazuje Z hebrejského originálu Šoa šelanu (2001) přeložila Magdalena Křížová. 1. vydání. Praha: Garamond, 2012. 440 stran.
Beletristické zpracování tématu holokaustu není v moderní světové literatuře žádnou novinkou. Obdobně je tomu i v literatuře izraelské. Zde se holokaust neboli šoa poprvé objevuje v souvislosti s procesem s Adolfem Eichmannem, jenž proběhl v roce 1961 v Jeruzalémě. Do té doby byl v literárním zpracování více méně tabuizován. Proces s Eichmannem však přinesl nesčetné množství svědectví hrůz koncentračních táborů, takže se rázem stalo legitimní o těchto traumatických věcech hovořit, či se o to alespoň pokusit. Pohled izraelské literatury na přeživšího se značně proměnil – z „morálně poskvrněného“ [1] Žida,
…