Štítek: 2013 Stránka 1 z 5

Mák zapomnění

Dnes, 20. dubna, si připomínáme výročí úmrtí německy píšícího básníka židovského původu Paula Celana (23. 11. 1920 – 20. 4. 1970). V Plavu se jeho básně objevily hned dvakrát – Jakub Kostelník za ně získal ocenění v Soutěži Jiřího Levého v roce 2011 a 2013.

Pražské hodiny

Životní jubileum dnes, 24. 3. 2021, slaví překladatelka, redaktorka a nositelka Řádu polární hvězdy Dagmar Hartlová. K této příležitosti odemykáme její překlad z čísla 10/2013 „Pražské hodiny“ – na téma plynutí a neplynutí času v matce stověžaté, přelévání minulosti a budoucnosti.

12/2013 – Itálie: vesta plná olova



Udržet vlastní svět pohromadě

Zuzana Micková

Harstad, Johan. Záchranka. Z norského originálu Ambulanse (2002) přeložila Ivana Řezníková. 1. vydání. Praha: Pistorius & Olšanská, 2013. 152 stran. 

Jen málokterý mladý autor se může pochlubit takovým mezinárodním ohlasem jako norský spisovatel Johan Harstad (*1979). Debutoval coby dvaadvacetiletý sbírkou krátkých próz Herfra blir du bare eldre (Odteď už jenom stárneš, 2001) a už jeho první román Buzz Aldrin, hvor ble det av deg i alt mylderet? (Kam ses v tom zmatku poděl, Buzzi Aldrine?, 2005), vydaný o čtyři roky později, se podařilo prodat do úctyhodné řádky zemí včetně USA,

Čefurové, raus! aneb O překládání jazykově heterogenního textu

Hana Mžourková

Vojnović, Goran. Proč na tebe každej sere aneb Čefurové, raus! Ze slovinského originálu Čefurji raus! (2008) přeložil Aleš Kozár. 1. vydání. Podlesí: Dauphin, 2011. 256 stran. 

Před třemi lety vyšel slovinský román Gorana Vojnoviće Proč na tebe každej sere aneb Čefurové, raus!, jehož překladu se ujal Aleš Kozár. Označení „slovinský román“ však není zcela přesné. V originálním textu je sice základním jazykem slovinština, hojně ji však prostupují lexikální výrazy i mluvnický systém dalších jazyků bývalé Jugoslávie, a to zejména bosenština, která se projevuje v podobě hláskoslovné či užíváním koncovek,

Surový boj mezi dvojím pojetím státu a společnosti

Rozhovor s Robertem Bencivengou

Novinář Roberto Bencivenga, přímý účastník událostí olověných let, vysvětluje jejich italský a mezinárodní kontext, hovoří o tom, jak se ocitl na likvidačním seznamu Rudých brigád, o proměnách Itálie v uplynulých čtyřech desetiletích, o berlusconismu, Italu Calvinovi nebo o postavení a roli tamějších médií. Rozhovor připravili Lucie Doležal Nováková a Luděk Liška. 

Luděk Liška: Jak byste člověku, který o olověných létech a Itálii příliš neví, popsal, co se tehdy vlastně dělo? Jak chápete mezinárodní kontext olověných a 70. let obecně?

Roberto Bencivenga: Takzvaná olověná léta, která Itálii 70. let zaplavila krví, můžeme definovat jako surový boj mezi dvojím pojetím státu a společnosti.

11/2013 – Les (dé)colonies



Cesta k postkoloniální Francii

Jiří Hnilica

Africká a antilská literatura postkoloniálního období je těsně spjata s komplexními a bolestnými historickými událostmi, jež si v tomto čísle nemůžeme dovolit opominout. Do náležitých souvislostí nás uvede historik Jiří Hnilica. 

Paříž je synonymem Francie, Eiffelova věž je symbolem Paříže. Nýtovaný kovový monument se vztyčil nad Seinou v roce 1889 přesně ve chvíli, kdy se jen o několik stovek metrů dál otevíraly dveře první koloniální výstavy v dějinách Francie. Následovaly další – především ty v letech 1907 a 1931. „Lidská zoo“, jak jsou dnes tyto univerzální expozice v literatuře označovány, přilákala do Paříže miliony návštěvníků. [1] Koloniální panství se pro moderní Francii stalo „výkladní skříní“,

Postkoloniální vývoj arabské frankofonní literatury

aneb propast mezi Západem a Orientem očima maghrebských spisovatelů

Eva Fínková

Frankofonní maghrebská literatura představuje pro překladatele zvláštní výzvu: jak se vyrovnat s vlivem arabštiny či s převodem místních kulturních a náboženských reálií? Z pohledu nakladatele se pak nabízí otázka, jaká díla zařadit do edičního plánu s ohledem na význam autora, na zájem českého čtenáře i na témata v textu zachycená. O těchto a jiných problémech pojednává v článek Evy Fínkové; na něj v přespříštím čísle naváže translatologická studie Petry Hrušovské věnovaná oblasti Antil.
 

Vztah Západu a Orientu byl odjakživa klíčový nejen pro obchodní a politické styky,

Dobrodružství v říši divů a za oponou

Rozhovor s Frédéricem Mazièrem

Jak viděly východní blok raných 90. let a jeho následnou transformaci jedny francouzské oči? A co se bude vyprávět o naší civilizaci ve 23. století? Měl Neruda seknout s literaturou a dát se na vědu? Straší zahraniční investory stále ještě duch rakousko-uherské byrokracie? Byl Descartes v Čechách? O Praze, střední Evropě, své knize, Francouzích v Čechách a mnohém dalším hovořil s Luďkem Liškou Frédéric Mazière. 

Luděk Liška: Do Prahy jste přišel v roce 1998. Proč Praha, proč střední Evropa – nebo spíše východní Evropa, jak tento region nazývají Francouzi nebo Angličané?

Frédéric Mazière: Věřím ve znamení, jež nám osud občas posílá a která vytyčují cestu našeho života.