Štítek: 2011 Stránka 1 z 7

Lou Reed. Berlín

Ve zpravodajském podcastu Vinohradská 12 dnes vyšel díl složený z válečných deníků spisovatele a rockera Serhije Žadana. Doporučujeme k poslechu a zároveň odemykáme jeden ze starších Žadanových textů v překladu Alexeje Sevruka.

Básně

Dnes, 20. dubna, si připomínáme výročí úmrtí německy píšícího básníka židovského původu Paula Celana (23. 11. 1920 – 20. 4. 1970). V Plavu se jeho básně objevily hned dvakrát – Jakub Kostelník za ně získal ocenění v Soutěži Jiřího Levého v roce 2011 a 2013.

Smrt za šest

V karanténě stoupá on-line prodej deskových her. Odemykáme jeden text ze staršího čísla (2/2011 – Po světových humořích); povídka pojednává o velmi vypjaté manželské partii scrabble. Smrt je za šest…

Existenční otázka

Zveřejňujeme povídku Valerjana Pidmohylného z Plavu č. 1/2011, věnovaného ukrajinské literatuře. Toto číslo je k dostání v elektronické podobě. Tématu ukrajinské literatury se věnují také čísla Plavu 4/2014 – Poetry in the UA, 8/2015 – Stav nebájení a 4/2018 – Vyrvané stránky ukrajinské Prahy.

12/2011 – Summa Laevitica



Moje německá matka

Vratislav J. Slezák

Obec překladatelů pravidelně oceňuje talentované překladatele, tradičně ale udílí také anticenu Skřipec. Za rok 2010 ji získala kniha Niklase Franka Moje německá matka, vydaná v překladu Vlastimila Dominika a v odpovědné redakci PhDr. Aleny Sojkové. Porota usoudila, že překlad se na mnoha místech závažně proviňuje proti normám soudobé češtiny, je často bezradný v oblasti německých reálií a v odkazech na ně, postrádá vynalézavost ve vystižení barvitosti originálního textu a prozrazuje vážné nedostatky redakční práce. 

Žánrově se dá označit za nemilosrdnou historicko-politickou životopisnou koláž. Autorem je Niklas Frank, ročník 1939, nejmladší syn neblaze proslulého německého válečného zločince Hanse Franka,

Talent poznáte už po pár odstavcích

Rozhovor s Ladislavem Šenkyříkem

S předsedou poroty Soutěže Jiřího Levého, překladatelem a fejetonistou Ladislavem Šenkyříkem, o Obci překladatelů, záhadných trvalkách a puči proti sobě samému. 

Kateřina Veselovská: Toto číslo Plavu přináší překlady autorů, kteří byli oceněni v 19. ročníku Soutěže Jiřího Levého, soutěže zaměřené na začínající překladatele. Za jakých okolností, z čího podnětu, případně z jaké potřeby tato soutěž vznikla? Kdo vlastně stál u jejího zrodu?

Ladislav Šenkyřík: Pro přesnou odpověď na tuto otázku jsem asi příliš mladý. Literární soutěž pro mladé a začínající překladatele má své kořeny v dobách nejtužší normalizace, kdy překladatelé nesměli mít samostatnou organizaci,

Co se stalo, než Médeia opustila manžela

Michal Zahálka

Následující text měl být původně zařazen do rubriky Překládat přeložené, ukázalo se však, že překlad Corneillovy Médeie, oceněný v Soutěži Jiřího Levého druhým místem, je vlastně ojedinělý. Několik poznámek ke Corneillově dramatu předchází ukázku z jeho české verze. 

V žilách mi proudí jed a pozvolna mě mámí, / jed, který do Athén Médeia přinesla mi, říká zděšenému Théseovi Faidra v závěru slavné Racinovy tragédie. Tato zmínka o Médeie se na první pohled může jevit vcelku zbytnou, v mnohém je však hodná pozornosti. Jean Racine – ač byl pro Pierra Corneille pochopitelně mnohem spíše konkurentem než příznivcem – měl prý v oblibě Corneillovu první tragédii,

Výherci Soutěže Jiřího Levého

Kateřina Veselovská

Obec překladatelů v roce 2012 vyhlašuje Soutěž Jiřího Levého už podvacáté. Následující seznam zahrnuje překladatele oceněné v předchozích devatenácti ročnících a díla, která si k překladu vybrali. Chybí-li některé kategorie či umístění, nebyla v daném roce udělena. Podrobnější přehled oceněných autorů najdete na webu OP.
 

2010–2011 (19. ročník)

Kategorie próza:
1. cena: Ivana Kinská (Melinda Nadj Abonji: Holubi vzlétají, němčina)
2. cena: Hana Bortlová (Mario Benedetti, povídky, španělština)
2. cena: Eva Maršíková (Margaret Atwoodová: Zápisky z cest,

Milovník, ne bojovník

Karolína Ryvolová

Walsh, Mikey. Gypsy Boy.
2. vydání. Londýn. Hodder and Stoughton, 2010. 278 s.
 

Jsou tajemství a tajemství. Nad některými se tiše tetelíme štěstím a hoříme touhou se o ně podělit, jiná nás naplňují chladnou hrůzou z prozrazení. Mikey Walsh, autor životopisné knihy Gypsy Boy, který vyrostl v relativně uzavřeném, extrémně patriarchálním prostředí anglických Romaničelů, měl tajemství, které ho málem stálo život. Ve věku patnácti let se rozhodl rodinu i komunitu opustit. Vyznání Gypsy Boy napsal pod pseudonymem, protože některá tajemství si svůj explozivní charakter zachovávají i poté,