Štítek: 2010 Stránka 4 z 6
Lukáš Novosad
Devětadvacátého dubna vystoupil v Praze v jediném dni dvakrát lipský juniorprofesor Tomasz Derlatka, jeden z mála seriózních literárních vědců současné sorabistiky. První přednáška (proslovená dopoledne na polonistice FF UK) se týkala lužickosrbských překladů z přednášečovy mateřštiny, polštiny, po roce 1945, druhá (jež se odehrála v podvečer v sídle Společnosti přátel Lužice, v malostranském Lužickosrbském semináři) se pokusila vymezit, co přesně spojení „lužickosrbská literatura“ obsáhne. Byla nazvána Jedna, dwě abo wjacore serbske literatury? (čili Jedna, dvě nebo více lužickosrbských literatur?), lákavě ambiciózní byl ovšem její podtitul: Úvaha o jednom z nejdůležitějších problémů sorabistické literární vědy. Myšlenkově na sebe obě vystoupení vlastně navazovala.
…
Rozhovor s Liborem Dvořákem
Nejdříve obecně o ruském písemnictví, pak specifičtěji o vlastních překladech antiutopií, nakonec zcela konkrétně o Sorokinově Dni opričníka: Rusistu, novináře a jednoho z duchovních otců Plavu Libora Dvořáka tentokrát k rozhovoru oslovila vlastní dcera Iva Dvořáková.
Iva Dvořáková: V poslední době se na trhu objevují častěji a častěji (konečně toto se tvrdí už déle) ruští autoři posledních desetiletí – a prodávají se. Ptám se tedy: Uměl bys, je-li to vůbec možné, pojmenovat nějaký typický znak, jenž by dokázal postihnout, co je současná ruská literatura, čím se vyznačuje? Jde mi jednak o samotný znak o sobě a jednak o znak ve smyslu toho,
…Jiří Starý
V časopise A2 (2010/2) jsem se kriticky vyjádřil k překladu Ságy o Hervǫr a králi Heiðrekovi Moudrém od Miroslava Černého, který vyšel loňského roku v nakladatelství Perplex. Vzhledem k tomu, že pan Černý reagoval na mou recenzi svou odpovědí v posledním čísle časopisu Plav (2010/2), rád využívám nabídku téhož periodika, abych se k jeho reakci vyjádřil. Mé poznámky k jeho reakci lze celkem přirozeně rozdělit na dvě části.
Ad personam
Pan Černý upozorňuje na to, že jsem profesními kontakty spojen s několika osobami,
…Igor Nosov
Přeložil Milan Dvořák
Předmluva překladatele
Anebo Neználek v Kameníně. Tak jsem původně český překlad chtěl pojmenovat. V nakladatelství Knižní klub mi ale vysvětlili, že z jakéhosi propagačního či jiného důvodu je nutné, aby byl v Kamenném Městě. No dobrá, je mi to líto, ale není to nakonec tak veliká literatura, abych se do krve přel.
Čímž vůbec nechci říci, že bych svou práci lhostejně odbyl nebo že bych se domníval, že je to špatná knížka. Naopak, je dobrá – ve svém žánru.
…
Petra Grycová
Izdryk, Jurij. Voccek. Ivano-Frankivsk: Lileja-NV, 1997. 109 stran.
O kom vlastně mluvíme, mluvíme-li o Vocckovi? Kdo zná německou literaturu, zřejmě tuší. Kdo četl aktuální program pražských divadel asi také. Jaký je ale ukrajinský Voccek, hrdina stejnojmenné románové prvotiny Jurije Izdryka? Tato kniha v češtině dosud nevyšla, nicméně autorka tohoto článku na překladu pracuje. Zájemci si zatím mohou přečíst přeložené ukázky v letošním 7. čísle časopisu A2.
Izdrykův Voccek je již čtvrtým známým nositelem tohoto jména. První z nich, Johann Christian Woyzeck, žil v letech 1780–1824 v německém Lipsku. V roce 1821 ze žárlivosti ubodal svou milenku,
…Michal Špína
Mrożek, Sławomir. Kohout, Lišák a já. Z polských originálů vybrala a přeložila Helena Stachová. 1. vydání. Praha: Agite/Fra, 2009. 156 stran.
„My, takzvaní hrdinové, jsme otroci! Používá se nás ke všemu možnému a nerozhodujeme o ničem! Vrazí nás do těch nejpitomějších fabulí a poručí nám pronášet mravní naučení, se kterými vůbec nesouhlasíme. Copak je to spravedlivé?“
Kohout, Lišák a já je čtvrtým českým výborem krátkých textů Sławomira Mrożka. Výbor sestavila Helena Stachová, která překládala Mrożkovy divadelní hry již v 60. letech, než byl jejich autor režimem umlčen. Přibližně čtyřicítka promyšleně seřazených textů se žánrově pohybuje mezi povídkou,
…
Rozhovor s Helenou Stachovou
Helena Stachová, od roku 1999 držitelka Komandérského kříže Řádu za zásluhy o Polskou republiku, letos oslaví šedesát let své překladatelské činnosti. Dosavadní seznam jejích překladů čítá úctyhodných dvě stě jedenáct děl. O pozoruhodných okolnostech vzniku několika z nich se zmiňuje i v rozhovoru pro Plav.
Silvie Mitlenerová: Pokládám překladatelům podobnou otázku často a zeptám se i vás. Překládají se české knihy do polštiny?
Helena Stachová: Dnes se překládají více než dříve a Poláci si vybírají více českých autorů. Ještě před lety, když jsem se ptala, co znají z české literatury, vzpomněli si na Čapka,
…