Štítek: 2009 Stránka 3 z 6

Co oko nevidí…

Michaela Otterová

Littell, Jonathan. Laskavé bohyně. Z francouzského originálu Les Bienveillantes (2006) přeložila Michaela Marková. Redigoval Richard Podaný. Odborná revize textu a doslov Tomáš Chrobák. Odpovědný redaktor Jindřich Jůzl. 1. vydání. Praha: Odeon, 2008. 872 s. 

Román Laskavé bohyně je a bude dílem kontroverzním. Jde o memoáry fiktivního nacistického důstojníka Maxe Aueho, který prošel mnoha místy tak či onak důležitými pro 2. světovou válku (Ukrajina, Stalingrad, Kavkaz, Osvětim, Lublin, Berlín, atd.) a setkával se s historickými i smyšlenými nositeli ideologie v oblasti politické, ekonomické, právní, antropologické, lingvistické atd. Jeho vyprávění je tedy současně jakýmsi „průvodcem“ po nacismu.

Skřipec 2009: kauza?

Sestavil Lukáš Novosad

Čtenářům, již porůznu a především na internetu vyjádřili nespokojenost s převodem románu Neala Stephensona Rtuť, patrně přineslo udělení Anticeny Skřipec překladatelům Haně a Martinu Sichingerovým zadostiučinění za peníze vydané za tak pokažený výrobek anebo přinejmenším za čas s ním strávený. Hlasy podezřívající kritiky tohoto překladu a následně i porotu Skřipce takřka z podjatosti byly též na koni. Odmyslíme-li si osobní výpady, byli jsme svědky nebývalého čtenářského zájmu o překladatelské umění. Souvisí to po mém soudu především s fantastickým žánrem, kam Rtuť spadá (byť jde spíše o alternativní historii než o zástupce SF) a který je živen čtenářskou uvědomělostí a živelností,

Ghykovy zlaté sny

Josef Šlerka

C. Ghyka, Matyla. Zlaté číslo. Z francouzského originálu Le Nombre d’or přeložila Danuše Navrátilová. 1. vydání. Praha: Argo, 2008. 417 stran. 

Od nepaměti přitahuje laiky i odborníky matematický fenomén zvaný zlatý řez. V praxi se jedná o dokonalý poměr, který vznikne rozdělením úsečky na dvě části tak, že poměr větší části k menší je stejný jako poměr celé úsečky k větší části. Vyjádřitelný číselně pak odpovídá přibližně hodnotě 1,618. Nejdivnější na něm je, že se s ním můžeme setkat prakticky všude: od živé přírody přes umění až po technickou analýzu pohybu cen akcií na burze.

Rumunům by prospěla stylová autocenzura

Rozhovor s rumunským spisovatelem Răzvanem Petreskem

Oceňovaný prozaik a dramatik Răzvan Petrescu kriticky hovoří o rumunské literatuře, o jejím nudném realismu a pohrdání stylem, a ironicky si dobírá hledání jejích specifik, trendů a generací. 

Anna Čmejrková: Je něco na rumunské literatuře výjimečného nebo jedinečného?

Răzvan Petrescu: Ano: to, že existuje.

AČ: V rumunském čísle Plavu se sešlo podivuhodně mnoho textů s nadreálnými prvky, které pramení z využití imaginace, snu a nadsázky. Je to náhoda nebo pozorovatelná tendence?

RP: To je jen šťastná náhoda. Domnívám se, že rumunská literatura má dnes zhruba tři podoby: 1.

6/2009 – Pláč a smích země rumunské



Dokud nás Bůh obdařuje, buďme šťastní!?

Kateřina Veselovská

Zvoláním „Košer!“ začíná drama současné židovské autorky Hadar Galronové (nar. 1975), které mělo českou premiéru 4. prosince loňského roku ve Stavovském divadle. Hra s názvem Mikve upozorňuje na to, že vztah ortodoxního židovského světa k postavení žen tak docela „košer“ není.

Hadar Galronová ve svých textech vychází z bezprostřední zkušenosti s danou problematikou. Sama pochází z ortodoxní židovské rodiny, jíž se však po studiu na náboženské škole vzepřela a svou vzpouru stvrdila odchodem do armády. Později studovala divadlo na univerzitě v Tel Avivu, kde také začala psát hry kriticky zaměřené vůči židovské ortodoxii. Inscenace těchto her zaznamenaly velký úspěch jak v Izraeli,

Dědictví někdejšího domova

Rozhovor s hebraistkou a překladatelkou Jiřinou Šedinovou

Stála u zrodu prvních překladů moderní izraelské literatury. Vychovala novou generaci hebraistů, kteří jsou dnes již úspěšnými překladateli. O dědictví izraelských spisovatelů, o vojácích a kibucnících, o nelehké cestě izraelské literatury k českému čtenáři jsme mluvili s přední českou hebraistkou Jiřinou Šedinovou. 

Marie Iljašenko: Izraelská literatura je u nás v posledních dvaceti letech poměrně hojně překládaná a čtená. Jaká byla situace předtím, v době vašich překladatelských začátků?

Jiřina Šedinová: Díla židovských autorů, kteří náležejí do světové literatury a píší v různých jazycích, se u nás vydávala vždy, třebaže v některých obdobích v omezeném počtu.

5/2009 – Erec Jisrael



Hostující profesoři po třiceti letech

Jan Vaněk jr.

Lodge, David. Hostující profesoři.
Z anglického originálu Changing Places (1975) přeložil Antonín Přidal.
Korektury Iveta Coufalová, odpovědný redaktor Tomáš Dimter.
„V Mladé frontě vydání první“ (celkem 5.). Praha: Mladá fronta, 2008. 235 stran.

Představovat Hostující profesory (anglický název Changing Places zdůrazňuje, že změna prostředí vede hrdiny k tomu, že si nakonec prohodí místa i na soukromé úrovni)1 čtenářům Plavu by bylo zbytečné: intelektuální humoreska, v níž David Lodge na vrcholu tvůrčích sil obohatil žánr „univerzitního románu“ o vděčné téma kontrastu „dvou zemí,

Hostující profesoři po třiceti letech

Jan Vaněk jr.

Lodge, David. Hostující profesoři.
Z anglického originálu Changing Places (1975) přeložil Antonín Přidal.
Korektury Iveta Coufalová, odpovědný redaktor Tomáš Dimter.
„V Mladé frontě vydání první“ (celkem 5.). Praha: Mladá fronta, 2008. 235 stran. 

Představovat Hostující profesory (anglický název Changing Places zdůrazňuje, že změna prostředí vede hrdiny k tomu, že si nakonec prohodí místa i na soukromé úrovni)1 čtenářům Plavu by bylo zbytečné: intelektuální humoreska, v níž David Lodge na vrcholu tvůrčích sil obohatil žánr „univerzitního románu“ o vděčné téma kontrastu „dvou zemí,