Štítek: 2007 Stránka 2 z 6
Rozhovor s Janem Vladislavem
Josef Šlerka: Překládáte z osmi jazyků. Za překládání jste dostal v roce 2001 státní cenu. Jak se člověk stane takovou překladatelskou legendou?
Jan Vladislav: Legendou se dnes označuje kdekdo a kdeco. Jsem-li znám jako překladatel, je to spíš paradox, moje volba to nebyla. Ne že bych toho snad litoval, ale původně jsem chtěl být matematikem, astrofyzikem. Překazila to válka, okupace a zavření vysokých škol. Matematika totiž chce člověka celého a co nejdřív. Sám, bez řádného studia, jsem na to nemohl stačit, nebyl jsem génius. Přesto jsem se jí jeden čas zabýval s velikou vášní a jsem jí dodnes vděčný.
…Jan Hon
V úterý 2. října byla předána Cena Josefa Jungmanna za nejlepší překladatelský výkon roku 2006 a další překladatelská ocenění s ní spojená. Ač tomu neodpovídalo ani omšelé prostředí sálu Pálffyho paláce, ani chabý zájem novinářů, ani prodlení, s jakým o výsledcích informovala Obec překladatelů na svých webových stránkách, přece je tato událost právem označována za prestižní. A to i přes to, že některá z kritérií poroty, o nichž mluvila její předsedkyně Božena Koseková, mohla budit jisté rozpaky. Že překlad má být adekvátní i tvůrčí, to dá rozum. Co si však představit pod kritériem „hodnot, které překlad přenáší do našeho kulturního povědomí“,
…Vladimíra Šatavová
Literární krajina ve Walesu, starobylá i moderní, je zajímavým terénem prozkoumávaným nadšenci a specialisty; je ale přitažlivá i pro toho, kdo sem zavítá poprvé. Mezi záplavou literatury psané různými jazyky a využívající tzv. starý keltský Wales především jako atraktivní kulisu vynikají známé autentické monolity, jako je svod raně středověkých velšských příběhů Mabinogi, sepsaných velšsky, novodobé dílo básníka Dylana Thomase, vytvořené anglicky, případně latinské spisy Geralda z Walesu z přelomu 12. a 13. století. Všechny tři jazyky mají na podobě velšské kultury významný podíl, ze všech tří však jen domácí velština, i když nejméně známá,
…
sestavila Vladimíra Šatavová
V češtině jsou k tématu literatury ve Walesu dostupné následující publikace:
Drak má dvojí jazyk. Ed. Petr Mikeš, Sioned Puw Rowlandsová. Přel. Edita Drozdová, Eva Karasková, Jana Mesárošová, Petr Mikeš a Ivan Ryčovský. Olomouc: Periplum, 2001.
EVANS, Caradoc. Naši. Přel. Simona Mazáčová. Praha: Volvox Globator, 2003.
HUGHES, Tristan. Věž. Přel. Vladimíra Šatavová. Praha: Volvox Globator, 2006.
Kočky na dražbě. Povídky velšských spisovatelek. Ed. Sioned Puw Rowlandsová. Přel. Alexandra Büchler, Eva Klimentová, Vladimíra Šatavová, Lucie Šavlíková.
Na následujících stránkách vám představíme méně známou část tvorby Jana Zahradníčka (1905–1960) – jeho dílo překladatelské. Naším cílem není kriticky je hodnotit, leč nastínit, jak se doplňovalo s jeho vlastní básnickou činností.
Překladům se Jan Zahradníček věnoval od počátku třicátých let. Překládal především z němčiny, ale také z angličtiny, francouzštiny a polštiny. (Některé překlady podepisoval pseudonymem Josef Hobza.) K překládání si vybíral básníky, kteří byli blízcí jeho naturelu (P. Claudel, F. Hölderlin), z prózy volil díla, která mu umožňovala uplatnit smysl pro kultivovaný výraz a cit pro jazyk (R. Billinger, G. von Le Fortová, T. Mann,
…
Anna Čmejrková
„Stojím v telefonní budce, je po konci světa. Mohu telefonovat, jak chci, žádný limit už neplatí. Těžko říct, zda někdo další přežil anebo jestli mé telefonáty jsou jen monologem šílence. Některý hovor je stručný, jako by mi ten druhý položil sluchátko před nosem; jiný se protahuje, jako by mi na druhé straně naslouchali s provinilou zvědavostí. Není ani den, ani noc; situace nemůže skončit.“
(Houellebecq, Michel. Možnost ostrova. Přel. Jovanka Šotolová. Praha: Odeon, 2007. 7.)
Citované podobenství německé novinářky Harriet Wolfové tvoří rámec zatím posledního románu francouzského spisovatele Michela Houellebecqa Možnost ostrova (La Possibilité d’une île.
…Milí čtenáři, pokud vás zaujala překladatelská práce, nabízíme vám po loňském čísle věnovaném francouzské literární skupině Oulipo (10/2006) opět příležitost si překladatelsky zařádit.
Tentokrát vám předkládáme báseň Le Grand Combat (již do češtiny Václav Jamek překládá jako Velký boj) belgického spisovatele Henriho Michauxe (1899–1984). Tato slavná báseň vypadá, jako by byla napsána v nějakém neznámém jazyce připomínajícím francouzštinu. Ve skutečnosti je složena z francouzských slov a Michauxových novotvarů. Ty jsou většinou složeninami, jejichž některé části odkazují k běžně užívaným francouzským slovům: např. ve slově „emparouiller“ můžeme hledat slova „s’emparer“ (zmocnit se někoho), „rouiller“ (způsobit rezavění) nebo „empailler“ (vycpat slámou),
…Rozhovor s Anežkou Charvátovou, překladatelkou ze španělštiny a italštiny, v současnosti redaktorkou v nakladatelství Garamond, o osudech českého překladu románu Alberta Cohena Milá páně, a s Marií Janů, překladatelkou z francouzštiny, o překládání vůbec.
Lucie Koryntová: V nakladatelství Paseka nedávno vyšel román švýcarského spisovatele Alberta Cohena Milá páně. Tato skoro sedmisetstránková kniha má v tiráži uvedena jména dvou překladatelek – Aleny Ondruškové a Marie Janů. Mohla byste, Anežko Charvátová, coby redaktorka svazku objasnit záhadnou historii tohoto překladu?
Anežka Charvátová: Původně měla celý román přeložit Alena Ondrušková. Vydat tuto Cohenovu knihu, považovanou mnohými literárními historiky za jedno z nejlepších francouzsky napsaných děl dvacátého století, které navazuje na Proustovo dílo na jedné straně a Rabelaisovo na druhé,
…