Štítek: 10 Stránka 8 z 10

Když národ umírá

Michal Kovář

Pusztay, János. Nyelvével hal a nemzet. Az oroszországi finnugor népek jelene és jövője 11 pontban. (Národ umírá spolu se svým jazykem. Současnost a budoucnost ugrofinských národů Ruské federace v jedenácti bodech.) A Magyarságkutatás könyvtára XXVIII. Budapest: Teleki László Alapítvány, 2006. 317 stran. 

Jednou za čas vychází shrnutí historického, politického, demografického, kulturního, sociálního a sociálně lingvistického vývoje ohrožených uralských národů. K takovým se samozřejmě neřadí Maďaři, Fini a v posledních dvaceti letech ani Estonci. Zvláštní kapitolu pak tvoří Sámové/Laponci a baltskofinské národy žijící ve Fennoskandii (sem ovšem nepatří Laponci žijící na území Ruska) a Livonci, jejichž jazyk i další prvky národní identity jsou sice ohroženy,

Sámská literatura v Čechách

Michal Kovář

Překlady sámské slovesnosti se zabydlely v našich luzích a hájích dřív než například překlady z finštiny nebo dalších menších ugrofinských jazyků. Se Sámy se mnozí naši cestovatelé setkali a jejich pohled na tento národ kolísal mezi opovržením a zájmem o sámskou kulturu. Více se dozvíte v následujícím textu, jenž přináší komentovaný přehled již téměř dvousetletého pronikání sámské slovesnosti do českého povědomí, její recepce a četných českých parafrází. 

Kromě literatur psaných v ugrofinských či obecněji uralských jazycích, jež se staly jazyky státními vně Ruska (finština, estonština, maďarština), je v českém prostředí již delší dobu přijímána pouze sámská slovesnost.

Bibliografie vybraných uralských literatur

Připravil Michal Kovář
 

Bažov, Pavel Petrovič. Uralské báje. Přel. Raisa Novotná. Praha: SNDK, 1951. Báje ruských kolonistů.

Brzáková, Pavlína. Jamtana. Vyprávění sibiřskejch Něnců. Brantice: Citadela, 1997.

Bulatov, Michail Aleksandrovič. „Smíšek Matti (karelská)“. Kouzelný mlýnek. Pohádky národů Sovětského svazu. Přel. Anna Petříková. Praha: SNDK, 1953. 41–43.

Černý, Václav A., Michaela Tvrdíková a Ivo Vaculín. „Jak Nogolesy hrál karty se Sousedkou (nganasanská)“. O moudrém Chadaunovi a třech sluncích. Pohádky povolžské, uralské a sibiřské. Předmluva Ivo Vaculín. Praha: Lidové nakladatelství,

Výchova dívek v angličtině

Jan Vaněk jr.

Viewegh, Michal. Bringing Up Girls in Bohemia. Z češtiny přeložil A. G. Brain. 1. vyd. Londýn: Readers International, 1997. 187 s. 

Když se ve sporu o Viewegha strana jeho příznivců (v jejichž neposlední řadě bojuje on sám) ohání popularitou v zahraničí, obcházejí slabé místo, ať vědomě, či ne: spojují-li jeho mezinárodní úspěch s pochvalným přívlastkem „evropský“, rubem takové kvantifikace nebo snad druhou polovinou sklenice je, že nemohou říci „světový“ a ve výčtech cizojazyčných vydání kvantita nahrazuje kvalitu. Vieweghova produkce se etablovala na trzích a v kulturách od menších (Chorvatsko, Izrael) po řekněme nadprůměrné (Itálie – i když o prodeji filmových práv lépe pomlčet;

10/2010 – …a cestou piš



I’m writing for people who are smarter than I am

Michael Cunningham v Praze

Kateřina Veselovská
 

Na pozvání Nadačního fondu Festival spisovatelů Praha přiletěl do České republiky nositel Pulitzerovy ceny, americký prozaik Michael Cunningham (*1952). Mezi čtvrtým a šestým listopadem kromě jiného představil českým čtenářům svůj nový román By Nightfall (Za soumraku), který měl americkou premiéru na konci září tohoto roku. Cunnigham nezavítal do Prahy poprvé – v roce 2006 zde za značné pozornosti médií prezentoval svůj román Specimen Days (Vzorové dny, 2006).

Michael Cunningham obdržel prestižní americkou Pulitzerovu cenu za literaturu v roce 1999 za román The Hours (1998,

K nálepce „eskapista“ se hlásím

Rozhovor s Martinem Ryšavým

Ačkoli své knihy nadepisuje „romány“, a nikoli cestopisy, byl rozhovor veden se spisovatelem a cestovatelem Martinem Ryšavým. Nabízí na úvod čísla zajímavá zamyšlení o motivacích k cestování i smyslu psaní a zveřejňování cestovatelských zápisků. 

Silvie Mitlenerová: Jak vznikají vaše cestopisy? Píšete knihu už během cesty, nebo až doma – jsou to tedy více bezprostřední dojmy, nebo spíš dodatečné vzpomínky?

Martin Ryšavý: Roli hraje několik věcí. Když jsem se chystal psát Cesty na Sibiř, žádné deníky jsem si ze začátku nevedl. Lépe řečeno vedl, ale to byly vyloženě jen moje pocity.

Dvojí běh na dlouhou trať

Šárka Grauová

Podle mezinárodních norem má překladatel za jeden pracovní den převést do mateřského jazyka šest až osm normostran běžného textu. To vypadá jednoduše: 30 stran týdně, 120 stran měsíčně, 1400 stran ročně, vezme-li si toho roku překladatel dovolenou. Netroufám si a možná ani nechci odhadovat, kolik člověku mezinárodní norma stanoví na celý život – kolik toho máme nažít a napřekládat. A přestože normy někdy bývají užitečné, je snad dobře, že jsou i lidé, kteří překlad pojímají jinak.

Cenu Josefa Jungmanna, již poosmnácté udělenou za literární překlad, získalo v letošním roce poprvé portugalsky psané dílo. Zasloužila se o to Vlasta Dufková svým převodem rozsahově nevelké novely Burití brazilského spisovatele Joãa Guimarãese Rosy (1908–1967).

Překlad jako ozvěna – Ozvěna jako překlad

Vlasta Dufková

Řízením osudu jsem svého času před prvním seminářem literárního překladu na bázi portugalštiny sáhla po kratičké básnické próze modernisty Almady Negreirose O Eco a tento text se od té doby stal jakýmsi rituálním uvedením adeptů překladatelství do tohoto kursu. Několikařádkový poetický minipříběh ze začátku 20. století dává totiž při výkladu příležitost na malém prostoru napohled průzračného prozaického zápisu ukázat nejen nejrůznější typy otázek, jaké vyvstávají před překladatelem obecně a překladatelem z portugalštiny zvlášť, ať už si je položí, či ne, ale také meze jejich zodpověditelnosti, a především pak komplexní převoditelnosti pochopeného do jinojazyčného – českého – tvaru: tedy překlad jako umění kompromisu.

Překlady portugalské literatury

Bibliografie překladů portugalské literatury
vydaných po roce 1989

Sestavila Šárka Grauová
 

Andrade, Eugénio de. Svrchovanost (výbor ze sbírek Vertentes do Olhar, Antologia Breve, Branco no Branco). Přeložila a doslov a poznámku o autorovi napsala Pavla Lidmilová. Praha: Fra, 2004.

Andresenová, Sophia de Mello Breyner. Příkladné povídky (Contos Exemplares). Přeložila Desislava Dimitrovová. Doprovodnou studii napsala Silvie Špánková. Kalendárium sestavila a stať Umění básnické III přeložila Šárka Grauová. Edice Lusobrazilská knihovna. Sv. 3. Praha: Torst, 2007.

Antunes, António Lobo. Jidášova díra (Os Cus de Judas).