Štítek: 10 Stránka 8 z 9
Vlasta Dufková
Řízením osudu jsem svého času před prvním seminářem literárního překladu na bázi portugalštiny sáhla po kratičké básnické próze modernisty Almady Negreirose O Eco a tento text se od té doby stal jakýmsi rituálním uvedením adeptů překladatelství do tohoto kursu. Několikařádkový poetický minipříběh ze začátku 20. století dává totiž při výkladu příležitost na malém prostoru napohled průzračného prozaického zápisu ukázat nejen nejrůznější typy otázek, jaké vyvstávají před překladatelem obecně a překladatelem z portugalštiny zvlášť, ať už si je položí, či ne, ale také meze jejich zodpověditelnosti, a především pak komplexní převoditelnosti pochopeného do jinojazyčného – českého – tvaru: tedy překlad jako umění kompromisu.
…Šárka Grauová
Podle mezinárodních norem má překladatel za jeden pracovní den převést do mateřského jazyka šest až osm normostran běžného textu. To vypadá jednoduše: 30 stran týdně, 120 stran měsíčně, 1400 stran ročně, vezme-li si toho roku překladatel dovolenou. Netroufám si a možná ani nechci odhadovat, kolik člověku mezinárodní norma stanoví na celý život – kolik toho máme nažít a napřekládat. A přestože normy někdy bývají užitečné, je snad dobře, že jsou i lidé, kteří překlad pojímají jinak.
Cenu Josefa Jungmanna, již poosmnácté udělenou za literární překlad, získalo v letošním roce poprvé portugalsky psané dílo. Zasloužila se o to Vlasta Dufková svým převodem rozsahově nevelké novely Burití brazilského spisovatele Joãa Guimarãese Rosy (1908–1967).
…Rozhovor s Šárkou Grauovou
O brazilské a portugalské literatuře a o zajímavých poznáních, jaká jejich překládání může přinést, hovoří Šárka Grauová, překladatelka, redaktorka, editorka a vedoucí portugalistiky na FF UK.
Lucie Koryntová: Z vaší překladatelské bibliografie je patrné, že se zaměřujete na brazilskou literaturu. Přeložila jste romány Posmrtné paměti Bráse Cubase od Joaquima Marii Machada de Assis, Macunaíma od Mária de Andrada, Peklo ráje od Any Mirandové a nakonec jste se podílela na překladu Dějin brazilské literatury Luciany Stegagno Picchiové. Co vás k brazilské literatuře přivedlo? Přitahuje vás něčím,
…Bibliografie překladů portugalské literatury
vydaných po roce 1989
Sestavila Šárka Grauová
Andrade, Eugénio de. Svrchovanost (výbor ze sbírek Vertentes do Olhar, Antologia Breve, Branco no Branco). Přeložila a doslov a poznámku o autorovi napsala Pavla Lidmilová. Praha: Fra, 2004.
Andresenová, Sophia de Mello Breyner. Příkladné povídky (Contos Exemplares). Přeložila Desislava Dimitrovová. Doprovodnou studii napsala Silvie Špánková. Kalendárium sestavila a stať Umění básnické III přeložila Šárka Grauová. Edice Lusobrazilská knihovna. Sv. 3. Praha: Torst, 2007.
Antunes, António Lobo. Jidášova díra (Os Cus de Judas).
…
Chronologická bibliografie
Becher, Ulrich. Williamovo Ex-Casino. (William’s Ex-Casino.) Praha: Svoboda, 1977.
Muschg, Adolf. Léto ve znamení zajíce. (Im Sommer des Hasen.) Přel. J. Stromšík, vyšlo pod jménem Evy Pátkové. Praha: Svoboda, 1978.
Handke, Peter. „Krátký dopis na dlouhou rozloučenou“. (Der kurze Brief zum langen Abschied.) Nežádané neštěstí. (Tři prózy.) Krátký dopis na dlouhou rozloučenou. Nežádané neštěstí. Hodina opravdového vnímání. Přel. J. Stromšík, V. Slezák, P. Mládek. Praha: Odeon, 1980.
Walser, Martin. Prchající kůň. Gallistlova nemoc. (Das fliehende Pferd.
…
Lucie Koryntová
V měsíci říjnu byli slavnostně vyhlášeni laureáti tří různých ocenění v oblasti české kultury. Dne 21. října byly v Českém muzeu hudby uděleny Státní ceny a Ceny Ministerstva kultury. Je to poprvé, co byly tyto ceny předávány společně, zřejmě kvůli mediálnímu zvýraznění obou událostí. Nejprve však ve zkratce o historii starší z nich, Státních cen. Státní ceny za literaturu a překladatelské dílo byly ustanoveny v roce 1920 ministerstvem školství a národní osvěty. V roce 1948 byly zrušeny, obnoveny byly až v roce 1995 tehdejším ministrem kultury Pavlem Tigridem. Ten tehdy svolal schůzku spisovatelů a překladatelů a inicioval založení společné státní ceny za literaturu i překlad honorované třemi sty tisíci korunami.
…Eva Blinková Pelánová
Letošní Státní cenu za překladatelské dílo obdržel germanista Jiří Stromšík. Do čtenářského povědomí vstoupil především jako překladatel moderních klasiků Eliase Canettiho a Franze Kafky. Připomeňme při této příležitosti jeden z oněch Stromšíkových překladů, které patrně znají jen nemnozí, ale který příkladně dokresluje šíři jeho zájmů a mimořádnou schopnost vyrovnat se i se značně svéráznými stylovými rejstříky.
Tak hezky bylo v Šulákově. Mazurské povídky (1955) Siegfrieda Lenze jsou souborem naivních vyprávěnek v tradici lidových písmáků; vyprávění má rysy orálnosti (vypravěč se přímo obrací ke svému publiku) a pro přímou řeč postav je podle překladatele (viz jeho doslov k českému vydání) příznačná jistá obřadnost a neohrabanost – postavy se oslovují celým jménem a zároveň si tykají: „Něco jsi,
…Rozhovor s Jiřím Stromšíkem
S čerstvým laureátem Státní ceny za překladatelské dílo nejen o ní, ale též o překládání, o předlistopadové ediční politice a o Günteru Grassovi.
Jan Hon: Vaše bezprostřední reakce na udělení Státní ceny za překladatelské dílo se mi zdála velmi zdrženlivá. Máte snad nedůvěru k jakémukoliv institucionálnímu hodnocení a oceňování literárních výkonů?
Jiří Stromšík: Ceny samozřejmě patří ke kulturnímu životu. Zejména v době, která je tak závislá na médiích, je nelze zavrhovat. Jenom je třeba si vždycky uvědomit, že rozhodování o tom, kdo je první nebo druhý, je v kultuře mnohem obtížnější, než když se běží třeba stovka,
…