Štítek: 1 Stránka 8 z 10

Kultuře netřeba ministerstva

Rozhovor s Jurijem Andruchovyčem

Ukrajinský spisovatel Jurij Andruchovyč o svých literárních plánech a preferencích, o angažovanosti, vztahu umění a státních orgánů a o básníkovi Bohdanu-Ihoru Antonyčovi. 

Alexej Sevruk: Kdysi jsem se setkal s rozhořčením vratislavských studentů ukrajinistiky, kteří mi vyprávěli, jak se na nějakém setkání či literárním čtení ve Vratislavi zeptali Andruchovyče, co si myslí o ukrajinské literatuře. Prý jste jim řekl, že se o ni nezajímáte.

Jurij Andruchovyč: Vratislavští ukrajinisté, ostatně jako všichni ukrajinisté světa, příliš ostře reagují na všechno ukrajinské. A to je dobře. Možná, že jsem tehdy byl přesycený podobnými tématy a otázkami. Hodně často se mě ptají,

Pět dnů a jedna noc

Střípky z Fóra vydavatelů a Literárního festivalu ve Lvově

Alexej Sevruk 

Veletrh probíhající ve čtyřech patrech Paláce umění v Kopernikově ulici si od počátku svého vzniku kladl za cíl sdružovat ukrajinské knižní vydavatele, a to v podmínkách výrazně nepříznivých pro vydávaní ukrajinských knih. Ty přetrvávají dodnes: většina knihkupectví je zahlcená ruskou knižní produkcí a fungující distribuční síť prakticky neexistuje. Lvovské Fórum tak skýtá představitelům široké veřejnosti vítanou možnost, jak doplnit knihovny a knihovničky. Sežene se tu prakticky cokoliv, co bylo na Ukrajině v posledních letech vydáno. Veletrh si rychle vydobyl mezinárodní postavení: v minulosti ho navštívili mimo jiné Michał Witkowski,

Vedlejší efekt: Mácha’s Mai

Miloslav Uličný

V minulém čísle tohoto časopisu jsem vylíčil, za jakých okolností se mi podařil náhodný objev nepublikovaného téměř čtyřsetstránkového rukopisu překladů ze španělských lidových písní od A. Pikharta, významné osobnosti českého překladatelství konce 19. a počátku 20. století.1 Už tento nález by se dal označit módním souslovím vedlejší efekt, neboť rukopis jsem nalezl hledaje něco zcela jiného. Tím spíše lze vedlejším efektem nazvat souběžný nález nikdy nepublikovaného překladu Máchova Máje v opisu provedeném rukou téhož A. Pikharta, který nevydaný rukopis vlastních překladů svěřil k vydání J. Vrchlickému, jak bylo dostatečně podrobně vysvětleno v článku uveřejněném v minulém Plavu.

V irské poezii se pořád něco děje

Rozhovor s Ondřejem Pilným

Soustředěnější výzkum v oblasti irské literatury se v našich krajích provádí pouze v Kabinetu irských studií na Filozofické fakultě UK. Ředitel kabinetu Ondřej Pilný byl proto jasným kandidátem na rozhovor o irském dramatu, irské poezii i irštině samotné. 

Silvie Mitlenerová: Při prvním zamyšlení nad irskou literaturou přeloženou do češtiny napadne člověka nejprve divadelní tvorba. Beckett, Wilde, Shaw – čím si úspěch irské dramatiky vysvětlujete?

Ondřej Pilný: To je docela dobrá otázka. Z irského dramatu je napřekládáno opravdu docela dost, a souvisí to nejspíš s tím, že se drama píše v angličtině.

Dům a krabice od bot

Lucie Koryntová

Enrightová, Anne. Shledání. Z anglického originálu The Gathering (2007) přeložila Dominika Křesťanová. Doslov Hledání, shledání, nalézání napsala Alice Hyrmanová McElveen. Odpovědný redaktor Jindřich Jůzl. 1. vydání. Praha: Odeon, 2009. 249 stran.  

Shledání je čtvrtým románem Anne Enrightové, anglicky píšící autorky, Irky narozené v Dublinu (1962), za nějž v roce 2007 obdržela Man Bookerovu cenu. Román, který vypráví a píše Veronika žijící v manželství se dvěma dětmi, se odehrává v průběhu života tří generací, přičemž časově začíná shledáním Veroničiny babičky Ady Merrimanové s rodinným přítelem Lambertem Nugentem roku 1925.

1/2010 – Zelené pahorky irské



Poklady smaragdového ostrova

Michaela Marková

Irská literatura se jako mnohé další pohybuje mezi extrémy esteticismu – mezi pojetím literatury jako svrchované hodnoty a vizí literatury jako nástroje k dosažení politických či jiných cílů. Někteří její autoři se do své tvorby snaží začlenit oba tyto postoje, jiní jsou přesvědčeni, že irská tematika je v menším měřítku rovna tématům civilizace samé.

Porovnáme-li rozlohu Irského ostrova s množstvím děl, kterými irští autoři přispívají do fondu světové literatury, bez ohledu na žánr, budou někteří z čtenářů zřejmě překvapeni, o jak velké množství se jedná. Neočekávaná se pak může také zdát rozdílnost představ evokovaných samotným pojmem „irská literatura“.

Hrubá marže v hrubém překladu

Anna Čmejrková

Quintreau, Laurent. Hrubá marže. Z francouzského originálu Marge brute (2006) přeložil Zdeněk Rucki. Odpovědný redaktor Jindřich Jůzl. 1. vydání. Praha: Odeon, 2008. 128 s.

Ve svém prvním románu s názvem Hrubá marže francouzský spisovatel Laurent Quintreau nešetřil ambicemi – pokusil se v návaznosti na Dantovu Božskou komedii aktualizovat koncept Pekla, Očistce a Ráje a zachytit problémy svých současníků. Přihlášení se k slavné renesanční básni je v knize zcela explicitní: trojdílná struktura (Peklo – Očistec – Ráj), rozčlenění Pekla do devíti kruhů, které gradují směrem ke středu, a konečně jméno poslední z postav,

Mám rád Gruzii, bojím se Rusů

Rozhovor s Václavem A. Černým

Rozhovor Libora Dvořáka s předním českým kaukazologem Václavem A. Černým  

Libor Dvořák: Václave, položím nejdřív otázku, jíž bychom mohli i skončit, protože krátce se na ni odpovědět nedá a je to záležitost přinejmenším na velkou konferenci či ještě spíš, jak se přihodilo tobě, na celý život: Co je to Kavkaz a jeho kultura?

Václav A. Černý: Podívej se, já když si Kavkaz představím v takové té geografické dimenzi, tak vidím pruh široký přesně jako kavkazský masiv, který na délku jižním směrem sahá až po Mezopotámii,

1/2009 – Literatura Kavkazu