Štítek: 1 Stránka 4 z 10
Pavel Bakič
Členové Obce překladatelů to s největší pravděpodobností zaznamenali, ostatní nechť zbystří a již podávají přihlášku: od loňska OP nabízí členům lednové rezidenční pobyty v broumovském klášteře, a protože letos prvních čtrnáct dní připadlo mně, sotva přijatému obecnímu holobrádkovi, a svědomí i podepsaná smlouva velí „propagovat podle svých možností broumovský klášter“, sepsal jsem o tom pár slov. (Druhou stipendijní místnost obývala Silvie Mitlenerová, která stihla víc výletů, v kraji se líp vyzná už z dřívějška, a navíc na rozdíl ode mě pozná kvalitní kávu, možná tedy přijde s vlastním bedekrem. Na druhou polovinu ledna se do Broumova sjeli Vlasta Dufková a Radek Malý,
…Rozhovor s Pavlem Baršou
S profesorem Pavlem Baršou z Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy jsme mluvili nejen o různých podobách konzervatismu, o tradicionalismu, o smyslu života a o lidských hodnotách, ale především o rozdílu mezi konzervatismem jako politickou ideologií a filosofickým proudem.
Olga Pavlova: Jaký je rozdíl mezi konzervatismem Edmunda Burkeho, Carla Schmitta a současnou podobou neokonzervatismu?
Pavel Barša: Zásadní rozdíl spočívá v tom, že Burke ještě nebyl nacionalista. Jeden ze zlomů, který z mého hlediska konzervatismus poškodil, nastal ve chvíli, kdy se část konzervativců postupně přidala k nacionalismu.
…Olga Pavlova
Kombinace literární fikce s autorskými politickými a společenskými postoji má velmi dlouhou tradici. Někdy autor prohlašuje, že jeho dílo s politikou nemá nic společného, přitom čtenářská obec i recenzenti se shodují, že společenská kritika či politické odkazy z díla když ne trčí, pak přinejmenším pomrkávají. V tomto textu najdete nejen explicitní příklady politického psaní konzervativního rázu, ale i velmi stručné dějiny zmíněného světonázoru.
Poslední dvě století nejvlivnějšími politickými ideologiemi zůstávají liberalismus, konzervatismus a socialismus. Konzervatismus obvykle vnímáme a máme snahu vykládat v souvislosti s politickou aktivitou, méně často v souvislosti s filosofickým myšlením.
…Rozhovor s Vasilem Samokovlievem vedla Olga Pavlova
S Vasilem Samokovlievem jsme mluvili o proměně situace v bulharské bohemistice, o specifikách překladu textů autorů 20. a 21. století a také o spolupráci mezi spisovateli, překladateli a redaktory.
Olga Pavlova: Jaké je postavení bohemistiky v dnešním Bulharsku?
Vasil Samokovliev: Bulharští bohemisté jsou zvláštní skupina lidí, kteří se podporují navzájem. Jsme takoví svobodní zednáři. Bohužel dnes čeština jako obor zůstala jen na univerzitách v Sofii a v Plovdivu, donedávna jsme ji však měli i v Blagoevgradu a v Burgasu. Zájem o ni ale neklesá a v Sofii i v Plovdivu je úroveň stále velmi vysoká,
…Petr Šmíd
Pidmohylnyj, Valerjan. Město.
Z ukrajinského originálu Misto: roman (1929 [1928]) přeložil Miroslav Tomek.
1. vydání. Brno: Větrné mlýny, 2019. 416 stran.
Českému čtenáři se dostává poprvé do rukou román, který pro ukrajinskou literaturu znamenal podobný mezník jako pro irskou Vyhnanství Pádraica Ó Conaira nebo Azul Rubéna Daría pro literatury hispanoamerické: je jedním z prvních kontaktů s moderní evropskou prózou. Pidmohylnyj byl překladatelem francouzské literatury a právě poučení, které získal četbou Anatola France či Guye de Maupassanta, mu umožnilo vymanit se z tehdejší módy ukrajinských prozaiků,
…
Klára Soukupová
Přidal, Antonín a Jan Zábrana. Když klec je pořád na spadnutí: Vzájemná korespondence Antonína Přidala a Jana Zábrany z let 1963–1984.
Editor Jiří Opelík. 1. vydání. Praha: Torst, 2018. 504 stran.
Přidal, Antonín. Lásky a lijavce: Vzpomínky Antonína Přidala.
Editorka Olga Jeřábková. 1. vydání. Brno: B&P Publishing, 2018. 248 stran.
Jako vzpomínka na předloni zesnulého překladatele Antonína Přidala vyšly v roce 2018 dvě knihy: Přidalova autobiografie edičně připravená Olgou Jeřábkovou a korespondence Přidala s Janem Zábranou, jejímž editorem byl Jiří Opelík.
Dopisy ještě sebral a do jisté míry opatřil komentáři Antonín Přidal v roce 2016,
…Petra Johana Poncarová
Heaney, Seamus. Lidský řetěz.
Z anglického originálu Human Chain (2010) přeložil Daniel Soukup.
1. vydání. Praha: Argo, 2018. 105 stran.
Seamus Heaney, patrně nejslavnější irský básník posledních desetiletí dvacátého století a první dekády jednadvacátého století, nositel Nobelovy ceny za literaturu a mnoha dalších poct, byl v rodné zemi básnickou superstar (tapiserie s citátem z jeho díla vítá návštěvníky na dublinském letišti) a vlivným veřejným intelektuálem a kritikem. Jeho básně působí jednoduše a srozumitelně, ale zároveň je zřejmá jejich duchovní hloubka, dají se číst a ocenit i bez pochopení všech odkazů a nuancí,
…