Štítek: 1 Stránka 11 z 11
Rozhovor Miloslava Uličného s Annou Houskovou
Španělské (3/2007) i toto aktuální číslo Plavu poskytlo dobrou příležitost k zamyšlení nad minulostí i současností českého překládání ze španělštiny. Zatímco v březnovém „španělském“ čísle rozmlouval Miloslav Uličný o historii české překladové hispanistiky s Josefem Forbelským, tentokrát se v korespondenčním rozhovoru s hispanistkou Annou Houskovou, ředitelkou Ústavu románských studií na pražské Filozofické fakultě, zamýšleli spíše nad současností a porovnávali své pedagogické zkušenosti.
Miloslav Uličný: Oba učíme na stejné fakultě, oba se věnujeme španělsky psané literatuře, a přece se naše práce liší již základním zadáním. Ty se soustřeďuješ na hispanoamerickou literaturu,
…
Jan Hon
Tato rubrika bude v podobě kaleidoskopu nebo mikroeseje představovat některé zajímavosti, které se ve světové literatuře udály za poslední měsíc.
Česká média si sice stačila všimnout, že letošní Nobelovu cenu za literaturu získal jakýsi Turek Pamuk, ale u této strohé informace také vesměs zůstalo. Dokonce i jeho prvního knižního překladu jsme se dočkali až na sklonku minulého roku. Snad proto u nás zůstala zcela bez povšimnutí řeč s názvem Kufr mého otce, kterou Pamuk pronesl v prosinci při převzetí Nobelovy ceny. Přitom právě ona výmluvně ukazuje, proč by se nota bene evropské publikum mělo zrovna o tohoto tureckého autora zajímat.
…Richard Podaný
Rád bych reagoval na překlad Joycových básní, uveřejněný v PLAVu 11/2006 (s. 16–19), který mě po porovnání s laskavě přiloženým originálem poněkud vyvedl z míry. Čtu-li dobře medailon autora překladu, jedná se o publikujícího básníka. Básníci při překladu poezie zpravidla spíše přehánějí svou autorskou odvahu, toto je však kupodivu opačný případ. Převedení pečlivé, se znalostí sekundární literatury i pozadí, převedení, ze kterého se opravdu dopodrobna dozvíte, o čem se v originálu psalo. Bohužel, přebásnění to není vůbec. Nevylučuji, že právě takový byl záměr překladatele, ba nevylučuji ani, že může jít o cílevědomou koncepci překladu poezie (ostatně v některých nešťastných zemích se to tak dělá odjakživa),
…
Rozhovor překladatele Libora Dvořáka a překladatelky Barbory Gregorové, s občasnými vstupy Josefa Šlerky, v autorizované podobě
Libor Dvořák: Jak jste se dostala ke studiu ruštiny a polštiny?
Barbora Gregorová: Studovala jsem češtinu a občanskou výchovu na pražské Pedagogické fakultě. Během prvního roku mě ale opustilo osobní přesvědčení a dá se říci, že jsem taky trochu ztratila iluze, takže už jsem dál nechtěla v tomto studiu pokračovat. Ale chtěla jsem zůstat u nějakého slovanského jazyka. Tehdy jsme jeli na výlet do Krakova, kde mě nadchlo všechno včetně polštiny,
…