Stránka 77 z 101
Jitka Malečková
Když v polovině 19. století vyšla jedna z prvních tureckých kuchařek, její autor, profesor lékařství Mehmed Kâmil Efendi, vysvětloval její vydání tím, že s měnícím se způsobem života už staré pokrmy nejsou dostačující, a proto „potřebujeme přijmout novou kuchyni ze Západu, která by lépe odpovídala našim novým podmínkám“. [1]
Stejným receptem se řídila i dobová osmansko-turecká literatura. Její autoři byli přesvědčeni, že klasická osmanská literatura s převahou lyrické poezie neodpovídá současným potřebám modernizující se společnosti, a snažili se do Osmanské říše uvést západní literární formy. Překlady často předcházely nebo doplňovaly jejich vlastní literární tvorbu a byly školou spisovatelů i čtenářů.
…Michaela Otterová
Gürsel, Nedim. Alláhovy dcery. Z tureckého originálu Allah’ın Kızları přeložil Tomáš Laně. 1. vydání Brno: Host, 2010. 272 s.
Nedim Gürsel je současný turecký spisovatel přesídlivší v důsledku politických ústrků do Francie. To ho řadí do jedné linie s jeho krajanem Orhanem Pamukem, který se zase usídlil v USA, jakož i s mnoha dalšími z domova vyštvanými literáty. Díla těchto autorů vzniklá „venku“ jsou často ohlédnutím přes rameno za životem „doma“ a jsou primárně určena čtenářům v nové zemi, kteří detailně neznají kulturněhistorický kontext díla. Exiloví spisovatelé se tak více či méně vědomě stávají zprostředkovateli domácí kultury v novém prostředí,
…Sestavil Petr Kučera
Vzhledem k počtu knižních překladů turecké literatury do češtiny patří tento bibliografický seznam [1] k těm, u nichž si snad můžeme dělat nároky na úplnost. Nezahrnuje ovšem překlady vydané časopisecky, které u nás vycházely především v časopise Orientálního ústavu Akademie věd Nový Orient a také ve Světové literatuře. [2] Pokud není uvedeno jinak, jedná se o přímé překlady z turečtiny.
1000 nejkrásnějších novel. Sv. 9. Přel. O. S. Vetti (pseudonym Aloise Koudelky). Praha, 1911. (obsahuje delší povídku Ahmeta Hikmeta)
Ali,
…
Z práce O českých překladech a „překladech“ Dona Quijota
Miloslav Uličný
Pouhé čtyři roky po vydání Kosterkova Dona Quijota v Družstevní práci[1] se na pultech českých knihkupectví objevuje verze Marie Luisy Kühnlové, publikovaná u I. L. Kobera.[2] Toto nakladatelství, založené Ignácem Leopoldem Koberem (1825–1866), vydalo, jak známo, vůbec první český překlad Dona Quijota v letech 1866 (1. díl v překladu Josefa Bojislava Pichla) a 1868 (2. díl v překladu Kristiána Stefana). Šedesát let po vydání 2. dílu Dona Quijota tedy vychází takzvané třetí vydání, které „přeložila prof. Marie L. Kühnlová“.
…Připravila Lucie Koryntová
Pamatuji si, že jako malá čtenářka Dobrodružství Toma Sawyera jsem narážela na dráždivou poznámku pod čarou „Nepřeložitelná slovní hříčka“, z čehož jsem nabyla dojmu, že slovní hříčka stojí nejvýše v překladatelském umění – alespoň jsem nikdy nenarazila na poznámku typu „Nepřeložitelná stylová rovina“ –, a když jsem objevila rafinovaný dopis francouzské ženské autorky jejímu milenci Alfredu de Mussetovi, rozhodla jsem se jej v plavím čísle 2/2010 předložit čtenářům jako hozenou rukavici k překladu. Ačkoliv se to na první pohled nezdá, dopis v sobě nese dvě významové roviny, jednu zjevnou, jíž nelze z hlediska konvenční zdvořilostní korespondence nic vytknout,
…Rozhovor se Smaro Kamboureliovou
S profesorkou Smaro Kamboureliovou o kanadské mozaice, kulturním kapitálu Kanady a mantře multikulturalismu.
Klára Kolinská: Jak dnes obecně vypadá situace kanadské literatury a kdo jsou její čtenáři?
Smaro Kamboureliová: Odpovědět na tuto otázku vyčerpávajícím způsobem by vyžadovalo situovat ji mimo její specifický rámec. Z jednoho hlediska samozřejmě existuje kanadská literatura (CanLit) jako instituce, jako literární tradice, která se vyvinula postupně, ale také za cenu vynaložení nemalého úsilí. „Postupně“ v tom smyslu, že vývoj všech takových tradic je pomalý proces, během něhož se tyto tradice jako takové definují a konstituují jako specifický korpus literárních děl,
…Rozhovor s Tomsonem Highwayem
S dramatikem Tomsonem Highwayem o indiánských jazycích, literatuře vycházející ze země a indiánském smyslu pro humor.
Klára Kolinská: Jak vnímáte postavení indiánské literatury v kánonu kanadské literatury jako celku a v jakých podmínkách se vyvíjela? Liší se v tomto smyslu situace v anglofonní a frankofonní Kanadě?
Tomson Highway: Postavení indiánské literatury v kánonu kanadské literatury jako celku se dá definovat v tom smyslu, že naše literatura vychází ze země jako takové, a kdybychom šli v definici ještě dál, tak vychází z přírody, zatímco neindiánská literatura vychází z prostoru mimo zemi a mimo přírodu.
…Hana Tomková
Do kontextu albánského písemnictví a pozadí vzniku jednotlivých textů, které zde uveřejňujeme, nás ve stručném přehledu dějin albánské literatury – bez nároku na všeobsažnost takového počinu – uvede iniciátorka albánského čísla Plavu a autorka jeho koncepce, Hana Tomková.
Albánská literatura, která se do mezinárodního povědomí dostává většinou až v posledních desetiletích, neměla pro svůj rozvoj příznivé podmínky. Území dnešní Albánie bylo koncem 15. století okupováno Osmanskou říší a v jejím područí zůstalo téměř pět set let. Okupace znamenala přerušení dosavadních vazeb Albánců na Evropu a zcela změnila strukturu země i obyvatelstva.
…Sestavila Hana Tomková
Překlady albánské literatury do češtiny
Kadare, Ismail. Generál mrtvé armády. Z albánštiny přeložila Hana Tomková. Praha: Odeon, 1990.
Kadare, Ismail. Krvavý duben. Z francouzštiny přeložila Veronika Sysalová. Praha: Odeon, 2007.
Krása země. Albánské pohádky a pověsti. Z albánštiny přeložila Hana Tomková. Praha: Argo, 2009.
Musaraj, Shevqet. S albánskými partyzány. Bojový deník I. úderné divize. Z albánštiny přeložili Dhimitri Pilika a Leopold Joura. Praha: Naše vojsko, 1951.
Národní zpěvy albánské.
…