Stránka 71 z 99

…a pěkně se oženili a dali dětem nóbl jména

Rozhovor s Tomášem Jurkovičem

Když se v Česku řekne Murakami, ozvěnou se vrátí Jurkovič. O tom, co vlastně soudí o skutečné kvalitě Murakamiho knih a jak hodnotí jiné japonské autory, si s japanistou a překladatelem z japonštiny Tomášem Jurkovičem povídala Anna Křivánková. 

Anna Křivánková: Haruki Murakami má mezi českými čtenáři mnoho nadšených příznivců a na základě vlastního pozorování se mi zdá, že nemálo z nich jej považuje téměř za kandidáta na Nobelovu cenu. Možná by tedy řadu čtenářů překvapilo, že mezi japanisty je i dost takových, kteří se na Murakamiho dívají s ohrnutým nosem a zdviženým obočím, jeho díla nepokládají za nic víc než oddechovou literaturu a jeho samého nestaví na stejnou úroveň s klasiky typu Jasunariho Kawabaty či Naoji Šigy.

Překonat gay identitu (?)

Rozhovor s Alešem Rumpelem

Aleš Rumpel, ředitel queer filmového festivalu Mezipatra, má mimořádný vhled do české LGBT komunity a do témat, která se jí týkají. Jak sám upozornil, není literárním kritikem ani historikem, osobní zkušenosti a teoretické znalosti různých konceptů, jako je kupříkladu queer teorie, mu nicméně umožňují spřízněná témata a události analyzovat a interpretovat. 

Jakub Horňáček: Chtěl bych začít náš rozhovor otázkou týkající se konceptu LGBT [1] umění a literatury, jelikož tato kategorie není literární kritikou jednoznačně přijímána. Například Edmund White v posledních letech několikrát tento koncept odmítl a David Leavitt dnes mluví o post-gay literatuře a umění. Co si o tom myslíte vy,

Don Quijote – magnet českých plagiátorů

Miloslav Uličný 

V posledních sedmi letech jsme se zabývali českými překlady a adaptacemi Cervantesova Dona Quijota [1] hlavně s cílem zjistit, zda existují spojnice mezi jednotlivými českými verzemi v kladném (inspirace) i záporném smyslu (plagování), vyšetřit, do jaké míry je dnešní pocit archaičnosti verzí vydaných do převodu V. Černého (1931) oprávněný, či je-li převážně pouhým obrazem dobové normy, a doplnit českou překladovou bibliografii o nálezy verzí zatím v žádných českých soupisech neuváděných. Při přípravě stati Nejstarší české překlady a adaptace Dona Quijota jsme ještě netušili, že za rok po jejím vydání (2005) objevíme v jednom pražském antikvariátu českou adaptaci Dona Quijota,

Komplikovaný, triviální svět

Ivana Myšková

Bechdelová, Alison. Lesby k pohledání. Z anglického originálu Dykes to Watch out for 2, 3, 45 (1988, 1990, 1992 a 1993) přeložila Sylva Ficová. 1. vydání. Praha: LePress, 2010. 192 stran. 

Někdy se ptám, proč tak málo žen ve své tvorbě využívá humoru a hlavně sebeironie, zvlášť když zpracovávají nějakou autobiografickou zkušenost. Není jim to vlastní? Chtějí vyvolat zdání serióznosti? Tíhnou k tragédii? Americká kreslířka Alison Bechdelová je opačný případ. Své silné sebeironické sklony stvrzuje už tím, že vlastní život přetváří v komiksové příběhy a sebe, včetně nejbližších a známých, v komiksové figury.

5/2011 – God Save the Queer



Tvůrčí osobnost mnoha světů

Rozhovor s Kao Sing-ťienem

Jediný čínský autor, jenž byl ověnčen Nobelovou cenou za literaturu. Mnohaletý disident, dnes už prakticky napůl Francouz. O exilu, divadle a pozoruhodných rozdílech mezi čínštinou a francouzštinou přitažlivě vypráví Kao Sing-ťien.
 

Zuzana Li: Co bylo impulsem k vašemu odchodu do exilu: čistě subjektivní vnitřní potřeba svobodně tvořit, nebo i nějaké konkrétní perzekuce?

Kao Sing-ťien: Když jsem odjížděl z Číny, nesměla se má díla již publikovat. Byl jsem tehdy opravdu rád, když se objevila nabídka vycestovat do zahraničí. Alespoň jsem mohl odjet na chvíli pryč.

4/2011 – 中國 – Mříže Říše středu



Internet je úžasná věc, ale…

Rozhovor s Čchen Maj-pchingem

Autentické svědectví o tom, jak (ne)svobodné je tvůrčí prostředí v Číně. Klíčovými tématy rozhovoru jsou cenzura a internet jakožto dva fenomény s publikováním děl utlačovaných autorů neodmyslitelně spjaté. 

Olga Lomová: V jakých podmínkách pracují čínští spisovatelé? Nakolik mohou být nezávislí?

Čchen Maj-pching: Spisovatelé mají dnes mnohem větší svobodu než kdysi – mohou psát způsobem, jaký uznají za vhodný, a poměrně velkou volnost mají i při volbě témat. [1] Pouze si musí dávat pozor, aby se nedotkli žádného politicky citlivého problému. V Číně je řada uznávaných autorů, například Mo Jen,

Svět knihy 2011 – Literatura arabského světa

Silvie Mitlenerová  

Rok se s rokem sešel a na pražském Výstavišti se opět otevřely brány jednoho z největších českých literárních podniků – veletrhu Svět knihy 2011. Jako čestný zahraniční host byla letos přizvána Saúdská Arábie, z tematických okruhů se nejvýrazněji prosadily e-knihy; o těch se zde hovořilo už vloni, se vzestupem elektronických čteček však toto téma na aktuálnosti spíše nabývá, nežli ztrácí.

Literatura arabského světa se prolínala všemi čtyřmi dny veletrhu. Obzvlášť velkorysý prostor nicméně písemnictví arabského světa dostalo v neděli, v pořadu „Velikáni arabské literatury v českých překladech“ zazněla jména nobelisty Nadžíba Mahfúze či klasika Chalíla Džibrána, prostor dostali také dva současní populární arabští básníci Mahmúd Darwiš a Nizár Kabbání.

Vytí vlků – k překladu jednoho čínského románu

Olga Lomová

Ťiang Žung. Totem vlka – Velký čínský román. Z čínského originálu Lang Tchu-tcheng přeložila Zuzana Li. 1. vydání. Praha: Rybka, 2010. 584 s. 

Letos se k českému čtenáři dostává románová prvotina čínského autora, který si zvolil pseudonym Ťiang Žung (Jiang Rong; cosi jako Barbar nebo Divoch). V roce 2004, kdy román vyšel poprvé, vzbudil pozornost jako nejprodávanější kniha v Číně; údajně se během dvou let prodaly čtyři miliony výtisků (a další čtyři miliony kolovaly v pirátských kopiích); další dotisky vycházejí dodnes. O rok později se o Totemu vlka psalo i v našich novinách jako o knize,