Stránka 69 z 99

Bibliografie vybraných uralských literatur

Připravil Michal Kovář
 

Bažov, Pavel Petrovič. Uralské báje. Přel. Raisa Novotná. Praha: SNDK, 1951. Báje ruských kolonistů.

Brzáková, Pavlína. Jamtana. Vyprávění sibiřskejch Něnců. Brantice: Citadela, 1997.

Bulatov, Michail Aleksandrovič. „Smíšek Matti (karelská)“. Kouzelný mlýnek. Pohádky národů Sovětského svazu. Přel. Anna Petříková. Praha: SNDK, 1953. 41–43.

Černý, Václav A., Michaela Tvrdíková a Ivo Vaculín. „Jak Nogolesy hrál karty se Sousedkou (nganasanská)“. O moudrém Chadaunovi a třech sluncích. Pohádky povolžské, uralské a sibiřské. Předmluva Ivo Vaculín. Praha: Lidové nakladatelství,

Hispánská literatura na vlastní uši

Vít Pokorný 

Na chvíli se rozhostí ticho, ale sotva se ozve pár slov, opět je uvítají salvy smíchu. To ústy recitátora promlouvá postava Quique z románu Aboddón zhoubce a ve španělštině s argentinským přízvukem pronáší recepty, jak se dostat do dějin literatury.

6. Román palindrom: dá se číst odpředu dozadu nebo odzadu dopředu.

7. Román, který se dá číst po úhlopříčce.

8. Román, který se má číst tak, že se přeskakuje každé druhé slovo (třetí, čtvrté, každé slovo odpovídající prvočíslu, každý násobek sedmi). Nebo se přeskakuje každé nepřechodné sloveso.

Literatura v jazyce kuchyně

Rozhovor s Vjačeslavem Ar-Sergim

Rozhovor s udmurtským spisovatelem Vjačeslavem Ar-Sergim se týká především ugrofinského literárního souručenství, minulosti i současnosti udmurtské literatury a jejího politického a společenského kontextu a jazykového určení. Tematicky tedy navazuje na esej Johanny Domokosové – na otázku, zda má dnes spojení „uralské literatury“ vůbec smysl, však odpovídá z hlediska uralského spisovatele, pro kterého toto téma zdaleka není pouhou teorií.  

Michal Kovář: Vjačeslave, existuje podle tebe uralská (ugrofinská) literatura, a pokud ano, co pro tebe znamená?

Vjačeslav Ar-Sergi: Ugrofinské (uralské) etnojazykové společenství, v současné době čítající více než dvacet milionů lidí,

Odložte Plav a jděte ven!

Vratislav Kadlec

Thoreau, Henry David. Toulky přírodou. Z anglických originálů v The Writings of Henry David Thoreau (sv. 5, Excursions and Poems, 1906) vybral, přeložil a poznámkami a doslovem doplnil Jan Hokeš. V tomto souboru a překladu 1. vydání. Praha a Litomyšl: Paseka, 2010. 216 stran. 

Jasan za oknem mi kyne svými stále ještě zelenými listy, které zanedlouho tak znenadála shodí, a psí víno na zdi garáže vyvěšuje první červené prapory, které nejsou ani tak zákazem jako spíš výstrahou, že je třeba vyjít ven, za onu zeď a ony garáže,

9/2011 – Živelná poezie



„Jako by se zrak stal hmotou…“(Gaston Bachelard a Yves Bonnefoy o živlech)

Josef Hrdlička

Pro francouzského básníka Yvese Bonnefoye, představitele tzv. kritického lyrismu – u nás známého v překladech Jiřího Pelána (viz Plav 9/2007) – jsou živly zvláštními, neuchopitelnými entitami, jejichž prožíváním skrze poezii se lze vymanit z konceptuálního myšlení: „Dá se říci, že jsou vlastní řečí bytí, jak ji poezie vydobývá.“ Ve svých úvahách o poetice živlů se Yves Bonnefoy vymezoval vůči svému předchůdci filosofovi Gastonu Bachelardovi, autorovi knih Psychoanalýza ohně (česky 1994), Voda a sny (česky 1997), Vzduch a sny, Země a snění o odpočinku a dalších. Literární teoretik a překladatel Bachelardova díla Josef Hrdlička ve své eseji představuje,

Nesmierne obohacujúci vzťah

Rozhovor s Igorom Otčenášom

Často počuť názor, že rozpad Československa viedol v Česku nielen k strate celkového záujmu o slovenskú kultúru, ale dokonca, že najmladšia generácia už ani nerozumie po slovensky. Znamená to, že je potrebné slovenskú literatúru prekladať? Tiež o tom, rovnako ako o (domnelej) tragédii neporozumenia a vzťahu oboch kultúr hovorí v rozhovore spisovateľ a diplomat, bývalý riaditeľ Slovenského inštitútu v Prahe Igor Otčenáš.
 

Lucia Satinská: Ako vnímate, aj z pohľadu toho, že ste dlho pôsobili v Česku ako riaditeľ Slovenského inštitútu v Prahe, vzťah českej a slovenskej literatúry v jej historickom kontexte,

U nas jest prima!

Obecná čeština v polském překladu románu Noční práce Jáchyma Topola

Marta Harasimowicz 

Polsko-české kulturní styky mají poměrně dlouhou tradici, k významnému oživení kulturní výměny mezi oběma zeměmi však došlo až v průběhu posledních dvaceti let. Zájem polské čtenářské obce o českou literaturu přitom míval různou intenzitu: v 90. letech byla vydávána především díla nejznámějších současných českých autorů, například Milana Kundery, Václava Havla, Bohumila Hrabala či Josefa Škvoreckého. Časem byla tato bibliografie rozšířena i o autory mladší generace. Mnozí z nich na polském knižním trhu zapadli, některé si ovšem tamější publikum výrazně oblíbilo. Patří k nim Jáchym Topol, jehož prozaická tvorba byla téměř kompletně přeložena do polského jazyka.

Měsíc autorského čtení: festival v neustávajícím pohybu

Michaela Hečková 

Brno, Košice, Ostrava, Wrocław. Trasa, kterou díky nakladatelství Větrné mlýny a festivalu Měsíc autorského čtení letos absolvovalo rovných 62 spisovatelů. 1130 kilometrů, které spolu urazili vždy jeden polský a jeden český či slovenský spisovatel. Největší středoevropský literární festival jako by se každý rok pokoušel prolomit hranice vlastních možností. Loni se z Brna rozšířil do Ostravy, (neúspěšně) kandidující na titul Evropské hlavní město kultury pro rok 2015, letos expandoval hned do dalších dvou destinací – slovenských Košic, které jsou pro změnu nositelem titulu Evropské hlavní město kultury pro rok 2013, a polské Wrocławi, která tentýž titul získala pro rok 2016 krátce před samotným počátkem letošního festivalu.

7–8/2011 – Středoevropské portréty