Stránka 65 z 101

Mám rád vše, co létá: ptáky, ryby, kytovce, želvy i lidi, kteří se naučili vznášet

Rozhovor s Lubomírem Martínkem

Volba, s kým vést rozhovor na úvod námořního čísla, byla nabíledni: není mnoho českých spisovatelů, kteří by se plavili. Korespondenční rozhovor s Lubomírem Martínkem probíhal mezi jeho srpnovou cestou k moři do Francie a lednovým „pravidelným útěkem před zimou do Indonésie“.
 

Luděk Liška: Na záložce knih, které jste vydal v Pasece, najdeme na dva tucty profesí, kterými jste prošel: přidavač na stavbě, lakýrník, konstruktér, rýsovač, rybář, pašerák… Můžeme mezi nimi najít i stavitele a přepravce lodí. Přimotal jste se k lodím náhodou jako Jeroným Fok, hrdina vaší knihy Mezi polednem a půlnocí?

„Obžalovaný sponzorské dary vysvětloval, ale nevysvětlil“

aneb české a francouzské pojetí vidovosti

Miroslava Sládková

České sloveso přirozeně vyjadřuje znaky vidovosti a temporality – loď může připlouvat, nebo připlout, odplouvat, či odplout. V jazycích neslovanských však binární opozice dokonavost vs. nedokonavost neexistuje. Jaké možnosti má překladatel, aby takovýto významový odstín v překladu do cizího jazyka zachoval? 

Zamýšlíme-li se nad problémem vidovosti v češtině a ve francouzštině a nad překladatelskými problémy, které z něho vyplývají, musíme si uvědomit, že zatímco u českých sloves existuje binární opozice dokonavost vs. nedokonavost, ve francouzštině je situace mnohem složitější. Ve slovanských jazycích se od sebe odlišují znaky vidovosti a temporality,

Štylizovaná autenticita visegrádskej multijazykovosti

Rozhovor s Rudolfem Chmelem

V tomto čísle přinášíme rozhovor s literárním vědcem Rudolfem Chmelem, jednou z nejpovolanějších autorit v otázkách spojených se střední Evropou obecně a zejména s literaturami tohoto jedinečného prostoru. 

Magdalena Bystrzak: Narodili ste sa v Plzni, v rokoch 1990–1992 ste pôsobili ako veľvyslanec Československa v Maďarsku, žijete v Bratislave, avšak už niekoľko rokov chodievate pracovne do Prahy. Vo svojej vedeckej činnosti sa popri inom venujete aj slovensko-maďarským literárnym vzťahom, slovenskej literatúre a strednej Európe. Ľahostajné vám nie je ani susedské Poľsko. Cítite sa teda ako Stredoeurópan? Čo pre vás, osobne, znamená stredoeurópska identita?

Rudolf Chmel: To je otázka na monografiu alebo aj autobiografiu.

Když padly pilíře hranice

Miroslav Tomek

Łysohorsky, Óndra. Bard swojeho ludu / Euro-lašsky poeta. Editor Jiří Marvan. Verše přeložili Zdenka Bergrová do češtiny a Ewald Osers do angličtiny. Ostrava: Moravskoslezský kraj, Krajský úřad, 2009. 160 stran. 

Kniha Bard swojeho ludu / Euro-lašsky poeta má na evropské úrovni představit lašského básníka Óndru Łysohorského. Obsahuje 35 jeho básní v originále, v českém doslovném překladu a v angličtině. Najdeme zde i české básnické překlady autorovy tvorby. Poezii doprovází úvod editora Jiřího Marvana, velkého popularizátora Łysohorského díla. Obšírný epilog pak napsal básník a překladatel Ewald Osers, který je také autorem anglických převodů.

Óndra Łysohorsky (1905–1989) je básník,

11/2012 – Visegrádská vícejazyčnost



Středoevropský překladatelský tábor

Alexej Sevruk

Loni v srpnu proběhlo na Valašsku soustředění mladých překladatelů ze střední Evropy. A protože tato událost byla poněkud opomenuta médii, nebude jistě na škodu si ji připomenout právě v tomto čísle. 

Událost s výmluvným názvem Středoevropský překladatelský tábor se uskutečnila koncem loňského léta, mezi 23. a 28. srpnem, v obci Bystřička na Valašsku. Soustředění již popáté přilákalo zejména studenty bohemistiky z okolních států. Zde v inspirativním prostředí na úpatí Radhoště měli mladí překladatelé možnost vyslechnout semináře svých starších kolegů a překladatelská úskalí prokonzultovat s pořadateli, případně se zde přítomnými autory.

Nápad na pořádání soustředění vzešel z okruhu osob kolem vsetínského literárního časopisu Texty – nejmenší,

10/2012 – Jubilevum



Dnes čtu jen nejlepší autory v těch nejlepších překladech

Rozhovor s Helenou Stachovou

S dlouholetou překladatelkou z polštiny, která má na svém kontě přes dvě stě děl klasické i moderní literatury, jsme si jednoho podzimního podvečera povídaly v pavilonu Vojenské nemocnice. Oddělení traumatologie, společenská místnost pro pacienty. Na obrazovce fotbal se ztlumeným zvukem. Pod ní skromná knihovna, kterou má paní Helena již dávno pečlivě prostudovanou. Čapkovy Trapné povídkyBoží muka ji překvapily svým zastaralým jazykem, a naopak povídky O. Henryho jí přijdou stále aktuální a čtivé. Babičku Boženy Němcové měla v dětství nejradši.  

Barbora Gregorová: Posledním autorem, kterého systematicky překládáte,

Prudký zásah poetického miniobrazu

Rozhovor s Josefem Forbelským

Jak jsme slíbili v tištěném Plavu, publikujeme krátký rozhovor s hispanistou, překladatelem, publicistou a vysokoškolským pedagogem Josefem Forbelským. Odehrál se v srpnu loňského roku a hovořilo se především o překládání gregerií Ramóna Gómeze de la Serny.
 

Marcela Vrzalová Hejsková: Pane docente, odkud vzešel impuls k prvnímu českému překladu gregerií v roce 1969?

Josef Forbelský: Na konci šedesátých let nastalo uvolnění: překládali se západní spisovatelé, a nejen ti ideologicky bezvýhradně přijatelní. Zároveň zde sílil zájem o evropskou avantgardu. S nápadem přeložit gregerie jako příklad španělské avantgardy přišel dr.

Gómez de la Serna v předválečném překladu

Marcela Vrzalová Hejsková 

Madridský skandalista a experimentátor

Ramón Gómez de la Serna (1888–1963) byl jednou z nejvýraznějších osobností meziválečné avantgardy ve Španělsku. Měl pověst skandalisty a enfant terrible dalíovského ražení: deklamoval své texty na hřbetě slona nebo z cirkusové hrazdy a v jeho extravagantním bytě mu dělala společnost ženská vosková figurína, oblečená podle poslední pařížské módy. Pobýval v Paříži, Londýně, Švýcarsku, Itálii nebo v Portugalsku a mezi jeho přátele patřili například Apollinaire, Cocteau, Tzara, Erenburg, Cassou, Lipchitz, Modigliani, Sonia a Robert Delaunayovi. Pokud nebyl na cestách, trávil tento příslušník madridské bohémy sobotní večery v kavárně Pombo, kde mu nadšeně naslouchali Buñuel, Dalí,