Stránka 63 z 101

Okcitánština – neexistující jazyk?

Richard Vacula 

Titul následující úvahy je samozřejmě míněn jako nadsázka, má však své opodstatnění. Hned úvodem je třeba si položit otázku: jestliže je toto číslo Plavu zaměřeno na okcitánskou literaturu, bude český čtenář schopen představit si pod tímto pojmem něco konkrétního? Jsem přesvědčen, že v drtivé většině případů nikoli. O něco konkrétnější představu však získá, zjistí-li, že číslo obsahuje mj. texty provensálské nebo gaskoňské. Je tedy na místě upřesnit, co označují výrazy okcitánština a okcitánská literatura, Okcitánie a Okcitánec.

Kde leží Okcitánie?

Je nutné konstatovat, že zmíněné výrazy se nevztahují k žádné geopolitické entitě či konstituované národnosti: žádná taková totiž neexistuje ani v minulosti neexistovala.

Šachová partie s příchutí osudu

Ivan Malý

Guenassia, Jean-Michel. Klub nenapravitelných optimistů Z francouzského originálu Le Club des Incorrigibles Optimistes (2009) přeložila Helena Beguivinová. 1. vydání. Praha: Rybka, 2013. 292 stran. 

Představte si zadní místnost pařížské restaurace padesátých let 20. století. V zakouřené místnosti sedí muži a téměř mlčky hrají šachy. Výjimečně se rozhoří vášnivá diskuze, která přítomné rychle vyvede z poklidu, aby stejně rychle ustala. Pro malého chlapce vytváří směs špatné francouzštiny a mnoha dalších, vesměs slovanských jazyků v takovou chvíli téměř předobraz orientálního bazaru. Bazaru, kde může slyšet tisíc a jeden neuvěřitelný příběh. Do tohoto netradičního světa je v románu Jeana-Michela Guenassii Klub nenapravitelných optimistů vržen malý chlapec Michel.

Texty plné pořekadel

Rozhovor s Lucií Hlavatou

Vietnamská literatura a její rozšíření a recepce u nás, její cenzura ve Vietnamu, úskalí jejího překladu – o tom všem hovoří odbornice na národnostní problematiku Indočíny, vietnamistka a překladatelka Lucie Hlavatá. 

Zuzana Henešová: Působíte již léta jako odborná asistentka na Ústavu Dálného východu FF UK, přičemž sama jste na téže fakultě absolvovala obor orientalistika-vietnamistika. Na úvod se tedy nabízí otázka: Jak jste se vlastně k vietnamistice a vietnamštině jako takové dostala?

Lucie Hlavatá: Možná vás trochu zklamu, ale k vietnamistice jsem se dostala víceméně náhodou. Hlásila jsem se na orientalistiku s jinou kombinací,

4/2013 – Việt Nam



Vliv evropských překladů na zrod vietnamské moderní prózy

Mária Strašáková

Při formování nejedné národní literatury sehrály důležitou roli překlady. Nejinak tomu bylo u literatury vietnamské. Vznikem vietnamské žurnalistiky, převratem v užívání latinky, skupinami kolem jednotlivých literárních časopisů, celkovou profesionalizací literatury a jejím ovlivněním evropskými překlady se ve svém textu zabývá Mária Strašáková. 

V první polovině 20. století prošla vietnamská literatura psaná latinkou značným rozmachem, jenž byl zapříčiněn hlubokými společensko-hospodářskými změnami nastartovanými francouzskou koloniální nadvládou. Rok 1862, kdy byla stvrzena francouzská přítomnost v Indočíně, je též považován za počátek moderního období vietnamské literatury. Stejně tak jako v jiných asijských zemích zrodu moderní literatury předcházelo rozsáhlé množství překladové literatury vydávané na stránkách nově vznikajících periodik,

Citlivý, leč nezastřený pohled na holokaust

Tereza Černá

Gutfreund, Amir. Jídlo se nevyhazuje Z hebrejského originálu Šoa šelanu (2001) přeložila Magdalena Křížová. 1. vydání. Praha: Garamond, 2012. 440 stran. 

Beletristické zpracování tématu holokaustu není v moderní světové literatuře žádnou novinkou. Obdobně je tomu i v literatuře izraelské. Zde se holokaust neboli šoa poprvé objevuje v souvislosti s procesem s Adolfem Eichmannem, jenž proběhl v roce 1961 v Jeruzalémě. Do té doby byl v literárním zpracování více méně tabuizován. Proces s Eichmannem však přinesl nesčetné množství svědectví hrůz koncentračních táborů, takže se rázem stalo legitimní o těchto traumatických věcech hovořit, či se o to alespoň pokusit. Pohled izraelské literatury na přeživšího se značně proměnil – z „morálně poskvrněného“ [1] Žida,

Je bordel inspirativní?

Mezioborová aktivistická minianketa

Vybrali jsme si několik zajímavých lidí, kteří se tak či onak identifikují s nestranickou „progresivní levicí“ či obecněji sociálně kritickým přístupem a mají zřetelnou vazbu na české aktivistické prostředí, případně jsou jeho aktivními příslušníky. Položili jsme jim nelehkou otázku. 

Antonín Handl: Domníváte se, že radikální protest (zejména ten současný, zaměřený na radikální pojetí demokracie) může být sám o sobě tvůrčím aktem? Proč ano a proč ne, a v jakém smyslu?

Kateřina Kňapová: Radikální protest samozřejmě tvůrčím aktem být může, a to z několika důvodů.

Holanovská monografie

Tereza Riedlbauchová

Galmiche, Xavier. Vladimír Holan, bibliotekář Boha (Praha 1905–1980).
Z francouzského originálu přeložila Lucie Koryntová.
1. vydání. Praha: Akropolis, 2012. 232 strany.
 

V této recenzi na monografii Vladimír Holan, bibliotekář Boha francouzského bohemisty Xaviera Galmiche se zaměřujeme zejména na originál určený pro francouzské čtenáře. [1] Vyšla také její česká, upravená verze, o níž se zmiňujeme stručně v závěru.

Název publikace pochází z Holanovy básnické skladby Noc s Hamletem, v níž se Shakespeare stává bibliotekářem Boha zkoumajícím stvoření, vědění a existenci. Kromě této monografie byl v roce 2009 ve Francii otištěn rovněž sborník z holanovské konference,

Konec postkomunismu

Martina Poliaková

Buden, Boris. Konec postkomunismu – Od společnosti bez naděje k naději bez společnosti.
Z německého originálu Zone des Übergangs přeložil Radovan Baroš.
1. vydání. Praha: Rybka, 2013. 292 strany.
 

Chorvatský kulturní kritik, filosof a překladatel Boris Buden přináší v knize Konec postkomunismu pronikavý a pečlivý pohled na postkomunistické společnosti střední a východní Evropy. Jedná se však o pohled ve zpětném zrcátku, kdy se už chystáme nastartovat a kontrolujeme stav vozidla před jízdou. Konec, za kterým cítíme již nový začátek. Umožňuje nám nejen zpětně hodnotit,

3/2013 – Okupuj a pracuj