Stránka 56 z 99
Markéta Podolská
Znala středověká Skandinávie legendární les krále Artuše Brocéliande a jakou mohli mít seveřané představu o Bretani samé?
Pro severský vrcholný středověk byla Bretaň bezesporu vzdálenou exotickou zemí; mezi ní a Skandinávií neexistoval prakticky žádný prokazatelný přímý kontakt – ať už obchodní, politický či personální. Od 9. století [1] intenzivně plenili území Bretaně vikingové, do poloviny 10. století ale od nájezdů upustili. [2] Nezaložili zde žádné trvalé osídlení jako například v Normandii nebo v Anglii, obsadili však obchodní centrum Nantes a okupovali ho.
Přestože vrcholně a pozdně středověká Skandinávie s Bretaní neudržovala žádný kontakt, určité povědomí o ní a její literatuře na Severu existovalo,
…
Josef Opatrný
Téma tohoto čísla si přímo žádá zasazení literárních textů do historických a společenských souvislostí. Do problematiky španělské občanské války, jejích příčin a následků nás uvede Josef Opatrný, přední český odborník na dějiny Španělska a Latinské Ameriky.
Už několik týdnů poté, co v Madridu převzala v roce 1936 moc vláda lidové fronty, vítěze únorových parlamentních voleb, došlo ve španělských kortesech k ostrým střetům mezi vládní většinou a opozicí. Intenzita vášnivých debat narůstala a dosáhla vrcholu počátkem léta roku 1936. Mluvčím opozice byl José Calvo Sotelo, uznávaný právník, bývalý ministr vlády Prima de Rivery a přesvědčený monarchista. Trávil sice valnou část první poloviny třicátých let v exilu,
…Max Aub
Ze španělštiny přeložil Vít Pokorný
Zatímco předcházející úryvek zachycoval postavy, které si i ve válečné době snažily zachovat důstojnost a lidskost, povídka Santander a Gijón je psána z jiné perspektivy. Jsme v ní svědky toho, jak válka z lidí činí cyniky a sobce, v některých případech pak přímo zvířata.
„Tady nikdy nebudete mít ponětí o tom, co se stalo na severu,“ vyprávěl nám jedné noci v Barceloně Toribio Mayans. „Ponětí o tom, jakej je rozdíl mezi hranicí a mořem. Mezi výmysly a pravdou. Z pozice můžeš ustoupit, z pláže ne. Moře nám brzy začalo připadat jako hradba, úplná vertikála.
…Vít Pokorný
Esej pochází z roku 2008, kdy za něj autor získal 2. místo ve studentské soutěži Cena Maxe Broda. Dosud nepublikovaný text v zájmu zachování autenticity doznal jen mírných redakčních úprav.
Po více než 130 letech od narození Franze Kafky je stále vhodný čas tázat se, co nám vlastně tento spisovatel přinesl. Zmapovat Kafkův literární dopad, zjistit smysl jeho tvorby a rozluštit jinotajnost jeho textů – to je jistě chvályhodná snaha. Avšak mnohé studie, jež si kladly za cíl reflektovat dílo tohoto spisovatele, končily téměř literární kanonizací. Pěním ód na někoho všeobecně uznávaného se koneckonců nic nemůže zkazit… Poctivá kritičnost,
…Rozhovor s Ludvíkem Václavkem
Rozhovor s nestorem české germanistiky Ludvíkem E. Václavkem v prostorách Centra pro výzkum německé moravské literatury v Olomouci začíná pro mě vskutku překvapivě. Známe se osobně už z doby mého studia na katedře germanistiky Univerzity Palackého; když mi ale na uvítanou podá ruku v těžké kovové rukavici z rytířského brnění, můj dávný obdiv k němu se náhle ještě znásobí. Měli pravdu oni studenti, kteří ho starožitným mečem, jenž zdobí jeho kancelář, pasovali na Rytíře krásného slova. Ostatně, přesvědčte se sami.
Zuzana Henešová: Můžete na úvod říci více k pojmu moravská německá literatura? Přece jen mnoho z nás o ní každý den neslýchá a zdaleka ne každý ji zná,
…
Epistolární román o lásce není tím, čím se zdá být
Alexej Sevruk
Šiškin, Michail. Listář. Z ruského originálu Pismovnik (2010) přeložila a doslov napsala Linda Lenz. Odpovědný redaktor Radim Kopáč. 1. vydání. Brno: Větrné mlýny, 2013. 432 stran.
Život, smrt, láska, válka – věci, o kterých byly popsány stohy papíru. Člověka pokaždé znovu překvapí, když tato témata, kterým se rádo říká „věčná“, někdo znovu netriviálně zpracuje do beletristické podoby a napíše o nich dalších několik set stránek. O nové zpracování těchto univerzálních antropologických konstant, jak se zdá, usiluje také poslední román ruského autora Michaila Šiškina,
…
Rozhovor s Brunem Solaříkem
Bruno Solařík se v následujícím rozhovoru ujímá nelehkého úkolu vysvětlit význam snu v literární tvorbě a v lidském životě. Hovoří také o svém díle a osobní zkušenosti se snem a náhodou.
Vojtěch Šarše: Surrealistická díla jsou často nějakým způsobem spojena se snem. Do jaké míry by podle tebe měl sen být prvkem nebo inspirací umělecké tvorby, ať už se jedná o literaturu, sochařství či malířství?
Bruno Solařík: Sen je pro surrealisty závažným tématem proto, že představuje nejzazší podobu neřízeného myšlení. Důraz na tu neřízenost je dán její schopností vystihovat realitu intuicí. O takové vlastnosti myšlení se vždycky mluvilo jako o „milosti“,
…