Stránka 50 z 99

Detektivní román ve frankofonní subsaharské Africe

Myriam Louviotová

Z francouzštiny přeložil Vojtěch Šarše

Historie africké frankofonní detektivky, její nejdůležitější charakteristiky a nejznámější a nejvlivnější představitelé, to všechno a ještě mnohem víc vám nabídne esej Myriam Louviotové, specialistky na tento žánr. Velmi obsáhlou bibliografii se všemi užitečnými odkazy naleznete na našich internetových stránkách. [1] 

Detektivní román se zrodil v Evropě v průběhu 19. století jako nástupce fejetonových románů publikovaných na pokračování v novinách. Za jednoho z pionýrů tohoto žánru většinou považujeme Edgara Allana Poea. Ve své povídce Vraždy v ulici Morgue (1841) autor představuje neměnné charakteristiky detektivního románu: odhalení kriminálního činu,

Afrika a její milovníci

Rozhovor s Vladimírem Klímou a Lubošem Kropáčkem

Dva afrikanisté, překladatelé z afrických literatur a odborníci na subsaharskou kulturu, hovoří o šarmu tohoto kontinentu, svých životních zkušenostech a samozřejmě také o překládání. 

Vojtěch Šarše: Čím vás africká kultura natolik okouzlila, že se jí věnujete celý život? Ovlivnila vás expedice Lambaréné, které jste se účastnil?

Luboš Kropáček: Bylo to složitější. Dospíval jsem v padesátých letech v tíživém prostředí tehdejšího Československa. Toužil jsem poznávat svět – a nikam jsme tehdy cestovat nesměli. Tak jsem svou touhu po cestách, dalekých krajích a pestřejších barvách uspokojoval náhražkově četbou knížek a studiem nejenom evropských, ale také exotických jazyků.

11/2015 – Zločin ve stínu baobabu



Dobrovolníkem na misii ve válčící Africe

Rozhovor s Vojtěchem Bílým

V březnu tohoto roku vyšla Vojtěchu Bílému a novinářce Aleně Scheinostové v nakladatelství Portál prvotina s názvem Když padají manga. Publikace líčí Bílého pobyt na karmelitánské misii ve Středoafrické republice během školního roku 2013–2014. V městečku Bozoum byl dobrovolnickým učitelem v době probíhajícího konfliktu mezi povstaleckými rebely (Sélékou) a milicí z domobrany (Antibalakou).
 

Ester Gerová: Pro české novináře jste mohl být exkluzivním zdrojem, přesto vás ale kontaktovala hlavně rozhlasová a televizní společnost BBC. Proč myslíte, že tomu tak bylo?

Vojtěch Bílý: Mediální záběr televizní a rozhlasové společnosti BBC je celosvětový.

Čtyři písně

Sergi Pàmies

Z katalánštiny přeložil Michal Brabec

 

Píseň první

Mám svou teorii: pokud se člověk zamiluje v dešti, láska vydrží déle, než když se tak stane za hezkého počasí. Ne že bych si dělal nějaké vědecké ambice, ale posledních pár let se vyptávám všech známých, za jakých meteorologických podmínek se zamilovali. Povětšinou mi to sdělují bez zdráhání, s nostalgicky zastřeným pohledem, nebo v rozladění, které se nenamáhají skrývat. Mám sedm set patnáct chronologicky řazených odpovědí a s laickou neúprosností se odvažuji tvrdit, že déšť má na milostný cit blahodárný vliv.

Z nápisů popel zbyl

Výbor z katalánsky psané poezie

Miquel Desclot, Ramon Pinyol, Pere Gimferrer

Z katalánštiny přeložil Michal Brabec 

Píseň o nakresleném domku Miquel Desclot

Stvoř mi hořlavé zákoutí

někde v blízkosti krbu

uvnitř malého domku

se zahradou své paměti.

Do toho koutku pověs mi

malbu od Paula Kleeho

a nech ji, ať se houpe

za tónů Schönbergových not.

Na lavici mi můžeš dát

zářivě žlutý citron

a nedopitou láhev

se zbytkem ginu z Menorky.

Poznámky o andorrské literatuře

Jan Schejbal

Nevelká Andorra tvoří kulturně významnou součást zemí, na jejichž území se mluví (a píše) katalánsky. Kromě ukázek z andorrské literatury přinášíme několik základních údajů o tamní tvorbě. 

Andorra se může pochlubit patrně nejmladší beletrií v Evropě. Ve svém vývoji vycházela zprvu z domácích podnětů a pod vlivem celosvětových literárních trendů postupně dospěla k tematické a žánrové rozmanitosti.

Třebaže obecnější prameny kladou počátky andorrské literatury, chápané v širším smyslu slova, [1] do 18. století, [2] a následně uvádějí cestopisy a zprávy o Andoře psané cizinci, vlastní zralá umělecká próza se objevuje teprve v roce 1981. Tehdy Antoni Morell (* 1941 v Barceloně) vydal Set lletanies de mort (Sedm předsmrtných litanií),

10/2015 – Vy ještě neumíte katalánsky?



Katalánce s námi leccos spojuje

Rozhovor s Janem Schejbalem

Počátky česko-katalánských literárních vztahů, společné jmenovatele české a katalánské kultury, původ katalánštiny či její současné postavení na poli literatury… to jsou jen některá z témat, která jsme otevřeli v rozhovoru s předním českým katalanistou Janem Schejbalem. Rozhovor nejenže naše číslo uvádí, ale také vysvětluje reálie, k nimž se odkazují překlady katalánsky psané beletrie. 

Vít Pokorný: Při přípravě tohoto čísla Plavu jste měl zájem na tom, aby byl položen důraz na středověkou katalánsky psanou prózu a na současnou tvorbu takzvané generace sedmdesátých let. Proč právě toto zaměření na krajní body, mezi nimiž leží celá staletí?

Dnes je lyrika rozmanitější

Rozhovor s Danielou Seelovou

Přeložili Jan Kaye Hon a Anna Koubová

Básnířka Daniela Seelová založila před dvanácti lety berlínské nakladatelství Kookbooks, které se zaměřuje na současnou lyriku. V rozhovoru mluví o slučitelnosti svých různých rolí a dává nahlédnout do kuloárů básnické scény. 

Jan Kaye Hon: Jsi nakladatelka, editorka, studovala jsi germanistiku, sama jsi básnířka. Jak se ti daří skloubit všechny tyhle role?

Daniela Seelová: Mně přijde, že je to všechno dohromady velmi organicky spjaté a že se to kloubí v životní praxi. Ze začátku jsem s tím měla trochu potíže: předtím, než jsme založili nakladatelství,