Stránka 45 z 99

5–6/2017 – Povídka v jihoasijských literaturách



Většina lidí je šedivá masa idiotů

Michael Alexa

Hubert Klimko-Dobrzaniecki. Samota. Z polského originálu Samotność (2015) přeložila Lucie Zakopalová. 1. vydání. Brno: Větrné mlýny, 2015. 136 stran. 

Hlavní postavou poměrně útlého románu Samota polského prozaika a básníka Huberta Klimka-Dobrzanieckého je krajně nesympatický intelektuál Bruno Stressmeyer (stres v jeho jméně nezaznívá náhodou), který ze všeho nejvíc připomíná protagonistu slavné Koupelny Jeana-Philippa Toussainta. Oba spojuje hledání útočiště, z jehož bezpečí zaznívá intenzivní komentář k současnému světu, který se jim jeví jako zvrácené, zlé a chaotické místo.

Stressmeyerovou odpovědí je vyhledávání samoty. Samota mi není cizí. Samota, to jsem vlastně já,

Opustit dříve vyhrazený prostor

Rozhovor s tamilským spisovatelem Perumálem Muruganem

Jedním ze stěžejních témat, kterému se spisovatel, esejista a pedagog Perumál Murugan ve svém díle věnuje, je přetrvávající kastovní rozdělení indické společnosti. Anglický překlad jeho románu Mádorubágan (One Part Woman, 2013; česky Napůl žena) vyvolal velkou kritiku ze strany kasty gaundarů a hinduistických pravicových organizací. Jejich nátlak vedl až k přerušení Perumálovy literární tvorby, jeho odchodu z rodného města a následnému soudnímu procesu. [1] Spisovatel tuto kauzu i další souvislosti své tvorby komentuje v následujícím rozhovoru, který se odehrál v tamilském městě Sélam v únoru 2017.  

Pavel Hons: Kde berete inspiraci pro své psaní?

Je v našem zájmu, aby Němci český národ vnímali jako civilizovaný a přátelský

Rozhovor s britským nakladatelem a badatelem českého původu Milošem Pokorným

Ačkoli české politické elity v posledních letech usilují spíše o sblížení s Ruskem a Čínou než s Německem a vyspělými demokraciemi vůbec, na úrovni občanské společnosti a soukromých iniciativ se naštěstí setkáváme i s výrazně odlišným přístupem. Přinášíme vám rozhovor s britským nakladatelem českého původu, jenž tématu česko-německého soužití zasvětil poslední desetiletí svého života a své úsilí v roce 2014 dovršil novátorskou publikací Pražský hrad: Křižovatka dějin. 

Petr Zemánek: Během posledních let se intenzivně věnujete studiu českých dějin a česko-německých vztahů. Stojí za tímto zájmem nějaká osobní zkušenost?

Miloš Pokorný: Ano, dalo by se to tak říci.

Kněží, pornoherci a jiní pracovníci šoubyznysu

Jiří Jelínek

Pelevin, Viktor. SNUFF. Utøpie. Z ruského originálu S.N.U.F.F. Utøpia (2011) přeložil Libor Dvořák. 1. vydání. Praha: Dokořán, 2016. 411 stran. 

Kdybychom si vytvářeli na státy názor jen na základě jejich exportu, bylo by na tom dnešní Rusko mnohem lépe, než bychom asi čekali. Podobně jako byla v sedmdesátých letech minulého století hned po automobilech značky Volvo nejvýznamnějším švédským zbožím popová skupina ABBA, můžeme říci, že současným nejpřednějším ruským vývozním artiklem je Viktor Pelevin (patrně hned po internetových diskutérech). Jeho popularitě se však nelze divit, se svými čtenáři to zkrátka umí;

4/2017 – Sudetenland – domov můj



3/2017 – Slunné i temné svahy slovinské



2/2017 – Trvale přechodné adresy



Psát o migrační literatuře patří k dobrému tónu

Rozhovor s Immacolatou Amodeo

Z němčiny přeložila Eva Marková

Immacolata Amodeo se mezikulturním literárním vztahům věnuje celý život, svou akademickou dráhu započala doktorskou prací o migrační literatuře, již pojímá jako estetický objekt – taková literatura rozrušuje kulturní a jazykové vzorce prostředí, v němž vzniká, právě díky migrační zkušenosti spisovatele. Co je to vlastně migrační literatura a jaký k ní má ona sama vztah? 

Eva Marková: Jak lze definovat migrační literaturu? A může být součástí národní literatury?

Immacolata Amodeo: Jak lze migrační literaturu definovat, nevím. Ale domnívám se, že je to označení,

Paměť města

Františka Zezuláková Schormová

Mitchell, Joseph. Nahoře ve starém hotelu. Z amerického originálu Up in the Old Hotel (2008) vybrala a přeložila Tereza Límanová. 1. vydání. Zblov: Opus, 2015. 139 stran. 

Když se někdy snažím zbavit svou mysl myšlenek na smrt a nevyhnutelnost osudu, přivstanu si a jdu se podívat na Fultonův rybí trh. (7) Tak začíná Joseph Mitchell, redaktor časopisu New Yorker, svoji reportáž Nahoře ve starém hotelu. Nebo tak začíná vypravěč Mitchellovy povídky? Těžko říct: hranice mezi fikčním a nefikčním textem se u Mitchella překrývají a stírají.