Stránka 23 z 99

Rakouská podvojnost – multikulturní tradice a dorty s hákovými kříži

Rozhovor s Radkou Denemarkovou vedly Renata Cornejo a Alžběta Knappová

O současné rakouské literatuře, jejích nobelistech i vzrůstajících nacionalistických tendencích v dnešní rakouské společnosti jsme si povídaly s dvěma germanistkami, docentkou ústecké univerzity Renatou Cornejo a spisovatelkou a překladatelkou Radkou Denemarkovou, která před čtyřmi lety získala prestižní ocenění čestné spisovatelky města Graz a strávila v této kulturní metropoli rok na tvůrčím stipendiu. Osobní vhled dvou žen, které svou profesní i životní dráhu zasvětily Rakousku, vytváří pestrou mozaiku postřehů o rakouské literatuře, literárním provozu i celé tamní společnosti.
 

Renata Cornejo: Graz,

Havel už není příliš v módě

Rozhovor s Peterem Buggem vedla Olga Pavlova

S Peterem Buggem, dánským historikem, bohemistou a překladatelem, jsme mluvili o postavení české literatury na dánském knižním trhu, o českém disentu a o proměně obrazu České republiky v Dánsku.
 

Olga Pavlova: Co bylo prvním impulsem, který vás jako historika přiměl začít s překladem české literatury?

Peter Bugge: Překládat jsem začal už jako student, to znamená dřív, než jsem se začal soustavně věnovat studiu českých dějin. Jako student politologie se zájmem o „východní“ Evropu jsem si jako dost neobvyklý vedlejší obor vybral bohemistiku a krátce nato se pokoušel čistě pro sebe a pro zábavu překládat například básně Václava Hraběte a jiné menší texty.

Pochopit, co je člověk zač

Martin Šplíchal

Nacume, Sóseki. Kokoro.
Z japonského originálu
Kokoro (1996 [1914]) přeložil Michael Weber.
1. vydání. Praha: Vyšehrad, 2020. 336 stran.
 

Na sklonku loňského roku vydaný román Kokoro se stal pátým knižně publikovaným Nacumeho dílem přeloženým do češtiny. Vůbec poprvé byl Sóseki Nacume (1867–1916) českému čtenáři představen v roce 1942 v antologii Milenci z Jeda, v níž byli zastoupeni další dva klasikové moderní japonské literatury – Sósekiho učeň Rjúnosuke Akutagawa a Džuničiró Tanizaki, jenž z Nacumeho opakovaně cituje v eseji Chvála stínů (1933,

Čas plyne, my žijeme, umíráme

Kristýna Králová

Stefánsson, Jón Kalman. Letní světlo, a pak přijde noc.
Z islandského originálu
Sumarljós, og svo kemur nóttin (2006 [2005]) přeložila Helena Kadečková.
2. vydání. Praha: dybbuk, 2021. 197 stran.
 

Román Letní světlo, a pak přijde noc o vzájemně propojených osudech obyvatel jedné islandské vesnice rozhodně není pouhým vyprávěním o lokálních vztazích a aférách. Jónu Kalmanu Stefánssonovi, který za toto dílo získal v roce 2005 Islandskou literární cenu, se podařilo vtisknout ději téměř univerzální platnost. Kniha dalece přesahuje hranice Islandu a čtenář postupně zjišťuje,

7/2021 – Gotika

Se zářijovým číslem Plavu se rozhlédneme po světových podobách gotického románu: německé, dánské, japonské, americké i kanadské.

Za Mirkem Jindrou

Viktor Janiš

Vzpomínám si na jiskru v Mirkově oku a vlídný úsměv. Erudici měl nepochybnou, ale ta jiskra ho definovala.

Vzpomínám si, jak mi vyprávěl, že svůj první překlad, Faráře wakefieldského, vyhrál v trojkolovém konkurzu a dal ho jako svatební dar své ženě Aleně. Překládali na přeskáčku každý jednu kapitolu, pak po sobě redigovali. Švy nepoznáte.

Vzpomínám si, jak později s Alenou překládal Dreiserovu Sestřičku Carrie, tentokrát každý jednu půlku. Kdo překládal kterou?

Vzpomínám si, že Mirek měl moc rád povídku Hydrografie z Brodeurovy sbírky Po proudu,

Kanadská gotika

Rozhovor s Klárou Kolinskou vedl Václav Kyllar

Anglistka a přední česká znalkyně kanadské literatury Klára Kolinská vám krátce představí gotickou literaturu obecně a také gotiku kanadskou, která je od druhé poloviny minulého století nedílnou součástí tamní literární kultury. Současnou gotiku charakterizuje také pestrost jejích regionálních vtělení, která se prosadila zejména v anglosaském světě, ale i v mnoha dalších kulturách. Rozmanitost těchto tradic dobře ilustruje práce Robertsona Daviese, na kterého v tomto rozhovoru také dojde řeč.

Václav Kyllar: Co je vlastně gotika a čím je tento druh psaní stále tak populární?

Klára Kolinská: Předně gotika,

Překlady klasické literatury mi dělají větší radost

Rozhovor s Hellianou Ianculescovou vedla Olga Pavlova

S rumunskou bohemistkou a překladatelkou Hellianou Ianculescovou jsme mluvili o narůstajícím zájmu o češtinu na Bukurešťské univerzitě, o postavení české literatury v Rumunsku a o překladu klasické a současné literatury.

 

Olga Pavlova: Jaké má dnes bohemistika postavení mezi jinými slovanskými jazyky na katedře slovanských jazyků v Bukurešti?

Helliana Ianculescová: Fakulta cizích jazyků a literatur na Bukurešťské univerzitě je jedinou rumunskou fakultou, kde se vyučuje více než pětatřicet cizích jazyků. Má čtyři studijní programy, které fungují v konkurenčním režimu: filologie, překlad a tlumočení,

Bolest, jež nesvěří se světu

Tereza Šmejkalová

Renaud, Suzanne. Zde tvůj život… / Ta vie est là…
Z francouzského originálu (1922) přeložil Bohuslav Reynek.
2. vydání (v bilingvní podobě první). Praha: Památník národního písemnictví, 2020. 115 stran.

 

Suzanne Renaudová, francouzská manželka Bohuslava Reynka. Básnířka, překladatel a jejich seznámení právě nad touto sbírkou. Tíha evropských dějin a jejich velmi osobní důsledky. Obrysy Petrkova, ozvěny dopisů, rodinné fotografie, vzpomínky přátel…

Jak psát o této knize bez zbytečného omílání již tolikrát zmiňovaných reynkovských reálií? Je možné oddělit text od příběhu, který z něj vyklíčil?

O odcházení, cestách a paměti

Andrea Popelová

Pejić, Milorad. Pravdivé příběhy: vybrané básně.
Z bosenských originálů Vaza za biljku krin (1985), Oči ključaonica (2001), Hyperborea (2011), Treći život (2015) a Sanna historier (2019) vybral a přeložil Jaroslav Šulc.
1. vydání. Ostrava: Protimluv, 2020. 167 stran.

Se jménem a texty bosenského básníka Milorada Pejiće (* 1960) se čeští čtenáři mohli seznámit zatím jen prostřednictvím ukázek, např. ve Tvaru či Revolver Revue. V přítomném výboru představuje Jaroslav Šulc Pejićovo básnické dílo jako sevřený,