Stránka 22 z 99

Třetí život

Klára Soukupová

Barnes, Julian. Muž v červeném kabátě.
Z anglického originálu
The Man in the Red Coat (2019) přeložil Petr Fantys.
1. vydání. Praha: Odeon, 2021. 328 stran.
 

Muž v červeném kabátě je knihou o době nesmírného bohatství boháčů, společenské moci aristokracie, nekontrolovatelného a překomplikovaného snobství, zbrklé koloniální ctižádosti, uměleckého mecenášství a soubojů (159). Autor ho napsal rok před odchodem Velké Británie z Evropské unie, který označuje za pošetilý a masochistický, a text je tedy svého druhu poctou anglicko­-francouzským – leckdy nevraživým,

Severští bohové zahynuli i nezahynuli

Kristýna Králová

Kadečková, Helena. Soumrak bohů. Severské mýty a báje (zimní vydání).
Ze staroseverských originálů převyprávěla Helena Kadečková.
4. vydání. Praha: dybbuk, 2021. 159 stran.
 

Převyprávění staroseverských mýtů od Heleny Kadečkové vychází již počtvrté, a má tak dobře našlápnuto k tomu, aby jednou v počtu vydaných výtisků dostihlo dnes již notoricky známé Petiškovy Staré řecké báje a pověsti. První dvě vydání realizovalo nakladatelství Aurora v letech 1998 a 2009, druhá dvě dybbuk, a to v revidované podobě v roce 2018 a letos v nové, zimní verzi,

9/2021 – Tchajwanská intimní rozhraní

Vychází nový Plav věnovaný soudobé literatuře Tchaj-wanu.

Mám tě přečtenou, Francie!

Petr Christov

Francii prý milujeme: romantika, levandule, barety a tak. Realita česko-francouzských kulturních vztahů ovšem má své limity. A protože letošním hlavním hostem Světa knihy byla Francie, nabízí se banální otázka: co jsme se o ní dozvěděli nového? A co o ní vlastně víme?

Pražský literární festival učinil v posledních letech nemálo proto, aby podobné stereotypy překonal: ostatně jeho uměleckým ředitelem je v Praze usazený schopný literární agent, publicista a literát Guillaume Basset, který zná obě kulturní prostředí a výrazně napomohl rozvoji veletrhu a logicky též podobě jeho posledního, francouzského ročníku.

Přesto lze opětovně konstatovat,

Tchajwanská literatura očima Paj Sien-junga

Rozhovor s Paj Sien-jungem vedla Táňa Dluhošová

Z angličtiny přeložila Pavlína Krámská

Tradice, či modernita? Paj Sien-jung je ztělesněním obojího. Jeho povídky jsou pověstné proplétáním čínské literární tradice – obzvláště té básnické – s estetickými prvky modernismu, čímž se nejen vytváří komplexní obraz jedné sociální skupiny, ale i zobrazení přechodu mezi starou a novou dobou. Co má ze staré literatury nejraději, a čím naopak přispěl ke vstupu Tchaj-wanu do třetího tisíciletí?
 

Táňa Dluhošová: Tchajwanská i česká společnost si prošly podobnou historickou zkušeností období totality. Vy jste v tomto období začínal psát a vydávat časopis.

Českou literaturou se zabývají především malá nakladatelství

 

Rozhovor s Laurou Angeloni vedla Olga Pavlova

S pilnou překladatelkou Laurou Angeloni jsme mluvili o zlatém období české literatury v současné Itálii, o jejích prvních překladatelských pokusech a odpovědnosti práce literárního překladatele.
 

Olga Pavlova: Počátky italské bohemistiky se pojí se jmény básníka Jaroslava Vrchlického a profesora padovské univerzity Emilia Tezy. Měla jste v rukou jejich překlady? Jak na vás zapůsobily?

Laura Angeloni: Abych byla upřímná, nepamatuju se, že bych někdy zmíněné překlady četla. Pamatuju si Babičku od Boženy Němcové, kterou přeložil Ettore Lo Gatto,

„Revoluce není večírek s přáteli“

Petra Ben-Ari

Jü Chua. Čína v deseti slovech.
Z čínského originálu
Š‘-ke cch‘-chuej li te čung-kuo (2011) přeložila Petra Martincová.
1. vydání. Praha: Verzone, 2020. 224 strany.
 

Jü Chua se do češtiny překládá nejvíce ze všech současných čínských spisovatelů. Po čtyřech románech vyšla tematická sbírka deseti esejů, zachycujících soudobou podobu Číny. Text nás nenásilně provází posledním půlstoletím čínských dějin, fakta prokládá autobiograficky laděnými exkurzy, lidovou slovesností i kritickými zamyšleními.

Naturalistická předmluva dává tušit charakter very chinese problems, se kterými budeme mít co do činění.

Strohost řádu a bezmezný smích zeleně

Monika Sechovcová

Dietrich, Luc. Rostlinné emblémy.
Z francouzských originálů
Emblèmes végétaux (1993) a Poésies (1996) přeložil Jakub Hlaváček.
1. vydání. Praha: Malvern, 2020. 89 stran.
 

Prozaická prvotina francouzského spisovatele a fotografa Luca Dietricha (1913–1944) Štěstí zarmoucených (Le Bonheur des tristes, 1935) vyšla v českém překladu jen několik let po jeho smrti. Tato na první pohled nenápadná básnická próza, která umně střídá naivistickou a naturalistickou perspektivu, by mohla sloužit jako úvod do četby Dietrichovy poezie. Její hrdina tráví dlouhé chvíle o samotě přemýšlením nad pomíjivostí a před lživým časem civilizace,

8/2021 – Je třeba plivat na Rakousko?

Vychází nový Plav věnovaný rakouské literatuře. Tématem textů je vyrovnávání se s vlastní minulostí, ale nejen ono.

Desetiletí (ne)překládání z arabštiny

Adéla Provazníková

Když letos na jaře vyšel v nakladatelství Akropolis román syrského autora Chálida Chalífy Smrt je dřina (2015) v překladu Jitky Jeníkové, vyvolalo to ve skromných českých arabistických kruzích velké nadšení. Konečně další román přeložený z arabštiny! Přibližně každá třetí kniha vydaná v Česku je překladová, arabština je jazykem více než čtyři sta milionů lidí a ročně v ní je publikováno několik tisíc beletristických textů. Navzdory tomu jde teprve o druhý arabský román za posledních deset let, který byl do češtiny přeložen z původního jazyka. Příběh o otcově mrtvém těle, které tři rozhádaní sourozenci vezou dodávkou napříč válkou rozvrácenou zemí,