Paul Celan
Jakub Kostelník
Poezie Paula Celana má mnoho inspiračních zdrojů, od německé literární tradice 19. století (Hölderlin, Rilke) přes formální jazykový experiment (Morgenstern) a surrealismus po polytematickou asociativnost kubofuturismu (zejména v díle Guillauma Apollinaira, kterého Celan do němčiny překládal). Následující verše pocházejí z Celanových prvních sbírek, ve kterých ještě převládá asociativní volný verš a v nichž se projevují různé vlivy literární tradice, včetně rýmované strofické formy.
Pozdě a hluboko
Zlovolně jak zezlátlá řeč začíná se tato noc.
Pojídáme jablka oněmělých.
Činíme čin, který raději se přenechává vlastní hvězdě;
je podzim našich lip, postáváme jak přemítavý praporový nach,
jak hořící hosté z jihu.
Přísaháme při Kristu novém, že prach se snoubí s prachem,
ptáci s opánkem poutníka,
naše srdce se schodem potopeným pod hladinou.
Přísaháme světu svaté přísahy písku,
přísaháme je rádi
a přísaháme je nahlas ze střech bezesných nocí
a pohazujeme bílými vlasy času…
Ostatní spílají nám: Jste zlolajní a rouháte se!
Víme to dávno.
Víme to již dlouho a co s tím?
Melete v mlýnech smrti bílou mouku sudby,
a předkládáte ji bratrům a sestrám –
Pohazujeme bílými vlasy času.
Upomínáte nás: Jste zlolajní a rouháte se!
Dobře to víme,
nechť vzejde vina.
nechť vzejde vina všemi varovnými znameními,
nechť vzejde klokotající moře,
nechť vzejde obrněný útok větru napravených hříchů,
nechť vzejde půlnoční den,
nechť vzejde, co nestalo se dosud!
Nechť vzejde člověk z hrobu.
Češe si vlasy
Češe si vlasy jako těm, kdo žili:
má modrý kaolínek pod košilí.
Má kaolínek světa na šňůře.
Přece se směje, když je nejhůře.
V poháru s vínem smíchává si smích:
musíš jej vypít, svůj svět po předcích.
Jsi obraz zachovaný ve střepech,
když naklání se nad životem těch.
Originál: Celan, P. Gedichte I., II. Gedichte in zwei Baenden. Suhrkamp Verlag. Frankfurt am Main, 2003.
Paul Celan
Paul Celan (1920–1970) se narodil v Černovicích v rumunské Bukovině jako německy mluvící Žid. Jeho rodiče zahynuli v koncentračním táboře. Je autorem básně Todesfuge (Fuga smrti) z roku 1945, jedné z nejnaléhavějších básní o Holocaustu, a devíti básnických sbírek. Vrcholná tvůrčí léta prožil v Paříži, kde také v padesáti letech dobrovolně ukončil svůj život.
Jakub Kostelník
Jakub Kostelník (*1982) je absolventem FF MU v Brně a nyní působí jako pedagog a překladatel. Knižně publikoval své překlady z ruské poezie (Poslední básně Z. Gippiusové a Kříž na skále M. Lermontova). V roce 2009 vydal básnický debut Ptáci v orchestřišti.