Rozhovor s Paj Sien-jungem vedla Táňa Dluhošová
Z angličtiny přeložila Pavlína Krámská
Tradice, či modernita? Paj Sien-jung je ztělesněním obojího. Jeho povídky jsou pověstné proplétáním čínské literární tradice – obzvláště té básnické – s estetickými prvky modernismu, čímž se nejen vytváří komplexní obraz jedné sociální skupiny, ale i zobrazení přechodu mezi starou a novou dobou. Co má ze staré literatury nejraději, a čím naopak přispěl ke vstupu Tchaj-wanu do třetího tisíciletí?
Táňa Dluhošová: Tchajwanská i česká společnost si prošly podobnou historickou zkušeností období totality. Vy jste v tomto období začínal psát a vydávat časopis. Bylo tehdy pro autora, který psal o kontroverzních tématech, těžké publikovat? Vztahovala se na vydávání literárního časopisu nějaká omezení?
Paj Sien-jung: V době, kdy jsme založili literární časopis Moderní literatura a začali do něj v šedesátých letech 20. století psát a přispívat, se Tchaj-wan stále ještě nacházel pod autoritářskou vládou Čankajškovy vlády. Zatímco politická témata citlivá pro vládní stranu byla tabu, literární činnost jako vydávání literárního časopisu nebo dokonce i psaní o některých kontroverzních tématech, třeba o homosexualitě, se přeci jen těšily určité svobodě.
TD: Po roce 1945 se tchajwanská společnost rozdělila na dvě skupiny obyvatel: na nově přistěhovalé Číňany a Tchajwance, kteří zde žili již před válkou. Neshody mezi těmito dvěma skupinami v devadesátých letech minulého století dále prohloubila politická rivalita dvou politických stran – Národní strany, Kuomintangu, a Demokratické pokrokové strany. Je podle vás téma rozdělení tchajwanské společnosti stále důležitým politickým tématem? Jaké to mělo důsledky?
PSJ: Pevninští Číňané žijící v padesátých letech na Tchaj-wanu, o kterých píši ve sbírce Tchajpejčané, byla specifická skupina odlišná od rodilých Tchajwanců. Postupem času se však rozdíly mezi těmito dvěma skupinami díky společným sňatkům vytrácely. Politicky se nicméně rivalita mezi dvěma zmíněnými politickými stranami kvůli ideologickým rozdílům dokonce vyostřila. Kuomintang dnes reprezentuje i značnou část před válkou zde usazených Tchajwanců.
TD: Kromě tradiční čínské poezie jste znám i jako velký propagátor tradiční čínské opery. Jakou roli v dnešní společnosti hraje tradiční čínská literatura v Číně nebo na Tchaj-wanu?
PSJ: Tradiční čínská literatura vždy hrála důležitou roli v tchajwanské školní výuce. V posledních letech však byla tradiční čínská kultura, včetně historie a literatury, na všech úrovních školního vzdělávání drasticky snížena. Vládnoucí Demokratická pokroková strana DPP totiž usiluje o nezávislost na Číně. Ironií je, že Čínská lidová republika naopak v poslední době vrátila čínské tradiční kultuře důležité místo v rámci vzdělávacích programů, a to navzdory skutečnosti, že si prošla strašnou historií velké kulturní revoluce, která tradiční umění téměř zničila.
TD: Vedle role spisovatele, vydavatele literárního časopisu a propagátora tradičního divadla bychom měli také zmínit vaše působení v roli intelektuála a učitele. Proslulé jsou vaše přednášky na téma Snu v červeném domě, světoznámého románu z pozdní doby císařství, který byl též přeložený do češtiny. Co pro vás literární klasika znamená?
PSJ: Z čínských klasických děl mé čtení a psaní nejvíce ovlivnily Sen v červeném domě a Pivoňkový pavilon. Co se týče psychologické hloubky, filosofického rozsahu a literárního umu, Sen v červeném domě nejen kraluje čínské literatuře, ale podle mě by měl být zařazen i mezi největší klasická díla světové literatury. Je to moje literární bible. Vlastně mě zavedl do světa buddhismu. Pivoňkový pavilon je zase největším dramatem dynastie Ming. Ústřední téma lásky a vzkříšení mě vždy přitahovalo. Věčná láska v Pivoňkovém pavilonu, která překonává všechna protivenství v přísné konfuciánské společnosti, a dokonce i samotnou smrt, je tak ohromující, že jsem strávil mnoho let pokusy oživit tento velký dramatický kus ve formě tradiční čínské opery kchun-čchü. Poprvé jsem Pivoňkový pavilon, Vydání mladých milenců uvedl v Tchaj-peji v roce 2004 a následovala celosvětová tour. V Číně to přitáhlo velký zástup nadšených diváků zvláště z řad vysokoškolských studentů.
TD: Svými knihami jste významně přispěl ke zviditelnění tématu homosexuality. Jak se díváte na tchajwanskou cestu do multikulturní současnosti? Proč si myslíte, že hnutí LGBT na Tchaj-wanu získalo takovou podporu dokonce i ze strany většinové populace?
PSJ: Můj román Hříšníci z roku 1982 byl v tomto ohledu přelomovým dílem. Později byl zpracován do filmové, televizní a divadelní podoby, což značně ovlivnilo tchajwanskou společnost. Koncem osmdesátých let se Tchaj-wan vydal na cestu vstříc demokratické a multikulturní společnosti. Vyrojilo se mnoho literárních děl, filmů a televizních seriálů s homosexuální tematikou, které připravily půdu pro přijetí hnutí LGBT ze strany většinové společnosti. Nikoho tedy nepřekvapilo, že Tchaj-wan jako první asijská země legalizoval sňatky párů stejného pohlaví. Mnoho tchajwanských autorů, umělců a režisérů na tom pracovalo celá léta.
TD: Román Hříšníci lze také číst jako příběh otců a jejich synů, jako generační svědectví. Příběh vašeho otce Paj Čchung-siho jste zpracoval na základě archivních záznamů. Proč jste zvolil historický přístup a nerozhodl jste se raději napsat biografii založenou na svých vzpomínkách?
PSJ: O životě mého otce, generála Paj Čchung-siho, jsem napsal celou trilogii. Život mého otce byl tak těsně spojen s historií Čínské republiky, že se historie nutně odráží i v knize. V roce 1911, když mu bylo teprve osmnáct, se přidal k povstání ve Wu-chanu, k revoluci, která vdechla život Čínské republice. Během severního tažení proti severním militaristům byl vojenským náčelníkem Čankajškova štábu. Právě můj otec vpochodoval do Pekingu s revoluční armádou, svrhnul vládu severních militaristů a sjednotil Čínu. Tehdy mu bylo třicet pět. Během války s Japonskem byl znovu jmenován zástupcem náčelníka Čankajškova štábu. Účastnil se mnoha důležitých bitev proti japonské armádě. Nakonec byl jmenován ministrem národní obrany – to zuřila občanská válka – a až do konce bojoval proti komunistickým oddílům. Bylo by velmi těžké, až téměř nemožné napsat biografii o takové historické osobnosti formou osobních pamětí, protože otcovo historické pozadí je příliš rozsáhlé na to, aby je takové paměti obsáhly. Během mého výzkumu věnovaného otcově biografii mě velmi překvapily Čankajškovy deníky. Nečekal jsem, že Čankajšek bude mít vůči mému otci, který sloužil pod jeho velením více jak dvacet let, tolik jedovatých poznámek a stížností.
TD: Dlouhá léta žijete v USA. Jaký je váš dnešní vztah k Tchaj-wanu a k Tchaj-peji?
PSJ: Žil jsem v Tchaj-peji mezi lety 1952 a 1963, nakonec jsem odtamtud odjel do USA. Těch jedenáct let na střední a vysoké škole mě formovalo. K mým nejšťastnějším vzpomínkám stále patří studentské dny, kdy jsem se svými spolužáky zakládal literární časopis Moderní literatura, který sehrál důležitou roli ve vývoji moderní tchajwanské literatury. Mnozí z tehdejších přispěvatelů časopisu se později stali známými spisovateli.
I když žiji v Kalifornii více než čtyři desetiletí, nikdy jsem zde doopravdy nezapustil kořeny. Narodil jsem se v Kuej-linu a krátce žil v Čchung-čchingu a Šanghaji. Jedno z klíčových míst románu Hříšníci, Tchajpejský nový park, kde se hlavní postavy scházejí a mohou odhalit své pravé já, stále existuje, i když dnes se nazývá Park památky masakru 28. února 1947. V kavárně Astoria, založené v roce 1949 a často navštěvované mnoha osobnostmi té doby, stále panuje atmosféra zachycená ve sbírce Tchajpejčané. Město se ale změnilo. Jeho tradiční nízké dvou- až čtyřpodlažní domy nahradily věžáky a široké osmiproudé bulváry. Přestože se Tchaj-pej za těch více než šedesát let z provinčního města proměnila v metropoli, ze všech míst, kterými jsem prošel, je mi stále tím nejbližším městem. Kamkoliv jdu, všude cítím ten její známý tep.
Paj Sien-jung
Paj Sien-jung (Pai Hsien-yung, 白先勇) se narodil v roce 1937 v Kuej-linu. Jeho otec byl významným kuomintangským generálem. Paj Sien-jung patří k první generaci autorů z řad čínských přistěhovalců, kteří po roce 1945 přišli na Tchaj-wan s ustupující kuomintangskou armádou. Je významným představitelem modernistického literárního hnutí a také jedním z prvních tchajwanských autorů věnujících se homosexuální tematice. Literaturou se začal intenzivně zabývat již během studia na Katedře západních jazyků a literatur Národní tchajwanské univerzity. Spolu se svými spolužáky v této době založil časopis Moderní literatura (1960–1973). Po studiu na NTU odešel do USA, kde na Iowské univerzitě nejprve absolvoval obor literární teorie a tvůrčí psaní a posléze přednášel na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře. Paj Sien-jung při psaní využívá jak modernistické literární postupy, tak tradiční čínskou symboliku. Ve svém díle se rozsáhle věnuje tématu identity. Vydal trilogii o životě svého otce, generála Paj Čchung-siho (Pai Chung-hsi), nazvané Můj otec a republika (2012), Generál Paj Čchung-si a masakr 28. února 1947 (2014) a Čtyřicet let vzestupů a pádů ve vztahu mezi Paj Čchung-sim a Čankajškem (2020). Na české literární scéně se můžeme setkat s jeho sbírkou povídek přeloženou jako Tchajpejčané (2014).
Pavlína Krámská
Pavlína Krámská (* 1978) vystudovala sinologii a kulturologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a následně absolvovala doktorské studium v oboru teorie a dějiny literatur zemí Asie a Afriky. Od roku 2013 pracuje jako editorka a překladatelka nakladatelství Mi:Lù Publishing. Dlouhodobě se věnuje tchajwanské a environmentální literatuře. V rámci studia a jako překladatelka se účastnila řady výzkumných a překladatelských projektů a zahraničních pobytů a měla možnost spolupracovat jak s domácími, tak zahraničními univerzitami, výzkumnými ústavy, muzei a knihovnami. Z tchajwanských autorů do českého jazyka přeložila díla spisovatelů Liou Kche-sianga, Wu Ming-iho, Liao Chung-ťiho a Jang Mua. Je také autorkou knih pro děti, na kterých spolupracuje s ilustrátorem a malířem Tomášem Řízkem. Obrázková kniha Kluk a Měsíc získala čestné uznání v japonské soutěži Muzea obrázkových knih Oshima.
Táňa Dluhošová
Táňa Dluhošová (* 1978) se narodila v Litoměřicích. Od roku 2013 působí jako vědecká pracovnice v Orientálním ústavu AV ČR, v říjnu 2021 se stala jeho ředitelkou. Během studií pobývala dva roky na Tchaj-wanu a po nástupu do Orientálního ústavu od roku 2016 tam s přestávkami vedla jeho výzkumné centrum. Věnuje se tchajwanské literatuře, kultuře a dějinám. Kromě článků v odborných časopisech vydala dvě monografie: Mezi světy: Bai Xianyong a identita v tchajwanské literatuře (2006) a Bitevné polia povojnovej literatúry na Taiwane (1945–49): Časopisy, diskusie a literárne diela (2020).