Petra Ben-Ari
Jü Chua. Čína v deseti slovech.
Z čínského originálu Š‘-ke cch‘-chuej li te čung-kuo (2011) přeložila Petra Martincová.
1. vydání. Praha: Verzone, 2020. 224 strany.
Jü Chua se do češtiny překládá nejvíce ze všech současných čínských spisovatelů. Po čtyřech románech vyšla tematická sbírka deseti esejů, zachycujících soudobou podobu Číny. Text nás nenásilně provází posledním půlstoletím čínských dějin, fakta prokládá autobiograficky laděnými exkurzy, lidovou slovesností i kritickými zamyšleními.
Naturalistická předmluva dává tušit charakter very chinese problems, se kterými budeme mít co do činění. Autor čtenáře vítá vyprávěním z počátku své profesní dráhy, kdy se živil jako pouliční zubař a k tomu se musel aktivně zapojovat do sezonních očkovacích kampaní. Jü Chua líčí, jak se k očkování pro nedostatek zdravotnického materiálu opakovaně používaly staré jehly, které se křivily a při každém vpichu tak vytrhávaly z paží očkovaných malé množství tkáně. Teprve po mučivém zážitku z očkování dětí v mateřské škole se mladý muž rozhodl vlastními silami bolest očkovaných zmírnit. Jehly po večerech rovnal a brousil. Dětský nářek ho ale pronásledoval dál a krystalizoval v něm v podobě pocitu viny a hlubšího mezilidského porozumění. Jedině bolest druhých, kterou sám prožiju, mi umožňuje, abych porozuměl skutečné podstatě lidského života a abych o ní dokázal psát. Snad nic na světě nespojuje lidi tak silným poutem jako sdílená bolest, protože schopnost vžít se do druhého, do jeho bolesti, vychází skutečně z hloubky lidského srdce. (8)
Koho tento drsný úvod neodradí, tomu Jü Chua otevře deset dvířek k pochopení čínských bolestí dneška. Tři eseje lze označit za převážně autobiografické: Čtení a Psaní přibližují autorovo dětství a dospívání, Lu Xün vykresluje jeho vztah k velikánu moderní čínské literatury. Zbývajících sedm esejů pak hloubí cesty a cestičky v těžko přehledném terénu asijské velmoci. Jednotlivá zastavení se skládají z anekdotických náčrtů i faktografických popisů. Revoluci zahajuje schematizovaný přehled ekonomického vývoje Číny, ilustrovaný na růstu produkce oceli. Autor dokládá, že čínský ekonomický zázrak je poháněn revolučním zápalem, který s Kulturní revolucí nezemřel. S ním provázaný agresivní stranický absolutismus vytváří megalomanské hospodářské pasti (připomeňme si aktuální kauzu přebujelého čínského developera Evergrande, jemuž hrozí grandiózní krach), do kterých se chytají miliony nic netušících nešťastníků. Násilná vystěhování jsou na denním pořádku, během ranního nákupu vám klidně zbourají dům. Lid, první esej sbírky, se vrací k událostem na náměstí Nebeského klidu. Jü Chua podává velmi osobní, upřímnou zpověď, ve které reflektuje vlastní vzpomínky. Vůdce tematizuje počátky čínské republiky a Mao Ce-tungův kult osobnosti, Rozdíly a Podhoubí se zase věnují sociálním neduhům i neohroženosti vyloučené vrstvy obyvatel, která nemá co ztratit. Poslední dvě kapitoly, Napodobeniny a Švindly, jsou psané v poněkud odlehčeném tónu, zato však poukazují na morální rozklad čínské společnosti.
Kulturní revoluce se esejemi prolíná často. Maoistická Čína ve své době fascinovala mnoho levicově laděných intelektuálů i u nás; dnes převažuje zkarikovaný pohled přezíravé postkomunistické optiky. Jü Chua přináší jedinečnou příležitost si tuhle českou předpojatost zkorigovat. Maovy citáty hladce plynou (některé, jako například Revoluce není žádný večírek s přáteli nebo Bouřit se je správné, se i vícekrát opakují), na jevišti estrádních pořadů se střídají poťouchlí Vůdcovi imitátoři, skutečný Mao se otužuje v Dlouhé řece a drbe si v rozkroku štípance od muněk. Z různých úhlů se nasvěcují i další nezbytné rekvizity Kulturní revoluce. Příkladem za všechny mohou být plakáty ta-c‘-pao, všudypřítomné revoluční médium psané velkým písmem a vylepované na veřejných místech. Autor tyto nástěnné noviny přirovnává k dnešním internetovým blogům, s tím rozdílem, že obliba ta-c‘-pao byla mnohem větší.
Jü Chua v esejích nezapře svůj typický vypravěčský styl, ve kterém jedna tragikomická epizoda střídá druhou a vzniká tak sugestivní přehlídka výjevů s absurdním nádechem. Některé příběhy se přímo odvolávají na autorovy romány, dotvářejí jejich pozadí a rámují je skutečnými událostmi. V eseji Podhoubí se setkáváme se skutečným šéfem krevních odběrů, který se stal předlohou pro románovou postavu šéfa odběrů ze Dvou liangů rýžového vína. V Revoluci se mihne tragická postava pronásledovaného otce, o kterém Jü Chua mluví jako o inspiraci pro otce z románu Bratři. Eseje však nenabízejí kontext jen pro Jü Chuaovy romány. V Lidu se setkáme s fenoménem právních bezdomovců, putujících stěžovatelů, ke kterým se rovněž počítá hrdinka Liou Čen-jünova románu Manžela jsem nezabila.
Ačkoliv narativní složka převažuje, text místy připomíná pestrou koláž, do které se hodí jak revoluční píseň, tak i tchangská báseň. Přes určitou fragmentárnost a nespojitost textu, zejména v některých rozvleklých autobiografických pasážích, je třeba vyjádřit obdiv nad mistrností dramaturgie, s jakou Jü Chua komponuje memoáry a fakta, městské legendy a novinové zprávy, vtipy, tradované historky i řetězové esemesky.
Tento hutný návod na Čínu v každém případě není určen jen zájemcům o moderní dějiny Číny a fanouškům Jü Chuaových románů. V úvahách zaznívá autentický čínský hlas někoho, kdo vlastní zemi hluboce miluje, a přitom k ní dokáže být sžíravě kritický, dokáže si z ní laskavě utahovat, a zároveň si nad ní roztrpčeně zoufat. Jak moc Jü Chua zasáhl neuralgický bod své domoviny, možná dosvědčuje skutečnost, že eseje v pevninské Číně dosud nevyšly (poprvé byly publikovány v roce 2010 ve francouzském překladu).
Závěrem bych chtěla vyzdvihnout překlad Petry Martincové. Jü Chuaovu tvorbu zpřístupňuje českým čtenářům téměř patnáct let. V této knize se jednoduchému překladu vzpírají již jen jednotlivé názvy esejů. Autor s názvem eseje v textu nápaditě pracuje, zapojuje jej do významové struktury sdělení. V českém jazyce bylo třeba tyto významové odstíny často diferencovat řadou různě zabarvených synonym. Překladatelka se výzvy zhostila s lehkostí. Na mnoha místech navíc překvapuje trefnou jazykovou invencí. Čínská problematika v podání tandemu čínského spisovatele a české překladatelky přináší nepochybně empatičtější vhled než mnohdy provokativní reportáže kontinentálních novinářů.